Vyber dikritiky:

Tm luouk k pl dbelsk vere. (ISO-Latin-2)
Tm luouk k pl dbelsk vere. (Kod-1250-Win)
Temer zlutoucky kun upel dabelske verse. (Bez diakritiky)
Tm luouk k pl dbelsk vere. (Kam-CZ)
English version of this document.
 		Seznam
AMERIKA 1997

AMERIKA 1997

1. DEN

1. 7. 1997

Plet do USA

Karel Hanton, Standa ulc, Michal Rkos, Petr Jelnek a Jan K se rozhodli letn przdniny roku 1997, pesn 67 dn, strvit v Severn Americe. Tato ptice se utvoila vlastn a dva msce ped odletem, kdy vichni spolen jsme se seli poprv a na Ruzyskm letiti. V asovm plnu na cesty mli dominovat hlavn nrodn parky, protoe prv poznn prodnch krs ns asi nejvce pitahovalo do tto sti svta. Spojen stty jsme hodlali fakticky projet kolem dokola, v plnu byly rovn i krtk zastvky v Kanad a Mexiku. Vchozm a zrove i konenm bodem tohoto vletu se stalo letit Newark nachzejc se ve stt New Jersey, kter tvo jaksi obrovsk pedmst, d-li se to vbec tak nazvat, nejvtho msta USA, New Yorku. Jak, tedy m, jsme vlastn chtli Ameriku projet? Ped autobusem dostalo zcela jednoznan pednost auto, nebo je samozejm pohodlnj, ale hlavn se jm d navtvit neporovnateln vce ne pi cestovn Greyhoundem, tak se autobusy jezdc nap Amerikou nazvaj. Dle jsme pak iv diskutovali nad tm zda auto koupit, i zvolit bezpenj, pohodlnj, ale za to, podle dlch informac, dra variantu tj. si ho pjit. Nakonec vyhrla varianta slo dv a auto se mlo koupit po pletu do New Jersey. Letenky jsme si objednali u leteck spolenosti Lufthansa, kter z Prahy do New Yorku lt pes nmck Frankfurt.
Let do msta s nejvtim letitm na svt trval asi tak hodinku a to menm letadlem, je se v nkolika fzch letu ponkud rozklepalo, ale nic vnho to nebylo. Ve Frankfurtu jsme ekali asi tak dv hodiny na letadlo , kter u bylo podn velk, aby taky ne, vdy se jednalo o jumbo. Uvnit tohoto obho letadla byly ti srie ad, z toho dv krajn byly po tech a prostedn mla tyi sedaky. Sedli jsme tak njak vcelku spolen, i kdy Karel pvodn dostal msto asi pt ad za nmi. Nakonec si ho vak vymnil s jednm ochotnm Amerianem. Let do New Jersey trval nco kolem esti hodin a probhl vcelku v pohod, i kdy nkolikrt v jeho prbhu byl vydn kapitnem letadla pkaz pipoutejte se a to kvli vtrnm vrm. Pjemn letuky ns rozhodn nenechali hladovt, dostali jsme dv velice chutn jdla (steak, sendvie, mounk. . ) a stejn tak i chutn pit, kterho jsme si mohli dt kolik jsme chtli. Kad z ns ml asi tyi piva, Jelen o pr kousk vce. Ndhern byl pohled z letadla na tm neobydlenou Kanadu, ohromujc bylo i pistn, pi nm se nm naskytl skvostn vhled na New York a na jeho slavn mrakodrapy.
Po oputn letadla jsme li letitn halou smrem k tolik obvanm emigranm ednkm. Stoupli jsme si do fronty a netrpliv ekali a pijdem na adu, prv v nsledujcch chvlch se toti mlo rozhodnout, zda-li se plnovan vlet vbec uskuten. Emigran ednci vak byli vcelku pjemn a naprosto bez problm ns vpustili do vytouen Ameriky. Informace, ktr jsme o tchto inspektorech mli z ech tj. , e se vemon sna nae turisty poslat dom, nm tehdy pipadaly jako fmy. Mon se dobe vyspali.
Ted tedy mlo zat to prav dobrodrustv. Nae situace byla pomrn zajmav, byli jsme toti jednak bez auta, a jednak i bez njakho monho ubytovn. Toulali jsme se letitn halou, nebo spe halami, kterch tam bylo asi est vzjemn spojen jakousi nadzemn drhou, a pokoueli se najt spolenost, u kter bychom si mohli levn pjit auto na dva dny. Za tyto dva dny jsme pak chtli koupit auto, kterm by jsme projeli Ameriku.
Autubus spolenosti Alamo ns zdarma odvezl z Newarku do svho sdla a u vhled z nj ukazoval jak je to tady bludite, vude spousty nkolikaproudovch silnic s obrovskmi prtoky aut. Asi za deset minut jsme byli ji ve spolenosti, kde se nm podailo sehnat auto na dva dny za 135$. stka to nebyla rozhodn mal, ale vzhledem k poten zdrenlivosti Ameriana za pepkou, kdy nm neustle omlal, e auto je teba si zamluvit nkolik dn pedem, jsme mohli bt rdi. Zde se poprv ukzalo, jak stran dleitou roli bude hrt pi na cest Karel, nebo jeho angliina mu, jako jedinmu z ns, umoovala dohodnout se na emkoli. Zde mu tak vydatn pomohla urit i Michalova kreditka, tak e tak po pl hodin debatovm , jsme dostali hezkho, blho, dvoudveovho cheevroleta. Vcelku pohodln jsme se do nj naskldali a vydali se hledat msto, kde bychom mohli pespat. zen se ujal Michal a lo mu to (a na poten problmy s automatickou pevodovkou) docela slun. Na map jsme nali pouze jedin kemp, navc pkn daleko. Zaalo se pomalu stmvat a my jeli po typroudov dlnici sttem New Jersey smrem na zpad k onomu jedinmu kempu. U za tmy jsme sjeli z dlnice na takovou men silnici a pomalu se vzdvali mylenky, e dnes do kempu dorazme. Byli jsme toti zmateni z toho velkho provozu a navc se zaala dostavovat i nava. Ve vesnici Watchung jsme zastavili na parkoviti ped jednm vtm domem a li se zeptat pobl stojcho Ameriana, zda-li nhodou nev o njakm levnjm hotelu i jinm vhodnm mst na pespn. Nevm jestli to bylo ze ertu, ale kadopdn kdy ns vidl v t tm pichzet, bleskov odhodil vci z kapes a zvedl ruce. Rychle je vak dal zase dolu, pot co vyslechl n problm a s smvem na tvi ns pozval k sob dl, do domu, sdla jeho splonosti obchodujc s realitami. Peter Engelman, mohlo mu bt tak ptaticet, se nm vnoval piblin pl hodiny, za tu dobu nm uvaili kafe a stihl si vyslechnout nai plnovanou cestu Amerikou. Byl z ns cel vedle a v jednu chvli to dokonce vypadalo, e ns nech pespat u sebe doma, ale nakonec z toho selo kvli jeho manelce, kter asi o pt drek z Evropy nemla zjem. Pkn ns natvala, slepice. Kadopdn nm ekl, kde najt levn hotel. K tomu nm dal pr cennch rad ohledn ztejho nkupu auta a tak svoji adresu, na kterou jsme auto mohli pihlsit. Rozlouili jsme se s tmto skvlm lovkem, ani bychom tuili, e n pbh s nm jet zdakeka neskonil a vyjeli hledat hotel. Ten jsme nali ji na smrt unaveni, ale alespo i pjemn najedeni, men pokoj se sprchou vyel na 34$ za noc, co sice nebylo mlo, ale bez vhn jsme ho zaplatili. Po pjemn spre jsme ulehli a okamit usli.

2. DEN 2. 7. 1997

FORD 88 TEMPO

Vichni jsme se pomrn slun vyspali. Vstvali jsme nco kolem sedm, vysprchovali se, sbalili a vyjeli k prohldce bazar. Podl silnice . 22, kterou jsme pijeli vera k hotelu, se to bazary jen hemilo. Bohuel u vtiny z nich se ceny aut pohybovaly od tech tisc nahoru. My jsme byli ochotni do koup investovat tak maximln dva tisce a to jet s pispnm Michalovy tiscovky, kter by se mu pak pi prodeji vrtila. Asi tak po hodin hledan jsme konen objevili nco levnjho, a to Nissana z roku 1980 za 700$. Stl osamocen opodl hlavn silnice a kontakt na jeho majitele, byl udn v podob papru na zadnm skle. Opsali jsme si tedy telefon a pokraovali dl v jzd po '22' doufajc, e seenem nco lepho, nebo na Nissanovi se jeho vk ji zaal ponkud viditelnji projevovat. Piblin v poledne jsme poprv navtvili americk supermarket. Byli jsme trochu zmateni neuviteln se mncmi cenami vekerho zbo, kdy napklad v jednom z roh stl balk chleba 79 cent, jinde jsme obdobn druh vidli za 2$. N prvn nkup jsme podili za 7$ a jednalo se o chleba, veku, sr a salm. Sedli jsme si ped market a dn jsme se nasytili, to ve za zvdavch pohled okolo chodcch Amerian. Pot jsme opt pokraovali v jzd po silnici . 22 a prohleli pilehl bazary. V jednom z nich ns zaujal velice slun vypadajc ford TEMPO za 1945$ , roku vroby 1988. Majitel, kter se nm nyn jevil jet jako docela sympak, nm slbil, e kdy ho dnes koupme , tak je schopen nm do ztra obstarat poznvac znaky, co byl znan rozdl oproti jinm bazarm. V jinch bazarech by jsme toti na znaky museli ekat tak tden, co jsme si vzhledem k naemu asovmu plnu nemohli dovolit. Asi hlavn tento dvod rozhodl, e jsme na koupi pistoupili. Celkem jsme zaplatili 2135$, kdy na 200$ vyly znaky. Auto jsme napsali na adresu Engelmana a s prozatimn paprovou znakou za oknem (pro ty stabiln jsme se mli stavit ztra rno) vyjeli ji dvma auty smrem k autopjovn vrtit cheewroleta. Zde probhlo vechno v pohod, tak e zanedlouho jsme ji mli opt zpt smrem na Watchung , pochlubit se s nam novm autem Engelmanovi. Na otzku kolik by za nj dal ns vak pkn sprail, nebo odpovdl, e tak 400$ a navc se moc divil, e jsme nesmlouvali. Podle nj jsme ho mohli usmlouvat klidn na takovch 1200$. Byla to nae prvn velk chyba a vyla ns nejsp pkn draho. Mon bychom ho usmlouvali jen o minimum, ale v naem napjatm rozpotu i to minimum pedstavujc teba jen 100$ hrlo velkou roli. Kadopdn Engelman se opt choval velice kamardsky, radil nm, na co si v Americe mme dvat pozor a ekl, e a se vrtme za dva msce zpt do New Jersey tak se mme opt zastavit. Bohuel nm vak nebyl schopen vysvtlit, kde najt pojiovnu a kolik by vbec stlo pojitn auta na dva msce. Pojiovnu jsme nali tak po dvou hodinch ustavinho hledn a ptan se v ernosk tvrti s nzvem Planfield, ale v pl pt ji mla zaveno. Pojitn tedy bylo odloeno na ztek a vydali jsme se najt kemp , ke ktermu jsme vera nedojeli. Po velkch orientanch problmech jsme ho nakonec nali, nachzel se ve sttnm parku Voorhees. Kemp stl 10$ za noc a placen probhalo tak, e jsme tch deset dolar dali do oblky a tu pak vhodily do schrnky. Pot jsme nali zaplacen msto, postavili stan a li se vysprchovat. Po studen veei (marn jsme dnes hledali v supermarketu plynovou bombu na n vai) jsme opt velice unaveni ulehli, kdy mohlo bt nco kolem dest. Radost z usnn nm trochu kazil pocit z jzdy do kempu, nebo n ford pi n zaal podivn pskat a podle Michala to byl klnov emen.
Dnes jsme ujeli 55 mil.

3. DEN 3. 7. 1997

FORD 88 TEMPO. . .

Stvali jsme opt pomrn brzo, asi kolem sedm, a po rann hygien jsme vyjeli opt smrem do msta doeit zleitosti s nam autem (pojitn, znaky). Nae prvn dnen cesta vedla do Planfieldu, do pojiovny. Tam nm velice pohledn Amerianka sdlila, e za pojitn forda dme 400$ s tm, e nm, paklie se nic nestane, 200$ po dvou mscch vrt. Jelen tento urit nezanedbateln penn vdaj psychicky neunesl a tak na dv hodiny se urazil. Ostatn jsme toti byli pro a vlastn se tak poprv projevilo hlasovn, kter ns pak provzelo celou na cestou po Americe. Jak astn to byl tehdy krok jsme ocenili za necel ti tdny. Z pojiovny jsme se vydali do bazaru pro slben znaky. Majitel je okamit pinesl a my tak mohli konen vyrazit na na dlouhou cestu. Jet pedtm jsme vak poprosili majitele o nov klnov emen, jenome ten, pot co uzavel pro nj urit vhodn obchod, u neprojevoval jakkoliv znmky ochoty a poslal ns kamsi do opravny, kde ho nemli. Podailo se nm ho sehnat a v jedn men opravn pobl '22'. Jeliko jsme nemli kle na jeho upevnn a nemli je ani v opravn, vrtili jsme se opt k majiteli , jestli by nm je nepjil a on tak, k naemu asu, uinil. Po nasazen novho emenu jsme tedy ji definitivn mohli vyjet. Po '22' jsme ujeli od bazaru tak necelou mli (pozn. 1 mle= 1. 609 km), kdy nm upadl vfuk, resp. zadn tlumi. Natst '22' je pouze dvoupruodov silnice, take nebyl velk problm vfuk sebrat. Zabalili jsme ho do novin, dali do kufru, a doufali, e se nm ho nkde poda svait. Natst auto zase tak moc nevalo. S velice ponurou nladou a s oekvnm dal poruchy jsme pak projeli New Jersey a mili na sever smrem na kanadsk Montreal. Ta dal porucha na sebe skuten nenechala dlouho ekat a tak jet ped setmnm nm na ptiproudov dlnici upadl pro zmnu lev blinkr. Kdekdo by ekal, e ns to po dneku njak polo, ale my se tomu zaali normln smt. Tak nm to pipadalo komick. Blinkr byl tedy nenvratn v tahu a tak jsme alespo lepenkou upevnili rovku. To vechno se udlo ji ve sttu New York, kde krajina zanala mnit svj rz, jen mrn zvlnnou krajinu v New Jersey toti vystdali ji docela slun kopce, z kterch byly hezk vhledy do dol. Kolem dest jsme projdli okolo ndhern osvtlenho msta Albany. Jeliko jsme dnes chtli nahnat asovou ztrtu vzniklou shnnm auta(pvodn jsme potali s dvma dny), tak jsme jeli a do druh hodiny rno, kdy jsme zastavili na Rest Aree, dlninm odpovadle a bez rozpak jsme se rozhodli tam pespat. Vybalili jsme spacky a karimatky a pod jednm vtm stromem jsme si ustlali neustle obtovni mranem komr. Repelenty pivezen z domova je ale nakonec odradily.
Dnes jsme ujeli 363 mil.

4. DEN 4. 7. 1997

MONTREAL

Na odpovadle se spalo docela slun a hlavn zadarmo. Probuzen u ale tak radostn nebylo , nebo na ns asi okolo pl sedm zaal vt jaksi Amerian a jet notn rozespal jsme po chvli pochopili, e ns varuje ped policajtama, kte by nm pr mohli dt pokutu. Moc jsme si z jeho rad vak nedlali a v poklidu si udlali studenou sndani (chlb, prky, sr), stle jsme toti byli bez bomby.
Pokraovali jsme v jzd smrem na sever ke kanadskm hranicm, kam se nm podailo dojet kolem poledne. Zde jsme mli men problmy, nebo Stank a j jsme mli v pase povolen pouze jeden vstup do USA a prvem se tak obvali, abychom nezstali v Kanad. Celnci nm vak vysvtlili, e to nevad a tak jsme vjeli do sttu s javorovm listem na vlajce , pesnji do provincie Quebec , kterou jsme mili do jejho hlavnho msta Montrealu. Auto zatm do tchto chvil jelo bez problm (nic z nj nepadalo). Docela vrazn se zaalo mnit klima, odpoledne zde bylo pjemnch 23 stup, co byl velk rozdl oproti New Jersey, kde bylo tou dobou stup tak 35.
Montreal psobil spe evropskm dojmem, nebyly tu dn mrakodrapy ani takov klubka dlnic, jako tomu bylo v New Jersey. Projeli jsme ho prakticky cel po okruhu vyznaenm v turistick map, kterou nm dali na hranicch. Asi nejvce ns zde zaujal olympijsk stadion, kde se konaly letn olympijsk hry v roce 1976. Soust olympijskho komplexu je dominantn v, na jej vrchol se d vyjet lanovkou , atletick stadion s otvrac stechou a plaveck bazn. Ve je velice zajmav architektonicky i prakticky vyeeno, napklad v uchvt nejen svm zvltnm tvarem, ale stejn i tak svou lohu pi otvrn stechy atletickho stadionu. Ten jsme mimochodem nemohli rozpoznat i spe uvit , e se skrv v tak malm krytm objektu. Do akce se zde poprv dostala i Karlova videokamera, i kdy prvn snmky asi nebudou pli k pokoukn. . .
Prohldka Montrealu nm trvala tak ti hodiny, z nj jsme pak jeli na jihozpad smrem na Toronto, kter bylo od Montrealu vzdlen pes 300 mil , a ke ktermu jsme se dnes chtli co nejvce piblit. ekali ns tedy opt dlouh hodiny sezen v aut, ale u jsme si pomalu zanali zvykat, hlavn pak nae zadky. Asi kolem devt jsme byli tak 50 mil od Toronta a pomalu jsme se zanali poohlet po njakm kempu. Kemp, kter byl vyznaen v map jsme vak za boha nemohli najt, dokonce se nm podailo vjet na soukromou cestu, kter ns dovedla k jakmsi usedlostem. Samozejm to nezstalo bez povimnut majitel, ale natst byli velice vstcn a vysvtlili nm pesn, kde hledan kemp le. Kemp u jsme pak nali v pohod, nicmn cena u tak pohodov nebyla, chtli po ns 16$ za msto a dv osoby plus jet 10$ za dal ti. Zdlo se nm to moc drah a proto jsm vyjeli hledat kemp jin, levnj. To u byla pkn tma a my stle byli bez msta na spn a do prody se nm moc nechtlo, kdy hlavnm dvodem byli medvdi, ktermi se to v okolnch lesch urit jen hemilo. Kemp jsme samozejm nenali a tak jsme se rozhodli pespat na rozlehlejm mst lecm kousek od silnice, je siln pipomnalo skldku.
Vybalovali jsme vci z auta, kdy tu najednou vjelo na skldku njak auto, zastavilo se asi deset metr ped nmi a mon pl minuty na ns svtilo. Bylo to dost nepjemn, nebo kdo mohl tuit, co bude nsledovat. Natst nensledovalo nic a auto odjelo. Brali jsme to vak jako vzvu k oputn tohoto msta a v naem zoufalm hledn msta na nocleh pokraovali dl. Nakonec jsme skonili na mezi za benznovou pumpou, emu muselo pedchzet nenpadn vybalen spack a karimatek , aby si ns pumpai nevimli. Velmi chladn veer dval tuit, e rno by mohlo dokonce mrznout.
Dnes jsme ujeli 400 mil.

5. DEN 5. 7. 1997

CN TOWER, NIAGARA FAALS

Span u pumpy bylo velice nepjemn, neustle okolo nco houkalo a hlavn byla opravdu podn zima , navc umocnn rosou, take ani spacky nehly tak , jak by mli. Naloili jsme mokr vci do auta a jet pomrn brzo rno jsme vyjeli na Toronto. Toronto je hlavn msto provincie Ontario a taky nejvtm kanadskm mstem.
Do poloprzdnch torontskch ulic jsme dorazili asi v 7 hodin rno. Auto jsme nechali na parkoviti , kter v tu dobu jet nebylo hldan, a li se podvat k nejvt atrakci tohoto msta, k nejvy stavb svta , nesouc nzev CN Tower, mc 553 m. ( v Praze jsme se pozdji dozvdl, e CN Tower byl pekonn jednm malajskm mrakodrapem). Vstupn na osobu inilo 16$, co bylo docela dost. Zaali jsme se tak trochu pt, jestli by nebylo lep se konen podn najst (16$=ti propeen kuata), ale nakonec zvtzila touha vidt svt z tohoto obra. Vyjeli jsme tedy vtahem do nejvy rovn, odkud se nm pak naskytl zajmav pohled na torontsk mrakodrapy, jejich stechy mohly bt takovch 200 metr pod nmi a tak na nemal jezero Ontario. Po nabaen se vyhled z vky 447 m, jsme sjeli vtahem na rove 351 m. Zde byla v urit sti udlna podlaha ze skla a trochu nchylnjm nturm by se pi pohledu skrz n mohl zvednout aludek, co ale nebyl zrovna n ppad, nebo jsme si na ni lehli a nechali se od jednoho vystraenho Japonce vyfotit. Jinak Japonc tam bylo opravdu hodn, ostatn jako vude jinde v USA na atraktivnch mstech.
Asi okolo 11 hodiny jsme vyjeli, ujeli z parkovit, smrem na Niagrsk vodopdy. Stejn jako vera i dnes bylo velice pjemn poas, sluneno a teplota kolem 25 stup. m ble jsme se blili k proslulm vodopdm , tm vce houstnul provoz na dlnici. V mst Niagara Falls, kter je takovou vstupn branou k vodopdm a zrove hraninm pechodem do USA, jsme u spe stli ne jeli. V tom velkm zmatku, kter zde panoval, jsme mli , co dlat, abychom nali neplacen parkovit, je se nachzelo tak dva kilometry od vodopd smrem proti proudu. K nim jsme tedy vyrazili po svch podl eky Niagary, irok a velice divok. Samotn Niagry pak byly skuten ndhern, povsti nelhali. Vodopdy jsou vlastn obrovskm prodnm stupem dosahujc vky a k 50 metrm, kter vznikl dky extrmn rozdlnm vkm Erijskho a Ontarijskho jezera, kam tak eka Niagara st. Z nj pot vytk ji v podob mohutn eky Sv. Vavince, kter se vlv do Antlanskho ocenu. Vodopdy se dl na dv sti a to na americkou a kanadskou. Kanadsk st, u kter jsme byli my, je asi tak dvakrt vt a k se, e i hez. Bylo docela velkm problmem se protlait k zbradl a na celou tu scenrii se podvat a samozejm i vyfotit, tak stran moc lid tam bylo. Chtli jsme se podvat i pod vodopdy, kam jezdila vletn lod, ale odradilo ns vysok vstupn inc 5. 75$ na osobu.
Asi po tech hodinch jsme vyrazili k autu, kde jsme se naveeeli. Rozdlovn jdla se ujal Jelen a tahle role mu pak zstala a do konce pobytu. K veei byla slanina (kad ml dva pltky) a chlb. Z Niagara Falls jsme pak vyjeli smrem na Detroit a asi po 50 mlch jsme nali kemp, kter byl velice levn, 13$ za vechny na noc. Byl to slun vybaven kemp, s velice pjemnmi majiteli. Po dni plnm velkch zitk jsme li spt okolo jedenct, Karel , Stank a j do stanu, Michal s Jelenem si ustlali pod irkem.
Dnes jsme ujeli 204 mil.

6. DEN 6. 7. 1997

OPT AMERIKA

Noc mezi 5. a 6. dnem byla , podle mne, zatm nejelp, jakou jsme v USA strvili. Po vydatnm spnku jsme se probudili do ndhernho slunenho dne. Sndan byla poprv tepl, kad si dal pytlk nsk polvky. Tyto polvky jsou v USA velice levn, jedna vyjde tak na 20 cent (nkdy i m) a proto se staly kostrou naeho jdelnku. Vodu na polvku jsme uvaili nad ohnm, nebo stle jsme nemohli sehnat ten sprvn druh bomby. Majitel kempu nm pot dovolili koupel v menm baznku, co pjemn osvilo, nsledovala vyhecovan sout v hazen basketbalovho me na ko. (vyhrl jsem j , ten nejmen ) a pak psan dopis a pohled svm nejblim.
Mohlo bt kolem tet, kdy jsme pjemn zregenerovan nasedli do auta a chtli odjet, ale n ford jaksi ne. Dvod byl prost, celou noc a i dnen st jsme toti nechali oteven snad vechny dvee, tak e vnitn osvtlen forda stailo za tu dobu spolehliv vybt baterii a on tedy na otoen klkem nikterak nereagoval. Majitel kempu, skvl to lovk, nm j natst bhem chvle nabil a my tak mohli vyjet smrem na Detroit, kde se nedaleko nachz hranin pechod mezi Kanadou a USA. Zde probhlo ve bez problm a tak jsme se ocitli, ji veer, ve mst automobil, v Detroitu. Ten na m psabil velice pinavm dojmem, je ale fakt, e jsme ho asi projeli njakou drsnj tvrt, co se projevilo teba i pi tankovn, kdy pumpa inkasoval penze za neprstelnm sklem. Dokonce i silnice zde byly v dost dezoltnm stavu. Byli jsme rdi, e jsme toto msto Rychle jsme toto msto tedy opustili, za pipomnku snad jet stoj, jak jsme ped jednm Mc Donaldem vidli takov dv zvltn skkac auta, jejich popis by vak byl velice nron. Sttem Michigen jsme pokraovali dlnic . 94 smrem na Chicago. Na tto dlnici jsme se setkali s zatm nejvy povolenou rychlost a to se 70 mil/hod. Jak jsem ji napsal tak rozdlovn jdla se ujal Jelen a to tak, e nm ho dval v malm mnostv v pravidlench intervalech, m se vcelku uetilo a dle pak to zamezovalo tvorb ved. Svainy jsme proto pektili na antivedovky. Jedna takov antivedovka byla nap. dva krajky chleba a jeden pltek sra. Pespat jsme se rozhodli na dlninm odpovadle nedaleko Chicaga, to u bylo hodn po plnoci. Tohle span na odpovadlech se nm zanalo zamlouvat m dl tm vc, nebo to bylo docela pohodln a hlavn zadarmo. Byl to den, jeho hlavn npln byla navn cesta, a v kterm jsme utratili zatm nejme penz, pouze 35$.
Dnes jsme ujeli 460 mil.

7. DEN 7. 7. 1997

NUDN JZDA STEDOZPADEM

Tento den byl na zitky velice chud, nebo ho stejn jako ten verej vyplnila nudn cesta nudnou krajinou. Projdli jsme toti stedozpadem Ameriky , kter se vyznauje rovinatou krajinou s nedozrnmi lny kukuice a jinch plodin. Tto sti zem se proto tak k obilnice Ameriky. Vstvali jsme asi okolo sedm a po rann hygien (americk odpovadla jsou, co se tk jejich sociln vbavy , na velice slun rovni) vyrazili smrem na Chicago, kter je hlavnm mstem sttu Illionois. Chicagem jsme stejn jako Detroitem pouze projeli, velk msta nebyla zrovna tm hlavnm , co jsme v Americe chtli vidt.
Pokraovali jsme stle na zpad, z Illinois jsme vjeli do sttu Wisconsin. Cestou jsme se konen odhodlali koupit vai (20$) a dv bomby (6$), shnt bomby na n dovezen typ vaie nm ji pipadalo zbyten. Jinak v aut jsme nudu zabjeli hranm karet, povdnm si, i spnkem. Co se tk zen tak jsme se snaili vichni prostdat, i kdy Michal z ns dil nejvc, aby taky ne, vdy doma jezd pro spolenost DHL.
V podveer jsme zastavili na Rest Aree a poprv vyzkoueli vai. Jelen uvail pagety a docela se mu povedly. Dnen morn cesta skonila asi v pl jedn a to opt na odpovadle, pesn na hranici stt Minnesota a Jin Dakota. Kad jsme ulehli podle libosti, nkdo na stoly (zanali jsme bt m dl tm drzej), nkdo do mokr trvy. Bylo mokro, protoe se tudy pehnala docela slun boue s ndhernmi rovmi blesky na obzoru. Jet je teba dodat, e nae auto absolvovalo dnen dlouhou cestu bez problm.
Dnes jsme ujeli rekordnch 460 mil.

8. DEN 8. 7. 1997

TOWN 1880 A MOUNT RUSHMORE

Vyspali jsme se docela slun a po sndani vyjeli smrem na msteko Rapid City. Krajina Jin Dakoty ji zaala bt mrn kopcovit, na zelench pastvinch se vude pslo spousty dobytka. Cestou jsme narazili na Town 1880, na skansen znzorujc ivot na Divokm zpad. Vstupn inilo na osobu 5$, co jsme byli ochotni akceptovat. Vstupn branou do skansenu je star devn domek, v nm jsou vystaveny rzn indinsk rekvizity a dle pak rekvizity pouit ve znmm americkm filmu Tanec s vlky. Film se toti toil pevn v Jin Dakot. Vichni jsme tak poprv na vlastn oi uvidli indisk pi, kop i prav skalpy. Vstupnm domkem jsme se pot dostali do samotnho skansenu. Ten se skld s rznch, historickch domk (poty, vzen, hospody, ndra. . . ) , mezi nimi je promenda a na konci n pak kostel. Bylo to zkrtka jako vystien z klasickho americkho westernu. Do kadho z domk se pak dalo nahldnout nebo si ho projt, v jednom byl dokonce erif, kter nm nabzel, e se mem za urit obnos oblknout do dobovch at. Fotky by to byly urit hezk, ale nm se u nechtlo vytahovat dal dolary, tak e jsme ho striktn odmtli. Amerian zde projevili tak trochu nevkusu , nebo zcela nepochopiteln byla ve skansenu umstna tak lokomotiva s vagny asi z roku 1980 nebo novodob plechovky od Coca-Col umstn v domku star poty. Pesto alespo m se prohldka lbila a tch 5$ jsem rozhodn nelitoval.
Po prohldce skansenu jsme zamili smrem k poho Black Hills prohldnout si znm skaln dlo Mount Rushmore. Jet pedtm jsme vak navtvili jeskyn Beautiful Rushmore caves a to hlavn kvli mnoha poutam okolo silnice, kterm se snad ani odolat nedalo. Tato prohldka ns ale doslova zklamala a vstupnho 4, 5$ na osobu jsme litovali jet hodn dlouho. Vpencov jeskyn toti nebyli tm nim zajmav , mon tak pouze zbytky po urvanch krpncch. S naemi Konpruskmi jeskynmi se tyto vbec nedaj srovnvat.
Mount Rushmore nm pak alespo trochu spravil nladu. Chvli jsme tam posedli a dvali se do obrovskch ve skle vytesanch tv ty nejznmjch americkch prezident Washingtona, Jeffersona, Lincolna a Roosevelta. Krajinu v Black Hills u tvoili docela slun kopce a my byli zvdavi jak na n bude reagovat n ford. K na velk radosti jel zcela bez problm. K veeru jsme nali kemp v hodnot 10$ za msto placen oblkovou metodou. Kemp se ji nachzel v nrodnm parku Windscare, kde jsme poprv na vlastn oi uvidli zcela voln se pst bizony. Kemp nebyl nic moc, chyblo to hlavn a to byla sprcha. To jsme klidn mohli zadarmo pespat na odpovadle. Ped spnkem jsme si jet udlali nskou polvku a plni zitk se zachumlali do spack okolo jedenct.
Dnes jsme ujeli 460 mil.

9. DEN 9. 7. 1997

PJEZD DO SYDNEY

Dnen den jsme se chtli dostat do Nebrasky, pesnji do msteka Sydney, kde Karel strvil asi jeden rok. Bydlel u jedn zdej rodiny a navtvoval mstn stedn kolu. Cel akce probhla ped temi roky v rmci vukovho programu pro rozvojov zem.
Pomalu jsme opoutli Jin Dakotu a mili do Nebrasky a ze zelen krajiny se postupn stvala bled lut. Nebraska je rovinat stt s velmi chudm osdlenm, co bylo znt i podl silnice. Cestou jsme se stavili na Carhange, co je obdoba slavnho Stonehange, akort kameny jsou zde, jak nzev napovd, nahrazeny auty i spe ed nabarvenmi vraky. Rapidn se zaali zvtovat teploty , v Sydney, kam jsme dojeli nkdy odpoledne, bylo ji 33 stup. Zde jsme ihned zamili k domku, v kterm bydlela Karlova pechodn rodina , ale nikdo nebyl doma a tak jsme se rozhodli vykat v nedalekm mstskm parku. Udlali jsme si tam jdlo (vajka, chlb, mslo) a asi do osmi hodin hrli karty. Pot jsme opt zkusili tst, ale domek byl stle przdn. Pozdji jsme se dozvdli, e cel rodina byla na dovolen. A to jim Karel psal jet z domova o naem pjezdu do Sydney v tchto dnech. est se na ns vak peci jen usmlo, nebo ns pijala rodina Langdonova, kam Karel dochzel na pota a kter si ho oblbila mon vce ne ta oficiln. Uvtal ns otec rodiny Jerry a ml opravdu velkou radost z toho, e vid Karla . Vechny ns pozval dl a snail se nm vysvtlit, e jeho dm je od tedka i n dm, co byl pro ns zpotku problm jakkoli chpat . Cel veer jsme si povdali, hlavn pak Karel, o na cest Amerikou a tak o tom, kde dt nejlevnji pivait odpadl vfuk i kde sehnat lev blinkr. Povdali jsme si asi do plnoci a pot ns John uloil do obvacho pokoje, kter se nachzel v prostoru sklepa. Toto uspodn mstnost je v Nebrasce tm v kadm domku a to kvli astm torndm. Po osmi dnech span pod irkem nebo ve stanu jsme tedy spali v mstnosti, kdy se jet pedtm na sebe kad spustil pjemnou sprchu.
Dnes jsme ujeli 218 mil.

10. DEN 10. 7. 1997

LANGDONOVI

Rno jsme se nejprve seznmili s nejmladm synem rodiny Joshuou, kter byl podobn jako jeho otec velice ochotn, co se projevilo i tm, e nm nalil do auta 3 litry novho oleje. Rno se zde tak objevila Collin, Jerryho manelka, kter byla vera kdesi na nvtv, a plna naden z eskch host pislbila, e na veer pichyst nco dobrho. Odpoledne jsme se jeli koupat do mstnho baznu. Docela vhod pilo, e se Karel znal s lovkem, je ml na starosti vstupn, jinmi slovy jsme za vstup nezaplatili ani dolar. V baznu se to hemilo vesms pouze malmi dtmi, kte okamit poznali, e nejsme zdej a nato se ns zaali houfn vyptvat, co dlme v Nebrasce, jak je nae zem atd. Alespo jsme si procviili nae znalosti anglitiny, protoe malm dtem je rozumt urit nejlpe. Marn jsme v baznu hledali njak star dvky, snad jen jedna plavice se zdla bti ponkud star, ale pot, co jsme nkolikrt nepochopili, kam plavat po skoku z menho skoknku, by o ns asi stejn nezavadila. Tak po dvou hodinch ns dotazy malch Amerian, hlavn pak Amerianek, pestaly bavit a tak jsme vyjeli zpt k Langdonm.
Collin ns bhem naeho pobytu na koupaliti objednala na pozdn odpoledne k jednomu mstnmu automechanikovi, kter mm pot spravil i pesnji pivail upadl vfuk za pijatelnch 18$. Lev blinkr na FORD TEMPO jsme zde vak shnli marn. K veeru si pak Karel od Langdon zavolal dom, ale pli radostn zprvy pro ns neml. Jednak v tu dobu suovaly Moravu obrovsk zplavy a dle se pak dozvdl , e Michalovi strhli z kreditn karty za pjen auta pes 2000$ (jak jsem ji napsal pjen auta ns mlo stt 135$). Ohledn pjen auta ve vyeila Collin, kter zavolala do Alama, odkud j sdlili, e ona obrovsk suma byla zloha za pjen auto a penze pr Michalovi pijdou zpt na et do 16. ervence.
Veee byla skuten grandizn, kad dostal podn kusanec hovzho steaku a k tomu byly rzn plohy jako brambory, re, zelenina a kupodivu i napklad sladk chlb. Po veei jsme konverzovali s Collin a Jerrym, kte se vemon snaili aby jim bylo rozumt a m zanalo bt pomalu jasn, pro se Karel nauil tak dobe ovldat anglitinu. Ped spnkem jsme si jet prohleli na potai internetov zprvy od ns z domova. Samozejm ns nejvce zajmaly povodn a i kdy jsme to urit neprovali tak intenzivn jako lid u ns doma, mli jsme z toho hodn nepjemn pocity.
Dnes jsme ujeli 35 mil.

11. DEN 11. 7. 1997

ROCKY MOUNTAINS

Rno nm Collin pipravila , podle n, tradin americkou sndani, kter se skldala s pankeiks (jaksi tstovinov placky, na kter se vtinou dv sirup) , vajek, salmu a z pit. Vichni jsme se vydatn najedli a pomalu se zaali chystat na odjezd. Collin nm jet dala na cestu krabici pankeiks, prky a unku.
Po spolenm fotu a rozlouen s tmito skvlmi lidmi jsme pokraovali dle smrem na zpad jmenovit do sttu Wyoming. Wyomingem jsme takto pokraovali a do msta Cheyenne, odkud jsme zamili na jih, smrem na stt Colorado. Ve Wyomingu jsme jet natankovali plnou ndr, protoe galon zde stl 1. 09$, co bylo, napklad oproti cenm v Nebrasce a jak se pozdji ukzalo i v Coloradu, velice levn. Asi tak 100 mil ped coloradskm Denverem jsme uhli opt na zpad a jeli do naeho prvnho nrodnho parku, do Rocky Mountain. Ped vstupem do nj jsme zakoupili za 50$ Golden Eagle, co je jaksi povolenka umoujc vstup zdarma do vech americkch nrodnch park a monument.
Silnice, kterou jsme se rozhodli tento park projet mla svj maximln bod ve vce 3713 m. n. m. . Prvem jsme se obvali, jak se na toto drastick peven bude tvit n ford. Ten ml zpotku problmy, museli jsme jednou kvli zven teplot motoru zastavit, ale pot se otrkal a jel pomrn slun. Zastavovali jsme na rznch vyhldkch, odkud byly ndhern vhledy na okoln tty (ten nejvy se jmenuje Long Peak a m 4345m) a do hlubokch dol. Spolenost nm na vyhldkch dlali a neuviteln krotk veverky. Na tch nejvych vyhldkch u byla docela slun zima, asi okolo 10 stup, a navc zaalo drobn pret a foukal siln studen vtr. Pi pedstav, e by ns takovto mizern poas mlo provzet pi vstupu na nejvy horu kontinentln Ameriky Mt. Whitney, se nm pkn proteli panenky. Pi sjezdu dol jsme uvidli a nsledn pak vyfotili velkho jelena a tak si poprv v Americe hli na snh.
Z Rocky Mountain nae cesta pokraovala dle na zpad a to na smrem stt Utah. Okolo dest hodiny jsme zastavili na takov mal oputn Rest Aree, kde sice nebyla voda, ale jinak vypadala docela slun. Dvanctou noc v Americe jsme se tedy rozhodli pekat zde, a vak nejastnj volba to zrovna nebyla. Po blzkem okol se toti potuloval skunk, jeho smradu jsme se vichni hodn bli (nejvce asi Jelen) a navc kolem pod jezdil autem jaksi podivn ivel, tak e jsme ho byli nuceni peparkovat pmo za nae leen. S pocitem strachu, co kdyby onen pochybn lovk dojel pro sv kumpny a ti ns pak pepadli a pinejmenm okradli, se nm rozhodn dobe neusnalo.
Dnes jsme ujeli 385 mil.

12. DEN 12. 7. 1997

DINOSAUR

V noci se nakonec nic mimodnho nestalo, akort byla, alespo m, ponkud vt zima. Pokraovali jsme nadle zpadnm smrem , a jsme dojeli k nrodnmu monumentu Dinosaur. Ve visitor (nvtvnm) centru, kter pat neodmysliteln ke kadmu nrodnmu parku, jsme se pedevm umyli a tak si vzali mapu parku.
Do nitra parku jsme jeli men silnic, kter byla v nkolika stech poseta snad milionem saranat, kdy jich nkolik stovek muselo bohuel zapraskat pod naimi koly, vyhbat se jim skuten nedalo. Z mapy jsme si pak vybrali jet men silnici i pesnji jakousi poln cestu, zkrtka cestu o kter mapa kala, e ji smj pouvat pouze vozidla s nhonem na tyi kola a se zvenm podvozkem. My chlapci milujc dobrodrustv jsme se , tuto nronou cestu, rozhodli projet se svm petenm fordem. Cestou se d sjet a na dno kaonu, kterm protk hnd eka Yampa, jet pedtm se nm vak v jej horn sti nasktaly krsn vhledy na okoln krajinu a hlavn pak na mohutn kaony, kter ped miliony roky vytvoily velk eky, je ve svch nnosech ukrvaly sti tl pravkch zvat. Samotn nzev parku pak naznauje, kter pravk tvor zde dominoval. V horn sti byla cesta sjzdn vcelku v pohod, jenom nkolikrt jsme spodkem kobrtli o vynvajc kameny. Hor u to bylo ve spodn partii, kde se tvrd povrvh cesty zaal mnit v mkk a proto jsme jzdu , v tomto mstama u dost hlubokm prachu, radji nehodlali riskovat. Forda jsme zaparkovali vedle cesty a dl vyrazili po svch. Asi po pl hodin jsme doli k cli, k ece Yamp. U n jsme chvli posedli a pitom se dvali na projdjc raftae, mus bt urit zajmav projet se po ece touto chvatnou kaonovou zem. Pi zpten cest k autu zaalo docela siln pret a nm se ani nechtlo domlet, co se stane s prachovou cestou, po kter jsme pijeli. I pes bravurn zen Michala jsme se pkn bli, nebo nae auto klouzalo po silnici jako po led a navc jsme se v horn sti pohybovaly nad hlubokmi srzy. Nakonec jsme vak byli nuceni podkluzujcmu fordu pomoci pouze jednou a to nedaleko cle, kter pro ns pedstavoval samozejm asfaltku.
Po n jsme pak objeli jet nkolik vyhldek, ale vzhledem k poas jsme radji zamili smrem k muzeu dinosaur. K nmu ns od parkovit dovezl shuttlebus (vyhldkov autobus). Museum je uniktn tm, e je posazen do skly, kter ukrv zkamenliny pravkch zvat. Hlavn st musea, kterou je prv prodn skla, tak dky archeologm as od asu zmn svou tv.
Z Dinosauru jsme jeli smrem k Salt Lake City, hlavnmu mstu sttu Utah a to zpotku krajinou tvoenou mnohmi malmi kaony, kter pipomnaly tak trochu vlen zkopy. U veer se nm podailo najt kemp bez sprchy s cenou 5$ za msto, ale najezdili jsme kvli nmu asi tak 30 mil. K veei byla klasika, nsk polvka. Jedin, kdo se rozhodl spt dnes pod irkem byl Michal, co bylo docela odvn, nebo okoln horsk krajina dvala tuit studenmu rnu. Jet bych zapoml, e jsem dnes ji po nkolikt volal do Los Angeles Joland Steven, co je znm mho nevlastnho otce, a ptal jsem se j jestli nev o njak prci. Jej odpovd znla, stejn jako pi dalch telefontech vyhbav, dnes konkrtn ekla, e snad jej sestra by mohl nco sehnat v Salt Lake, ale nikdo z ns tomu pli nevil. Nicmn hodn nm tato ena pomohla pozdji v Los Angeles.
Dnes jsme ujeli 438 mil.

13. DEN 13. 7. 1997

SALT LAKE

V noci byla zima opravdu podn, vstvali jsme okolo 9 hodiny a po sndani (polvka) se jeli podvat k nedalekm jeskynm Timpagonos. Vstup do jesky inil 5$ na osobu, co se nm vzhledem ke zkuenostem s Rushmorskch jesky dvat rozhodn nechtlo a tak jsme pokraovali v jzd hornatou krajinou smrem na Salt Lake.
Salt Lake je men msto (150 000 obyvatel) lec na behu velkho solnho jezera. Prohldku msta jsme vynechali a rovnou zamili k jezeru, kde jsme si ve visitor centru, pedstavujc nepovedenou kopii jakhosi starobylho zmku, prohldli modely nejrychlejch aut svta pekonvajc rekordn rychlosti v nedalekch solnch poutch. Jinak samotn jezero na ns njak zvltn dojem neudlalo, mon i proto, e vude byla mrana much i velk nepodek.
Ze Salt Lake jsme pak pokraovali horskou silnikou smrem na sever k nrodnmu parku Grand Teton. Cesta to nebyla nezajmav, chvli jsme jeli kolem divok eky, na n pedvdli sv umn raftai, na vyhldkch se nm pak odhaloval skvostn kolorit zdej hornat krajiny. To ve se odehrvalo jet ve stt Utah.
Co se tkalo naeho asovho plnu, tak jsme se piblin shodovali. Tmto dnem nm vlastn skonila etapa . 1 vyplnn pedevm nezivnm cestovnm. Etapa . 2 ji mla bt pevn vyplnna nrodnmi parky. K tomu prvnmu v ad, Grand Tetonu, jsme nadle pokraovali severnm smrem, odpoledne pak ji sttem Woyming, kde tak park le. Tento den jsme se rozhodli pespat v kempu se sprchou, nebo jsme u docela smrdli. Po tradinm, asi hodinovm hledn, jsme objevili slun vybaven kemp za 12, 60$. Po pjemn a hlavn potebn spre se usnalo velice dobe.
Dnes jsme ujeli 435 mil.

14. DEN 14. 7. 1997

GRAND TETON

Do Grand Tetonu, lecho asi 60 mil od kempu jsme vyjeli kolem dest po sndani, kterou dnes pedstavovali vajka, tuk a chlb. Ped vstupem do parku jsme se nejprve informovali ve visitor centru. Tam nm dali mapu rznch turistickch okruh, piem ns nejvce zaujala cesta vedouc okolo jezera Phelps trvajc tyi hodiny. Byla to pjemn prochzka vedouc stdav lesem a kovinami pod tytiscovmi vrcholy Rocky Mountains. Voda v jezeru mla asi tak osm stup, ale Jelen pesto neodolal a v t ledrn se vykoupal , i kdy jeho koupel trvala jen nkolik mlo sekund. Cestou jsme potkvali docela hodn turist, piem jsme se poprv seznmili s tm, jak se zde vichni zdrav. Jinmi slovy jsem za cestu ekl znm americk Hi asi tak stokrt. Cestou zpt jsme se trochu odchlili od mapy, ale k autu jsme doli v pohod. Bohuel jsme nevidli dnou zv, hlavn Jelen se a neuviteln til na setkn s medvdem i pumou. Msto n se nm vak podailo najt dva obrovsk hiby, ale kvli du parku, kter striktn zakazaval cokoli lovit a trhat, jsme tyto krasavce tak trochu naivn nechali na mst.
Autem jsme pot dojeli k zatku dal trasy, po kter jsme mli dojt k vodopdm Hidden Falls a to za 2. 1 mle. Cesta vedla vtinou lesem a opt kolem jezera. K vodopdm nakonec doli pouze Michal s Karlem, jeliko li naped s mapou a nedopadli tak jako my ostan. J, Stank a Jelen jsme toti skonili asi 0. 5 mle ped clem a to u jakchsi jinch vodopd, kter jsme povaovali za clov Hidden Falls. O tom, e se pohybujeme v komm kraji ns pesvdovaly pibvajc tpance, ono jt do lesa v kraasech nebyl zrovna dobr npad. Cestu zpt k autu nm tak alespo zpjemnila srnka, je se neohroen psla hned vedle cesty a svou netenost vi okol pak projevila i pi zblesku z naeho foku. U auta jsme byli okolo pl osm a to byl nejvy as zat hledat kemp. Ten se nm dnes podailo najt a nezvykle brzy a navc byl i hodn levn, 2. 5$ za msto. V tomto kempu jsme se poprv seznmili s plechovou truhlou, kter slou k ochrn jdla ped hladovmi medvdy. Podle zdejch informac pat do krabice i napklad pasta na zuby, protoe i ta by ppadn mohla svm aroma pilkat zvdavho medvda. K veei jsme si uvaili nskou polvku a jako plohu si k tomu opekli pr brambor. To ve za asistence neuvitelnho mnostv komr, kte zde sli nai krev dokonce i pes kalhoty. Natst je trochu odpudil esk repelent. Ulehli jsme asi okolo 11 hodiny a moc se tili na ztra do nejznmjho americkho parku, Yellowstone.
Dnes jsme ujeli 135 mil.

15. DEN 15. 7. 1997

YELLOWSTONE-GEYSER COUNTRY

Do pjemnho slunenho dne jsme vstvali asi okolo devt hodiny. I dnes byla k sndani nsk polvka, i kdy tentokrt se jednalo o zvenou porci, kad dostal pytlk a pl. Z kempu jsme pak mili k jednomu menmu msteku vyznaenm na map, abychom si nakoupili zsoby na nkolik dn dobedu, nebo v parcch bvaj ceny potravin a nkolikansobn vy. Msteko z mapy jsme nenali, i pesnji tam nebylo a tak jsme si byli nuceni zajet a 50 mil od na plnovan trasy do msta Dubois. Zn to mon trochu drasticky, ale jin msto ble zde prost nebylo a my jsme jdlo ji potebovali jako sl. V Dubois jsme utratili za jdlo 24$, tak e slun zsobenm u nm nic nebrnilo v navtven Yellowstone.
Ped vstupem do parku jsme dostali mapu a tak parkov noviny, kter jsou velice uiten, nebo nvtvnky informuj o cench jednotlivch kemp, o monch uzavench silnicch i turistickch stezkch atd. Tm vdy rovn upozoruj na nebezpeou zv, zde hlavn pak na medvdy a bizony. Strce parku nm jet nvdavkem popl mnoho skvlch zitk a my s oekvnm ndhern prody vjeli do parku. Prvn dojmy vak nebyly nic moc , protoe jsme projdli zrovna tou st parku, kde v roce 1988 dil niiv por a vude okolo ns se tyily ohoel pahly strom. Zdej ochrnci parku vak tyto pory nechpou jako njakou tragdii, ale jako pirozen prodn cykly, kter k parku po stalet pat. Na prvn zastvkou v parku bylo msto West Timb, kde se nachzej prodn kazy, kter asi nejvce proslavuj Yellowstone, toti gejzry. Yellowstone m na jednotku plochy tolik gejzr jako teba gejzrov zem Island i Nov Zeland, alespo tak o tom psaly parkov noviny. V mst West Timb se jet nejednalo o gejzry v pravm slova smyslu, ale lo spe o jak si vrouc hlubok loue rznch barev a rzn intenzity ven. Kolem tchto lou se chod po devnch cestikch, celou atmosfru pak dopluje mrn zpach sirovodku.
Pokraovali v jzd po zpadn stran parku k nejznmjmu gejzru Yellowstone, k Old Faithfull. Old Faithfull je druh nejve vystikujc gejzr parku, pravideln jednou za hodinu chrl vodu do vky tm 40 metr. Zde se tak nachz dajn nejstar hostinec v zpadn sti USA. Je to velk devn budova s velice hezkm interirem a bylo v nm, stejn jako vude na zajmavch mstech parku , mnoho turist, kte si pochutnvali na rznch pikantnostech. My jsme mohli jen tie zvidt a radji tak, na blc se pedstaven Old Faithfull, ekali venku. Ten zaal vodu vystikovat asi s pti minutovm spodnm, ale byla to ndhera. Cel divadlo trvalo nkolik destek sekund, take kad z mnoha ohromench turist ml as si gejzr vyfotit. Od Old Faithfull jsme pokraovali zpadn stranou parku smrem na sever. Cestou jsme vidli nkolik jelen, kte vbec nevnmali okolo stojc turisty , a tak je mohl jejich jmenovec vcelku v poklidu natoit. Dal na zastvkou byl nejvy gejzr svta, kter vystikuje vodu do vky a 122 metr, ale narozdl od toho pedelho to ve provd kdy se mu zachce. Vydreli jsme u nj ekat asi 45 minut, ale to bylo maximum, kter jsme byli ochotni mu vnovat, nebo pomalu jsme museli zat hledat voln kemp. Ten jsme nakonec nali a nkolik mil za parkem, nebo vechny kempy uvnit byly okolo sedm veer beznadjn pln. Kemp to byl sice bez vody, ale za to zdarma. Navc jsme se v nm setkali se skupinkou krajan , s ktermi jsme si vymnili dojmy z dosavadnho cestovn, to ve za nepjemnch atak , tentokrte pro zmnu, malch muek. otravovaly. Jet ne se setmlo, tak to vypadalo na podn lijk, ale nakonec se obloha vyjasnila, vtr uklidnil a my mohli v klidu uvait prky, zahrt si karty a kolem dest jt po docela nronm dni spt.
Dnes jsme ujeli 218 mil.

16. DEN 16. 7. 1997

YELLOWSTONE-MAMMOTH COUNTRY

Dnen den jsme hodlali vyplnit opt prohldkou Yellowstone, pesnji pak jeho severn sti. Po optovnm pjezdu do parku jsme zamili do osady Mammoth, kde jsme si prohldli velice slun vybaven visitor centrum. Shldli jsme zde dokumentrn film o parku, prohldli si rzn vycpan zvata, ale hlavn si zde vzali podrobnj mapu pro p turistiku. Dnes jsme si toti chtli udlat del vlet prodou Yellowstone. Kdy pu chtli, tak tm myslm pedevm sebe, Stanka a Karla. Michal s Jelenem si toti dnes mnili dt odpoinkov den, navc argumentovali tm, e vyrazit na cestu ped polednem je nesmysl, nebo zanalo bt opravdu slun vedro. Urit mli z sti pravdu, ale my jsme byli ti proti a to rozhodlo, i kdy po dlouh hdce. V map ns zaujala trasa zanajc nedaleko Mammoth Springs mc 11 mil a majc peven necelch 1750 metr. Jet ne jsme se vydali na cestu, proli si prv Mammoth Springs, co jsou takov vpencov, rznobarevn terasy, po kterch stk kaskdovit hork podzemn voda.
Hned od ztku trasy jsme zaali docela dost stoupat a tak jsme byli bhem chvilky podn spocen a tm na sebe pitahovali snad cel hmyz z lesa, kter zde pedstavovali spe ne stromy ohoel pahly. Nejvce to asi vadilo Michalovi, ktermu u ped cestou naskoila jaksi podivn vyrka a dky dotrajcmu hmyzu se musel neustle drbat. Nakonec to vyeil tak, e si vzal na sebe uskovku (triko zde proti komrm nepomh), ale ani v t mu nebylo zrovna nejpjemnji, vdy koupat se ve vlastnm potu asi nen adn slast. Natst se zvtujc se vkou klesala i teplota vzduchu, nahoe na hebeni, u foukal pjemn vtr. Z vrcholu na cesty, kter mohl mt tak 2000 metr, byl pak ndhern vhled na okoln Yellowstone. Zde se tak, po spolenm fotu, nae cesty rozeli, Michala, kter toho ml opravdu pln zuby, doprovodil Jelen stejnou cestou zpt k autu, ostatn jsme pokraovali dle podle mapy.
Ted budu pst pouze o cest ns t, kter se ubrala pevn rozkvetlmi loukami v ndhern horsk krajin. Ve jsme si mohli vychutnvat o to vc, protoe u se lo pevn z kopce. V horn sti jsme se vyfotili v ojedinlm snhovm poli, dole pak se vykoupali v romantickm jezrku, kter ani nebylo pli studen. S klukama jsme se setkali asi okolo osm v Mammoth a pot jeli do naeho verejho kempu, kde jsme na stejnm mst jako vera pespali.
Dnes jsme ujeli 30 mil.

17. DEN 17. 7. 1997

YELLOWSTONE-CANYON COUNTRY, LITTLE BIGHORN

Sedmnct den v Americe byl asi zatm nejdel ze vech, nebo jsme si dnes doprohldli Yellowstone, pesnji jeho vchodn st, pot navtvili nrodn park Little Bighorn a pak se jet snaili dostat co nejvce na zpad smrem na Seattle. Stvali jsme pomrn brzo, asi kolem sedm, rychle se nasndali, sbalili vci a vyjeli k prvn zajmavosti, kterou pedstavoval vodopd Tower Fall. Mlem bych zapoml napsat, e Michalova vyrka bhem noci zcela zmizela, tak e hned bylo o starost m. U Tower Fall se konen splnil sen Jelenovi, protoe zde spatil medvda, i spe medvdka. Jednalo se nejsp o mld medvda ernho, kte nedorstaj takovch vek jako napklad jejich pbuzn grizzli. Samozejm jsme ho staili vyfotit, stejn jako mnoho turist okolo ns, ale na fotce pipomn bohuel vechno mon jen ne medvda. K samotnm vodopdm, respektive pod n, se lo po devnm chodnku asi mli, aby se nm pak dole naskytl hezk pohled na padajc vodu opedenou duhovm zvojem.
Dal na zastvkou byl nejvy vodopd parku Upper Fall, kter jsme si prohldli ze dvou vyhldek minimln vzdlench od auta. Na vyhldkch byl nkdy problm vbec nco vidt, tak hodn tam bylo turist. Shodli jsme se na tom, e toto poznvn park po vyhldkch nm nic moc nek, daleko vtm zitkem pro ns byl napklad verej vlet. Jet, e zde byla alespo ta zv, po medvdovi jsme toti nedaleko parkovit uvidli mohutnho bizona. Sedl i spe leel tam v naprost pohod ukazujce mnoha fotografujcm turistm svou zadn st tla. Nejble k bizonovi jsme se z pihlejcho davu odvili samozejm my, ale jemu to bylo pln jedno. Myslm, e by se nechal snad i podrbat.
Pomalu jsme opoutli Yellowstone a mili, zpotku po velice patn silnici, smrem na vchod do parku Little Bighorn, kter je vzdlen od Yellowstone priblin 100 mil. Byli jsme vichni hodn unaveni, navc nkolik dn bez sprchy a do toho veho bylo podn vedro. V msteku Lowell jsme objevili visitor centrum, kde nm velice ochotn Amerianka dala mapy a tak vysvtlila, e nrodn park m s djitm slavn bitvy shodn pouze nzev. Kopec, na nm se bitva odehrla se ml nachzet jet asi 100 mil smrem na vchod, ale tam u se nm nechtlo. Po menm bloudn jsme nali vstup do parku, kde ns pekvapil penn automat dajce od ns 2. 5$. Byl to vlastn jedin park, kde jsme neuplatnili Golden Eagle. Nrodn park Little Bighorn je svmi hlubokmi kaony, je vytv eka Little Bighorn, a vyprahlou naervenalou pdou hodn podobn parku Dinosaur. Po obou stranch parku se pak rozkld indinsk reservace, kam je vstup zakzn. Na vlastn oi jsme se tedy mohli pesvdit , jakou nehostinou krajinu pidlili bloi indinm. Narozdl od Yellowstone zde panoval bosk klid, a mon proto jsme spatili i divok kon, mustangy, kte se psli nedaleko pran silnice, v n se zmnila asfaltka nkde u hranic parku s reservac. V parku se nm tak podailo objevit ne pli ist jezero, ale nae spocen a pinav tla jm rozhodn nepohrdla. Po krtkm odpoinku u jezera, kde jsme si i udlali polvku, jsme pak opustili park a jeli po intersttn dlnci . 90 smrem na zpad. Opt tedy nastal as nekonen stereotypn cesty, kter byla ukonena a v pl tvrt rno na jednom odpovadle, kdy podle mapy jsme projeli asi dvma tetinami sttu Montana. Na odpovadle spal Michal s Jelenem v aut, j s Karlem na stole, Stank na zemi.
Dnes jsme ujeli 642 mil.

18. DEN 18. 7. 1997

STT WASHINGTON

Cel tento den, stejn jako zbytek toho verejho, vyplnila nudn cesta. Pokraovali jsme v jzd smrem na Seatlle, kter mohl bt vzdlen od naeho nocleit tak 550 mil. Po projet Montany jsme vjeli do Idaha a k veeru pak do sttu Washington. Pes den se nic zajmavho neudlo, snad jen to , e jsme vjeli do dalho asovho psma, take jsme si museli posouvat hodinky o hodinu dozadu. Pro zmrnn nudy jsme v aut hrli karty, etli si a hlavn spali. Dnes jsme se rozhodli pespat v kempu a to hlavn kvli vysprchovn. Koupel v prod nen patn, ale tepl sprcha je tepl sprcha. Kemp jsme nali nedaleko nrodnho parku Mt. Renier a stl 10$ za msto. Majitelka ns ujistila, e v nm jsou sprchy, u ale opomla dodat, e pouze za penze (1$) a navc z nich tekla, k na velk nelibosti, pouze studen voda. Pesto jsme nepohrdli ani studenou koupel a po nkolika dnech obstojn ist, jsme li spt, Michal s Jelenem pod irk, zbvajc do stanu.
Dnes jsme ujeli 528 mil.

19. DEN 19. 7. 1997

MT. RENIER

Tento den ns ekal vlet do nrodnho parku Mt. Renier, je mohl bt od kempu vzdlen takovch 30 mil. U zdlky bylo vidt, e nejvt pchou tohoto parku je tet nejvy hora USA mc 4392 metr a nesouc stejn jmno jako samotn park.
Na prvn zastvkou v parku bylo visitor centrum, kde jsme si vyhldli dv rozdln trasy. Ta prvn mla vst k 1000 let starm cedrm, druhou jsme se pak mli dostat a pod samotnou horu Mt. Renier. Prvn jmnenovan cesta nebyla ani pli dlouh, asi tak dv mle jsme li kolem ndhern przranho potoka, kter ns pivedl i k cli, tedy k cedrm. Jako mravenci jsme si pak mohli pipadat pod tmito mohutnmi stromy, jejich obvod dosahuje a 8 metr a vka ctyhodnch 70 metr. Ke druh cest jsme se museli vyplhat autem do turistick osady, je byla plna nejen lid a aut, ale tak pjemnho slunce. U v zatku cesty, kter podle mapy mla mit 8 mil , bylo nevdan hodn snhu. Celou cestu nahoru jsme se tedy boili snhem a to v kraasech a triku, nebo zde panovalo a neskuten teplo. Cel ta nmaha vak urit stla za to, po tyech hodinch nronho vstupu jsme se ocitli jet ble tto bval sopce a tak se nm naskytl hezk vhled na okoln zasnen tty. Z msta, kde jsme skonili nai cestu u se pak pokouej pouze horolezci, zdolat tuto gigantickou horu. Po asi hodinovm odpoinku a spolenm fotu jsme se dali na sestup, i spe prk. J, Stank a Jelen jsme toti prakticky celou zpten cestu sebhli, s pocity jako pi jzd na lych. Samozejm se to neobelo bez mnoha pd, co odnesla hlavn nae kolena, protoe tajc snh mkkou peinou rozhodn nebyl. Nejhe dopadl bezesporu Jelen, kter byl na snhu kadou chvilku, co mon bylo dno tm, e byl peci jen o nco t ne ostatn a he se mu tedy toili zatky. V dolnch partich kopce jsme pak stali stedem pozornosti mnoha turist, kdy nkte z nich si n zajmav sestup, stejn jako Karel, natoili. Tch turist zde byly opravdu mraky a nejednalo se o turisty ledajak nebo j alespo snhov radovnky ernoch i Ind za typick pli nepovauji. Po tto snhov anabzi jsme nasedli do auta, samozejm u pevleen do suchho, a pokraovali v jzd smrem na zpadn pobe. Pi klesn z tchto velkch vek se bohuel zaaly ozvat brzdy, pesnji asi brzdov destiky, a tak jsme zjistili, e vzorek na zadnch pneumatikch u tm neexistoval. Tyto nepjemn zvady se mli odstranit v Seattlu, kter je od hranic nrodnho parku Mt. Renier vzdlen tak 60 mil a do kterho jsme se jet dnes chtli dojet. Tsn ped Seattlem jsme vjeli do Tacomy, co je docela velk msto s obrovskm pstavem. Nkde vedle tohoto pstavu byl na map vyznaen kemp, ale jen marn jsme se ho pokoueli najt. Spadla ji tma a my byli m dl nervznj, kde dnes pespme. Ono je to v mstskch aglomeracch docela problm, nebo zde nejsou dlnin odpovadle a kemp v nich bv tak poskrovnu.
Nakonec vymyslel originln reen Jelen, toti nocleh na basbelovm hiti, kter se nachzelo asi jet v Tacom. Ped spnkem jsme si vaili veei a to na parkoviti pro fanouky, piem nkte projdjc idii, kdy vidli skupinku pti hladovch vlk shromdnch kolem malho vaie, neopomli zmknout klakson. Po veei jsme si z auta vyndali spacky a karimatky a li po travnatm hiti najt nejphodnj msto na span.
Dnes jsme ujeli 528 mil.

20. DEN 20. 7. 1997

NEHODA V SEATTLU

Tento den byl jednoznan nejhor, jak jsme zatm v Americe proili. Zaal probuzenm na hiti, kde ns krom dvou nhodnch chodc, nikdo neruil.
Pokraovali jsme v jzd smrem na sever tj. na Seattle, kam jsme dojeli asi za hodinku. Jako nejvt zajmavost tohoto msta se nm jevil sttn park, v nm se mla nachzet zkladna Americk nmon pchoty. Po potenm bloudn se nm peci jen podailo, tento na map zelen vyznaen prostor, najt, ale krom hezkho vhledu na Tich ocen a pr blch bark tady nic k pokoukn nebylo. Po tto zbyten zajdce jsme mli v plnu nejprve koupit destiky, ty pak nkde v servisu pokud mono zadarmo namontovat, dle vymnit sjetou pneumatiku a pot co nejrychleji opustit Seattle a pokraovat smrem k nrodnmu parku Olympic.
Za brzdov destiky jsme zaplatili 25$ a pot jeli po silnici . 99 na jih a dvali se po njakm tom servisu, kde bychom si pjili nad. Vbec k tomu vak nedolo, nebo na jedn z mnoha kiovatek jsme mli nehodu. Auto v tu chvli dil Karel a ve zmatku, kter v aut panoval, kdy se mu kad snail vnutit svou pedstavu o sprvnm smru jzdy, odbooval do leva z pravho pruhu a pitom dolo k srce s autem odboujcm z odboovacho levho pruhu. Byla to tedy jednoznan nae chyba. Po nrazu jsme se toili jako na kolotoi , to ve za pronikavho Karlova evu. Natst se nikomu nic nestalo. Auto, kter do ns vrazilo, dil asi devadestilet stak a byl ze svho nabouranho buicka viditeln patn. Jenom tam tak stl, dval se do nebe a ekal na policajty, kter jsme ihned po nehod zavolali i spe Karel ekl opodl stojcmu Amerianovi, aby je zavolal. Policajt pijel bhem nkolika minut, a prvn co udlal bylo, e zavolal odtahovou slubu, nebo nae auto bylo po bourace nepojzdn a lehce blokovalo provoz na kiovatce. Nepojzdnm se stalo hlavn dky zcela rozruenmu levmu zadnmu kolu, protoe nkam do lev zadn sti auta do ns ddeek s buickem vrazil. Urit mu trochu spravilo nladu nae pojitn, kter jsme ted mohli vynet do nebes, protoe platit jet opravu na buickovi by se rovnalo tm katastrof a to i pesto, e ml pouze trochu naraen pedek. Policajt byl vcelku sympatick chlapk, dokonce si s nmi povdal o na cest Amerikou, kdy pitom, ale bohuel neopomnl vypisoval blok na pokutu, je inila 114$. Amerika je vak tak skvl zem, e se zde pokuty mohou zaplatit a do t msc a paklie se zdejm policjtm nape o jinm nzoru v naem ppad, tedy na bouraku, tak po tto lht se mte prvo s nimi jet i soudit. Z hlediska naeho odletu z USA je myslm jasn, jak jsme se zachovali. . .
Nejhor bylo, e odtahovka auto odvezla na odtait vzdlen 7 mil od msta inu. Nezbvalo nm tedy nic jinho ne si vzt vechny potebn vci z forda a vydat se na dlouh pochod, nebo autobus i metro v tto periferii nejezdili. Jinmi slovy, kdo zde nem auto, je absolutn nula, a takovmi nulami jsme se na nkolik dn stali i my. Asi po tech hodinch jsme doli k odtaiti, kde ns spraili hned dvmi informacemi. Prvn se tkala ceny za odtah, jen stl 120$, druhou nepjemnou zprvou pak bylo, e veker opravny mli tento den, v nedli, zaveno, tak e jsme byli nuceni nechat naeho forda na odtaiti a do pondlnho rna, co se tak samozejm projevilo v cen. Trocha toho tst se vak na ns peci jen usmla. Cestu k odtaiti nm u jedn pumpy upesnil jeden Amerian, pvodem Nmec, a zejm jsme ho natolik zaujali na cestou USA a asi i dnen bourakou, e zavolal potom na odtait, kde jsme se zrovna v tu chvli nachzeli a dal nm telefon slo na jeho kamarda, kter by nm pr ohledn opravy mohl pomoci. Celou zleitost s tmto lovkem vyizoval Michal, protoe asi jako jedin s nm byl schopen komunikovat nmecky, nebo tmto jazykem se s nmi chtl onen lovk bavil. Nezbvalo nm tedy nic jinho, ne si vzt z auta vci na span a jt hledat nocleh, kdy nejphodnjm mstem se nm zdl mstsk park. Po nkolika hodinov te se nm ho podailo objevit a to na behu ocenskho zlivu. Na njak koupn v moi jsme si klidn mohli nechat zajt chu, nebo bylo pkn pinav a ani jeho teplota nebyla nikterak vysok. Pesto se podl moe promendovalo mnoho lid, z nich nkte si zde dlaj pravideln nedln piknik, co zde umouje i velk mnostv stol doplnnch o grilly. Podl behu to tedy krsn vonlo vemi monmi penkami. Jet tst, e Michala napadlo koupit cestou kue, po dnenm nepjemnm zitku bylo njakho podnho jdla rozhodn teba. Jet ped hodovnm el Michal zavolat na telefon slo, ker nm dal dnen nhodn Nmec. K naemu velkmu a milmu pekvapen se z Nmcova kamarda vyklubal ech. Ten dal Michalovi dv telefon sla do dvou servis, je vlastnili rovn krajan, a na kter jsme mli ztra rno zavolat. Povzbuzeni touto, na dnen den, skvlou zprvou, jsme se odebrali najt si njak vhodn msto na span. Nali jsme ho mezi nkolika velkmi kei, kde ns pi troe tst nemusel njak nhodn kolemjdouc objevit. O mstskm parku jsme pak pozdji dozvdli, e se zde pomrn intenzivn vrad, za msc pr a dv vrady. Tohle vechno ns ale vbec nevzruovalo, naopak jsme si v pohod rozestlali a zaali docela nahlas eit ztej zleitosti s nam autem, hlavn jsme doufali, e by nm krajani nemuseli nasadit zrovna vysokou cenu za opravu, kterou lovk na odtaiti odhadl tak na 1000-1500$. Takovou sumu za spraven forda by jsme asi nedali a spe bychom se pokusili sehnat njakou levnou ojetinu a s tou pak pokraovat v cest. Nevm, jak klukm, ale m se podailo usnout a hodn pozd, stle se mi toti ped oima promtala ta dnen neastn boraka.
Dnes jsme ujeli 70 mil.

21. DEN 21. 7. 1997

EI V SEATTLU

Spnek v parku nebyl a zase tak hrozn, vstvali jsme kolem pl sedm a vyrazili smrem k odtaiti. Nedaleko odtait jsme se peptali v jednom servisu, kolik by stla oprava naeho nepojzdnho forda. ekli nm, e tak 1500$, ale jestli vbec pochopili, v jakm je auto stavu, to nevm. Jedinou na nadj tak zstavaly autoservisy dren v eskch rukou. Nkolikrt tam Karel volal, ale stle se nikdo neozval nebo bylo obsazeno. Nakonec se vak Karel peci jen do jedn z nich dovolal a ei nm, k na velk radosti, nabdli pomocnou ruku. Trochu nepjemn bylo akort to, e se jejich firma nachzela asi 30 mil od odtait, tak e jsme mohli oekvat dal dolary za odtah.
S odtahovou slubou k servisu mohli jet vak pouze dva z ns, ili nm nezbvalo nic jinho, ne se rozdlit. Po vzjemn dohod jeli s fordem do opravny Karel s Michalem, Jelen, Stank a j jsme se vrtili zpt na nae verej msto na pobe a mohli tak pouze klukm dret palce. Ted budu pst zatm pouze o ns tech na pli, d-li se tomu pobe vbec tak kat. Nebude toho asi mnoho, nebo prakticky cel zbytek dnenho dne jsme bud hrli karty nebo si etli, ppadn spali. Dnes jsme se kluk nedokali a tm se nae netrplivost jet vce zvrazovala. Vlastn jedinou zajmovst na pli bylo, jak zde mstn rybi chytaj, hlavn pak kdy se jednomu z nich podailo vythnout docela slunho kouska. Rybi zde lov hlavn za odlivu, kter dosahuje odhadem a t metrov hloubky oproti maximln hladin za plivu. Za odlivu se tak kamenit dno zlivu stalo toitm nkolika destek lid sbrajcch hlavn keble, mule a tak jaksi zvltn zvtka, je pi lpnut na jejich tla vystikovala vodu do vky nkolika decimetr. Po setmn jsme opustili pl a li spt stejn jako vera do parku, a myslm, e to bylo i na stejn msto. Docela m dnes pekvapuje jak jsme brali celou tuto nepjemnou situaci v pohod, naopak jsme o n vtipkovali a nebo j pokldali za neoekvan dobrodrustv, a mon i to byl jeden z dvod, pro to nakonec vechno dobe dopadlo. Ale to u trochu pedbhm.
Dnes jsme bohuel neujeli nic.

22. DEN 22. 7. 1997

KONEN ZASE NA CEST

Prvn polovinu dnenho dne jsme strvili podobn jako druhou st toho verejho, i kdy o proti verejku svtilo slunko, tak e jsme se mohli i opalovat. Dopoledne jsme pak kad z ns proloili vlety do blzkho okol, kdy hlavnmi cli naich prochzek byly ostruiny, kter v tomto msto snad nikdo nej, tak e jsme se mohli dn napst. Okolo tet hodiny jsem el, spolen se Stankem, koupit nco k jdlu a zrove se tak pokusit dovolat se klukm do servisu, protoe u jsme zanali bt hodn nervzn, co tam tak dlouho dlaj. Do opravny jsme se po nkolika marnch pokusech dovolali, nicmn to zvedl njak Rus a pot hned zase poloil. Podruh u jsme to radji nezkoueli a li nakupovat. Cestou zpt na pl, jsme se Stankem neustle rozebrali, jak na tom asi kluci jsou, co ford, kdy tu najednou jsme nevili vlastnm om. Na parkoviti nedaleko ple toti stl n ford a to hlavn se spravenm zadnm bokem. Na pli u Jelen dychtiv vyzvdal od kluk jak k tomu dolo a hlavn pak kolik to stlo. Kluci nm vyprvli, e je tedy odtahovka ( celkem ns oba dva odtahy a jedna noc auta na odtaiti stly asi 180$) odvezla do servisu, kde se je ujal velice pjemn krajan. Klukm nabdl nocleh u sebe doma, pohostil je, ale hlavn nm auto spravil za skvlou cenu pedstavujc jen 230$ a to nm jet k tomu dal nov kola a vymnil brzdov destiky. Velice se pr zajmal o na cestu Amerikou a na dkaz toho, e zde ml sv krajiny, ns poprosil, abychom napsali jeho dcei, kter v tu dobu byla nkde na przdninch. Je jasn, e lovkovi, kter mon zachrnil nae dal poznvn Ameriky, to problm slbit rozhodn nebyl.
Dlouho jsme se na pli nezdreli, chtli jsme se jet dnes dostat co nejvce na jih a hlavn opustit toto proklet msto. Nrodn park Olympic, kter jsme mli podle plnu navtvit, jsme kvli vznikl asov ztrt vynechali. Na jih jsme jeli intersttn dlnic . 5 a ani bych pedtm nevil jakou budu mt opt radost z makn se v naem fordu. U veer jsme se jeli podvat do jednoho kempu nedaleko dlnice, ale bohuel byl pln. Jenome j, Stank a Jelen jsme sprchu potebovali jako sl a tak jsme se do nj jeli pouze vysprchovat. To se nm tak podailo, ani bychom vzbudili jak koliv podezen. Tento elegantn zpsob , pedstavujc bezplatn sprchovn v kempu a pot nocleh na odpovadle, jsme praktikovali jet nkolikrt. Na Rest Areu jsme dojeli kolem jedenct a aby byl n pohr tst naplnn dnes a po okraj, dvala se zde kva a suenky zadarmo, respektive za nkolik cent, je jsme hodili do pipraven kasiky. Dnes se usnalo skuten bjen a to kupodivu i Karlovi. . .
Dnes jsme ujeli 168 mil.

23. DEN 23. 7. 1997

CESTA KOLEM PACIFIKU

Rno jsme si dali opt to tm bezplatn kafe a pot pokraovali ptkou na jih. Karlovi dnen den nezaal ale vbec astn, nebo pi skldn karimatky zjistil, e spal celou noc na hovn, je se ndhern rozmazalo po spodn stran karimatky. I s nam nonm smradochem jsme pak z ptky odboili na zpad a po nkolika destkch mlch jsme se dostali na silnici koprujc pobe Tichho ocenu. Tou jsme pokraovali rovn na jih a jednou jsme dokonce zastavili, abychom se li ble podvat na pobe, kter tvoila pevn psen pl a tak mnostv zajmavch skalnatch tvar. Jinak samotn ocen byl podn ledov, koupn v nm by asi nebylo nic moc. Po nkolika hodinov jzd okolo Pacifiku, jsme uhli smrem na vchod, nebo ztra bylo v plnu navtviti vnitrozemsk nrodn park Creater Lake. Nocovat jsme se rozhodli opt na odpovadle na dlnici . 5. Ped spnkem nm Jelen uvail prky s bramborem a jako zkusek pichystal kadmu dv koleka suenek a aj. S plnm aludkem jsme pak ulehli do sv traviky , kdy ns vak o jej svesti zanedlouho pesvdilo nkolik dychtiv stkajcch zavlaova. Lehce mok jsme si tedy museli najt vhodnj msto na span. J jsem tuto noc doslova protrpl, nebo m podn rozbolel zub a tato bolest petrvala a do asnch rannch hodin.
Dnes jsme ujeli 488 mil.

24. DEN 24. 7. 1997

CREATER LAKE

Nasndali jsme se a pot vyrazili smrem k nrodnmu parku Creater Lake, kter se ji nachz ve stt Oregon. Stt zajmav tak tm, e m zvltn zkon tkajc se tankovn u pumpy, zkaznk se zde toti mus nechat obslouit personlem pumpy, jinak by se dopustil deliktu.
Ve visitor centru jsme shldli naun film o parku, jeho nejvt atrakc je, jak sm nzev napovd, krtern jezero. To vzniklo zatopenm krteru vce ne est tisc let vyhasl sopky. Nejhlub bod jezera dosahuje a 600 metr pod hladinu. Z azurov modr jezern hladiny pak vynv men sopka, kter jako by chtla jet vce zvraznit celou tu ndheru, kterou asi nejlpe uk fotografie. I v tomto parku jsme udlali takovou men tru a to na vrchol Mt. Scott mc 2721 metr. Asi po hodince stoupn jsme doli nahoru, odkud byl hezk vhled na jezero a okoln krajinu.
Z tohoto ndhernho parku jsme pokraovali smrem na jih k nrodnmu monumentu Lava Beds, je je vzdlen od Creater Lake asi 120 mil. Pvodn jsme tento monument chtli kvli asovmu stresu vynechat a jet z Creater Lake rovnou na zpadn pobe do znmho parku Redwood, ale nakonec jsme se podvat na sopen pole peci jen jeli. Mon, e k tomu pispli i dva star krajani, kter jsme potkali pi vstupu na Mt. Scott. Ti nm, krom jinho, kali, e nvtvy Lava Beds rozhodn nebudem litovat.
Do monumentu jsme dorazili kolem est a se tstm tak stihli pohlednou zamstnankyni visitor centra, kter ns tedy jet dnes mohla vybavit potebnmi prospekty a hlavn mapou.
Prakticky cel tento monument vytvoila lva, je proudila na povrch sopenmi komny, sopouchy, a tm jak rzn tuhla vytvela mnostv jesky a jinch zvltnch tvar. Jeskn tu podle mapy je opravdu hodn, ale dnes jsme je navtvit nemohli, nebo tm do vech bylo mon vstoupit pouze se silnou bateri a my mli pouze jednu kapesn, kter navc u dodlvala. Museli jsme tedy pokat do ztra, kdy nm je mli pjit ve visitor centru. Mlad zamstnankyn parku jsme se tak jet zeptali, kde bychom zde mohli pespat. Byli jsme trochu pekvapeni, kdy nm ekla, e mem klidn zde v parku, akort pr alespo 1 mli od civilizace, co ve zdej pust krajin nebyl dn problm. Dnen noc jsme tak strvili na jednom oputnm parkovm odpovadle, kde bylo nkolik stol a na tch se sp pjemn, protoe nejste vystaveni mravencm ani jin havti a taky chladu od zem. I kdy v dlce burceli hromy a oblohu osvtlovali narovl blesky, usnalo se, alespo m, velice pjemn.
Dnes jsme ujeli 266 mil.

25. DEN 25. 7. 1997

LAVA BEDS

I vstvn bylo hezk, nebo ns probudily tepl paprsky vychzejcho slunce. Ihned jsme zamili do visitor centra pro baterky, kad dostal docela slun svtlomet, a li na prvn znaen okruh, je tal 14 jeskyn. Jeskyn jsou pomrn nzko pod povrchem, ale zato je tvo nesetn mnostv chodeb, v nich nen vbec sloit zabloudit. Jelenovi a mn se podailo tak trochu zabloudit v jeskyni Catacombs, kdy jsme j li asi tak hodinu neustle vped doufajc, e je prchoz. Vraz ݨli se sem moc nehod, nebo ve vzdlenjch partich jeskyn jsme se spe plazili, co v kraasech a triku nebylo zrovna pjemn. Kdy u jsme pak byli nuceni plazit se ve vce asi tak 20 cm, pestali jsme vit v jej druh vchod, a radji se rozhodli pro nvrat. Cestu zpt jsme natst trefili sprvn. Kluci mezi tm navtvili dal jeskyn v okruhu, vichni jsme se pot seli v jeskyni Valentine, kde jsme se splolen vyfotili. Posledn jeskyn, kterou jsme zde navtvili byla Skull Cave. V tto jeskyni byla zima jako v lednici, v jej spodn sti jsme chodili po ledov podlaze. Bohuel jsme z tto, asi nejznmj jeskyn, mohli vidt tak tetinu, nebo ped nedvnem se v nkolika jejch stech ztil strop. Ale i zde jsme se snaili prochzet i tmi nejmenmi otvory a nachzet tak dal, pro vtinu pohodlnch turist nedostupn, sti tohoto bludit. Vichni jsme se shodli , e nvtva tohoto parku (monumentu) stla urit zato. Odtud jsme pak jeli zpadnm smrem do ji californskho parku Redwood, je le na pobe pacifiku severn od San Franciska. Nepjemn bylo, e na zpad z Lava Beds nevede dn dlnice, tak e jsme byli nuceni se plouit po malch silnikch vedoucch pevn pes hory. Ped veerem jsme zastavili u eky, kde jsme se, v docela silnch peejch, pardn umyli. Navc byla eka i pekvapiv tepl. Tak jsme nakoupili potraviny na nkolik dn dopedu. Nocleh jsme zvolili na odpovadle, kter mohlo bt od Redwoodu asi 50 mil. Poveeeli jsme prek s bramborem, j jsem po veei opt volal Joland, zda-li pak nem v okol njakho toho znmho, akter by nm nabdl prci. Mla, a to bratra v San Francisku, e by. . . .
Dnes jsme ujeli 265 mil.

26. DEN 26. 7. 1997

REDWOOD

K Redwoodu, v kterm rostou nejvy stromy na svt, jsme pijeli asi v poledne. V informanm centru, kter je zde opravdu skvle vybaven, jsme si vzali potebn mapy a vyjeli do nitra parku. Jako nejlep ze vech tras se nm jevila ta, je vedla k nejvtm stromm svta, je se jmenuj stejn jako samotn park. Nejstar stromy na na planet, sequoie, se pak nachzej nkoilik set mil na jihovchod v stejnojmenm parku Cesta k prodnm veliknm mla podle mapy mit 13 mil, peven mi bohuel uniklo. Kadopdn smrem k Redwoodm jsme li neustle z kopce a to pevn lesem, v nm u se taky pr obch strom nalo. Devo tchto strom, je jsme mohli spatit dky nkolika pokcench jedinc, m naervenalou barvu a dost mkk. Asi po tech hodinch svinj chze jsme doli do cle. Zde ns obklopily neuviteln obrovsk stromy, piem ten nejvy mil 367, 8 stop (112 metr) a jeho prmr mohl mt okolo esti metr. Asi hodinu jsme si zde odpoinuli, Jelen s Michalem si dali dvacet, my ti zbvajc jsme se brouzdali v nedalekm potoce. Cesta nahoru u byla nepomrn nronj, byli jsme dn spocen a navc jsme si s sebou vzali mlo vody, tak e jsme mli prdn vyschlo. Cesta nahoru k autu nm trvala trochu pekvapiv opt ti hodiny, Jelenovi s Michalem pak vlastn o nco mn, nebo je postihl hubnuc zchvat a st cesty beli.
Nahoe jsme pak notn vyerpni nasedli do auta a rozhodli se zajet jet do msteka Klamath, kde se podle naich informac mlo dt projet autem ijcm vykotlanm stromem. V msteku jsme byli okolo osm hodiny a osoba, kter vybrala 2$ za projet tam ji nebyla. Stromem jsme tedy projeli zadarmo, ale jinak vak zbava , na kor jcho stromu, nebyla nic moc.
Nocovali jsme opt na odpovadle nkolik mil jin od Redwoodu, kdy po celou noc byla docela slun zima. Karel si ustlal tradin na stole, ostatn jsme spali na trv nedaleko auta.
Dnes jsme ujeli 192 mil.

27. DEN 27. 7. 1997

PROBLMY S FORDEM

Z vyhtch spack se nm moc nechtlo, ale dnes jsme se chtli dostat a do San Franciska vzdlenho od odpovadla takovch 300 mil, tak e jsme si museli pospit. Urit podstatn rychleji bychom tam dojeli po dlnici vedouc vnitrozemm, ale my jsme se rozhodli jet podl pobe, na jeho krsu ns kad upozoroval. Jeli jsme vak po neskuten klikat silnice, na kter byly i obasn zcpy, ili ns krsn pobe po njak dob rychle omrzelo. Mon ns tak neuchvtilo i kvli poas, kter bylo tento den opravdu mizern.
Do San Franciska jsme dojeli okolo tvrt hodiny a prvn co ns zde zajmalo bylo njak msto, kde bychom se mohli najst. Cel den toti nae bichy nepozely ani sousto, tak e nsk polvka, kterou jsme si dali ve zdejm mstskm parku, pila opravdu vhod. Jeliko ji bylo pozd na prohldku msta, radji jsme se chtli dostat co nejdve do kempu, kter byl v map vyznaen nedaleko slavnho Golden Gate. Ke kempu se nm vak nakonec dostat nepodailo, nebo na typroudov silnici cosi lehce bouchlo v naem fordu a ten se jednodue vypnul. Jak osudov vypnut to tehdy bylo, pak ukzaly nsledujc dny. Ale pkn po podku.
Byli jsme rdi, kdy se nm podailo dojet do odstavnho pruhu. Nejprve jsme si mysleli, e auto nejede, kvli jak si ouhajc hadice, ale ta to nebyla. Asi po deseti minutch pak zastavilo asi 30 metr za nam fordem policajtsk auto a aktivn policistka na ns zaala z amplinu cosi hulkat. Karel za n el a ekl j, e hned jedem, e se zkrtka jedn jen o mal problm. Chvli tam ta krva jet stla a neustle ns okikovala abychom se nepibliovali blzko dlnici, ale natst to poslze vzdala a odjela. Vichni jsme si z hluboka oddychli, nebo ceny za odtah zde myslm nebudou pli odlin od cen v Seattlu. Na zavdu jsme nepili, a tak nm nezbvalo nic jinho ne auto odtlait pry z dlnice. To se nm natst podailo, auto jsme odtlaili na parkovit, kter patilo k nkolika servism, kter dnes, v nedli, byly samozejm zaven. Pesto jsme v jednom z nich objevili jednoho Ameriana, kter se na nae auto ochotn podval, ale jedin co nm ekl, bylo, e zvada je v elektrice. Natst za podvn nic nechtl. Domluvili jsme se s nm na ztek, kdy pr bude mt vce asu. Nastala tedy podobn situace jako v Seattlu, museli jsme si bez auta najt njak msto na span. Nakonec jsme to vyeili tak, e Michal s Jelenem spali v aut, ostatn ti jsme spali kousek od parkovit za el. trat ve vysok trv. Opt se nm neusnalo pli dobe, nebo jsme si byli velice dobe vdomi, e dal velk oprava by ns nejsp pln zruinovala. Jet bych zapoml, e jsem opt volal Joland, jak je to s tm jejm bratrem v San Francisku a na prac, ale jej odpovd byla opt vyhbav. Ml jsem j opt zavolat a budem nkde blzko Los Angeles, kde , jak u jsem kdysi napsal, ije.
Dnes jsme ujeli 354 mil.

28. DEN 28. 7. 1997

OPT V AKCI N FORD

Rno ns ti vzbudil hluk z projdjcch aut, v noci se nm msto za trat jevilo jako daleko klidnj. Pesto jsme se vyspali docela dobe, zejm ji zvykl na tato neobvykl nocovn. Vzbudili jsme tak Michala s Jelenem v aut a ihned se vypravili do autoopravny. Verej Amerian ji dnes vak tak ochotn nebyl, ekl pouze dost rozmrzelm tnem, a pijdem a odpoledne. Nemli jsme tedy co dlat, tak jsme se li podvat do msta. Ono to msto vlastn ani nebylo, byla to spe jaksi periferie protkan mnostvm nkolikaproudovch dlnic mcch do centra San Franciska. Prochzka to byla vcelku pjemn, nali jsme dokonce msto, kde rostli ostruiny a tak na pendlkch jsme si pardn pochutnali. Pvodn jsme chtli dojt a nkam ke Golden Gate, ale z jednoho vhledu jsme zjistili, e je to odsud pkn dlka. Radji jsme se vydali hledat njak supermarket, nebo se ji zaali hlsit o slovo nae aludky, jm dopoledn kompot zjevn nestail. Na ulicch jsme byli tm sami, nebo i zdej obyvatelstvo, stejn jako v Seattlu, pouv pouze automobily. Kdy pi tm, tak tm narm na docela slunou eskadru Mexian, kte stli okolo silnic a doufali, e si je njak Amerian vezme k sob na prci. Je asi jasn, e se na ns nekoukali zrovna s lskou, nebo si mysleli, e se jim zde objevila bl konkurence.
Najeden salmem a chlebem jsme sedli ped supermarketem a ertovali o na, opt velice zajmav, situaci, kdy tu k nm pila mlad slena prodvajc opodl peivo a darovala nm nkolik kolk. Nevm jestli jsme vypadali u tak blb, ale kadopdn nm to v danou chvli bylo jedno a kolky jsme smlsli jako maliny. K autu jsme pili tak v jednu, v opravn nm tentokrt jej majitel poradil, e v zadnm kufru je jaksi pojistka, kter me pi vtm otesu auta vypnout elektriku. Pojistku, udlk, jsme bez problmu nali a poslze tak zmkli a k na obrovsk radosti se ford opt zapnul. Nahzeli jsme nae vci zptky do kufru a vyrazili po stejn silnici jako vera smrem na Golden Gate. Kdy jsme mjeli msto, kde nm vera auto vyplo, vichni jsme se tomu nleit smli. Bohuel nm usmv na rtech vydrel jet asi tak pt mil, pi sjezdu na slavn most nm toti ford pestal pro zmnu brzdit. Natst Michal zachoval chladnou hlavu a docela slun rozjet auto strhl na vjezdovou silnici z dlnice a poslze na odstavn parkovit, je je tsn ped mostem. Do dnes mi nen jasn , pro jsme pot s tmto nebrzdcm autem vyjeli krpl na vyhldku, odkud ml bt hezk vhled na slavn most a San Francisko. Asi jsme doufali, e se nm brzdy jzdou sami sprav.
Zjistili jsme, e vinkem je rozbit prastko u kola, u toho kola, kter bylo postieno bourakou v Seattlu. Auto pak zcela nebrzdilo proto, nebo nm vytekla veker brzdovka. Bylo jasn, e dol se hned tak nedostanem. Ti z ns se tedy museli vypravit sehnat brzdovku. Tu jsme nakonec sehnali v Sausalitu, co je hezk pmosk letovisko a zrove tak jedno z mnoha pedmst San Franciska. Spolenost pi cest nm dlal mlad Amerian pochzejc z Chicaga, kter cestoval po USA autobusy Greyhound. Karel ho podn vyzpovdal, hlavn inrormace o autobusech pro ns zanali bt m dl dleitj. . . Brzdovku, kter ns stla 2. 45$, jsme nalili do brzdnho systmu, kdy jet ped tm jsme byli nuceni zakrtit hadiku od brzd u postienho kola, aby nm kapalina opt nevytekla. Auto tedy mohlo brzdit pouze na tech kolech, a to jenom do t doby ne opt vytee brzdovka, nebo hadiku se nm pln zakrtit nepodailo. Zajmevho kolu sjet dol z vyhldky se ujal Jelen a zvldl to v pohod.
Na hledn njakho servisu ji bylo docela pozd, tak e jsme rozhodli zajet na nae verej parkovit nachzejc v pedmst zvanm San Rafaelo, kde se dalo alespo pimen vyspat. Cestou k parkoviti jsme neustle sledovali stopu, kterou za nam fordem vytvaela vytkajc brzdovka a doufali, e nm do pjezdu k naemu novmu domovu vydr. Nakonec se to tedy podailo. Na parkoviti jsme zanali bt ponkud znmj, tak e za nmi piel lovk ze servisu na vozy porsche, pozdji jsme se dozvdli, e je to jeden ze dvou majitel, a nabdl nm jednak svoje nad a tak na pespn jeho auto zaparkovan ped servisem. Ne, porsche to nebylo. Dnes se vak ji nic spravovat nedalo, to kvli potku stmvn , a tak jsme si alespo trochu spravili nladu dobrou vee. Jelen dnes uvail ri s vynikajc fazolovou omkou, kterou pro zmnu v marketu objevil Stank. Spali jsme podobn jako vera, akort Jelen zvolil nocleh v nabdnutm aut.
Dnes jsme ujeli pouze 10 mil.

29. DEN 29. 7. 1997

SAN RAFAELO

Tento den pi s velice tkou hlavou, nebo v jeho zvru jsme mli takovou men oslavu a whisky mi stle jet bzu v hlav. Pokusm se, ale napsat jak verej den probhl, protoe verej den byl asi nejlep jak jsme zatm v Americe strvili.
Vzbudili jsme se okolo pl osm a kluci se vrhli do opravy prastka. Zjistli, e nkolik soustek je rozbitch, tak e jsme byli nuceni vysolit 80$ za nov. Stle to vak bylo urit levnj ne ppadn oprava v servisu. Klukm se to podailo spravit a my tak mohli nasednout a odjet odjet, jenome se zaaly dt neuviteln vci. Vechno zaalo tm, e ns majitel mstn servisov restaurace, pedstavil se nm jako Ron , pozval na obd. Ani nevm pro to udlal, ale zejm jsme zaali bti na tomto mst ji dost populrn. Populrn pro Ameriany asi tm, e jsme si sami spravovali auto tak trochu drze pmo ped opravnami, e spme nedaleko v kov , nebo e hodujeme na zemi na parkoviti. Kadopdn jsme dostali podn porce lahodnch italskch tstovin, k tomu spousty velice dobrho osmahnutho chleba, mslo a jako zkusek nm pinesl meloun. Celou dobu ns obsluhoval sympatick Amerian panlskho pvodu jmnem Fernando a neustle se ns vyptval na na cestu Amerikou. Jako symbol vdku jsme pak dali majitelovi eskou desetikorunu.
Dal velepjemnou udlost bylo, e nm majitel , ji zmnnho servisu na vozy porsche, nabdli prci, kontrtn chtli natt prv budovu jejich opravny. Vechno potebn nm k tomu dali (vleky, ttce, barvy) a my se tak mohli dt do natrn. Pvodn jsme ani nevdli za kolik dlme, ale prce to byla snadn, tak e nm to ani moc nevadilo. A do veera jsme tedy natrali a stihli toho nabarvit tolik, e na ztra nm toho chyblo ji jen nepatrn.
Veer jsme si udlali, jak jsem ji napsal, oslavu tj. koupili si dvouaplitrovou lhev whisky a kbelk zmrzliny, to ve za njakch 17$. Pokraovn dnenho tst vak nebylo stle u konce. Majitel servisu, tentokrte na vozy BMW a sousedcho se servisem na porsche, nm nabdl, e se mem u nj v opravn vysprchovat. Nabdku jsme samozejm pijali, vdy na teplou sprchu u jsme skoro zapomli. Tento lovk byl jinak u v dost opilm stavu, pesto s Karlem zaal konverzovat o em jinm, ne o na cest, tak e se nakonec stalo, e jsme nai zapku pesunuli k nmu do dlny. Nabdli jsme mu na whisku a on nm na opltku dal ochutnat 150% lihoviny a mu za sebe ci, e mi po n mlem shoela pusa. Pomalu jsme se tedy opjeli a pi tom hrli automat, kter zde ml pro zbavu a hrli jsme tak ipky a dokonce jsme sndli i zmrzlinu, co v kombinaci s whisky nen vbec patn. Tom, tak se nm pedstavil, si s nmi povdal asi do plnoci a pak jel dom. Natolik nm dvoval, e nm dovolil pespat u nj v opravn, kde ml v podkrov takovou docela tulnou mstnost s gauem. My jsme pak pokraovali v opjen bez nj. Jako posledn jsme li spt j s Jelenem, protoe jsme neustle soutili o piva. Nejvc ze vech se asi opil Jelen a padal ze idle a byl pro nho problm stt rovn.
Dnes jsme ujeli 30 mil.

30. DEN 30. 7. 1997

TOM

Po nonm flmovn jsme se probudili vcelku brzy, asi okolo pl osm. Nikomu se, ale pli dobe nestvalo, kdy dvod je myslm jasn. Nejhe asi dopadl Jelen, kter se probudil na pinav podlaze opravny vedle svch blitek. Zanedlouho pijel Tom a byl natolik v pohod, e se vemu pouze sml. Jelen se kvli svmu nonmu vtvoru stal velice populrn, nebo jeho zvratky pinavou podlahu opravny doslova vyistili . Tom kdykoliv el pak kolem tohoto blho fleku, ukzal na nj a nsledn Jelena a stran se tomu sml. Samozejm to neopomnl ukazovat svm kamardm s ostatnch servis.
Opt jsme se tedy vrhli do natrn a zejm proto, e nm to lo docela od ruky nm majitel opravny na porsche, jmenoval se Devon, nabdl dal prci a to natrn jaksi stodoly na jeho farm. Takovto prce se samozejm neodmt, zvlt pak kdy nm za naten servisu dal 170$. Z tch penz jsme byli opravdu hodn astn, mohli jsme tak Michalovi splatit 200$ a dluit mu ji jen 800$. S Tonim jsme se domluvili na estou hodinu ped servisem.
Bylo okolo poledne a my se rozhodli konen navtvit San Francisko. Konen jsme zdolali Golden Gate a po zaplacen 3$ za pejet slavnho mostu na jeho druh stran, jsme se ocitli v samotnm Frisku. Zde jsme se zpotku dreli turistickho okruhu, je je znaen symbolem blho racka, ale pozdji se nm asi ultl a tak jsme pokraovali podle sebe. Projdli jsme okolo mrakodrap a tak okolo mench domk postavench na velice prudkch svazch mezi nimi jezd svtoznm tramvaje. Ty pekonvaj zdej nemal krply dky tanmu lanu umstnmu v kolejiti. Chtli jsme se i jednou takovou tramvaj svst, ale stla se na n len fronta, do kter se nm vbec nechtlo. V pstavu ns hlavn pekvapilo obrovsk mnostv ebrk, i jinch ak snacch se veljak zaujmout proudc davy turist. Tak jsme zde navtvili lodn museum, kam je vstup na Golden Eagle. Bohuel vak kvli srazu s Dennym jsme si stihli prohldnout pouze pr exempl, ale paklie by to lo, slbili jsme si dkladnj prohldku tohoto zajmavho musea.
Devona jsme stihli vas, ale ekl nm, e by byl radi, kdybychom u nj zaali pracovat a po vkendu. Dvody pro to byly dva, jednak jeho manelka, kter po chlapcch s Evropy asi zrovna netouila, a pak tak to, e v sobotu podali njakou rodinnou party. S Devonem jsme se tedy dohodli na pondl, ale prci na ztra se nm peci jenom podailo sehnat. lovk z opravny, je soused s Tomovou nm toti na ztra nabdl kopn pkop pro zvlahy u nj doma a to za 5$ na hodinu a osobu, co docela ulo.
Steden veer ml podobn prbh jako ten verej, strvili jsme ho opt u Toma v servisu, kdy se o ns celou dobu staral jak o vlastn. Tohoto veterna vietnamsk vlky jsme si opravdu hodn oblbili a to nejen proto, e jsme mu za dnen noc vypili asi ticet piv a nebo e dal poslat pro velkou pizzu . Konverzovat s Tomem jsme po nkolika pivech zaali vichni, ale nebyl tam pouze on, ale i nkolik jeho kamard, kte z ns byli taky docela vyplaen. Spt jsme li tentokrt dve ne Tom a to opt do podkrov, kter konen objevil i Jelen, nebo dnes se tak stran neopil.
Dnes jsme ujeli 70 mil.

31. DEN 31. 7. 1997

DAL PRCE A NESPCH V NAP

Posledn ervencov den jsme stvali docela brzo, mohlo bt tak okolo sedm. Pozdravili se s Tomem, kter i dnes vypadal po rnu a neskuten ile a ekali a si ns vyzvedne onen lovk na to kopn. Jet ne pijel, tak nm Ron pinesl lahodn tousty. Tom ns pozval na pten oslavu do jeho opravny, kdy se pr budou dlat hamburgery a bude tam spousty pit a tak hodn jeho znmch.
lovk, kter ml zjem o na prci pijel v deset a ekl, abychom ho nam autem nsledovali. Jeli jsme smrem na sever a po zhruba deseti mlch jsme byli u nj doma. Na prac bylo odstranit such drny a vykopat asi 30 cm hlubok pkopy na trubky pro zavlaovn. Byla to docela dina a nkterm z ns se udlali docela slun puche. Navc bylo pkn vedro, ale 140$ za ptihodinovou prci urit stly. Napa, vinask oblast rozprostrajc se severn od San Franciska byla dvodem na nsledn cesty. Na tento kraj ns upozornili lid ze servis, podle nich bychom tam mohli najt njakou tu prci. Kraj to pln vinic skuten byl, nicmn na esn bylo jet brzo, podle nkolika mstnch lid mlo zat vinobran asi tak za tyi tdny. Trochu smutni jsme pokraovali dle na sever k jezeru, u kterho ml bt dle mapy kemp. Ten se nm najt kupodivu nepodailo, ale za to jsme objevili rozlehl sady hrun, u kterch byly navc pipraven krabice pedstavujc neklamnou znmku sklizn. Podailo se nm narazit i na manufakturu, kde se sklizen hruky zpracovvali, a samozejm se zde rovnou zeptali, zda-li nepotebuj levnou pracovn slu. ekli nm, e se mme stavit ztra rno, kdy nm pr eknou vce. Jinak tovrna pracovala na pln kotel i v devt hodin veer, aby taky ne, kdy zde pracovali vesms sam Mexiani. Chtli jsme pochopiteln pespat co nejble od tovrn budovy, ale nakonec jsme vhodn msto na span nali nkolik mil od n, u jezera, v kterm jsme mlem i s nam fordem skonili. Usnn se neslo ve znamen jakhosi zvltnho bruen i houkn njakho podivnho tvora kdesi v dlce.
Dnes jsme ujeli 175 mil.

32. DEN 1. 8. 1997

DAL ZAPKA U TOMA

Stvali jsme tedy opt brzo a jeli smrem k tovrn. Tam nm bohuel oznmili, e prci zde pro ns nemaj. Dvod byl prost, mly pln stavy. Vyrazili jsme tedy zpt do San Franciska na Tomovu oslavu. Jet dve jsme si vak udlali takov mal vlet na jednu vyhldku, odkud byl pkn pohled na Golden Gate a San Francisko. Zajmav je, e Golden Gate jsme vidli tikrt a vdy byly zahaleny jeho horn pase do mrak, kdy v okoln krajin zatm svtilo slunko.
Na oslavu jsme pijeli asi ve tyi a hned jsme na uvtanou dostali maso a pot cheesburger. Bylo tam u pomrn hodn lid, mezi nimi i nai sta znm jako Ron, Fernando, Polk, Devon s bratrem Tonim, dle pak tam byl chlpek u kterho jsme kopali atd. Vichni jsme se najedli a k prasknut a zaali pt jedno pivo za druhm. Na tchto oslavch, podanch kad ptek, je zvykem, e kad pinese nco k jdlu i k pit. Ani my jsme nepili s przdnou, koupili jsme opt lhev whisky a pozdji pak jet karton piv. Nae konverzace se nejprve nesla ve znamen shky njak prce na vkend , ale nikdo pt pracovitch hoch nechtl. A tak jsme pili, hrli automat, ipky a snaili se rozumt vemu, co nm Amci kali, protoe tohle je asi nejlep monost, jak se nauit jazyk. Chvlemi pechzela oslava do trochu drsnj podoby, napklad kdy si Jelen s jednm Amerianem zaali hzet bassebalovm mkem uvnit opravny nebo kdy opt tito dva zamnili ipky za n a zkoueli co vydr ter i jeho okol.
li jsem spt hodn pozd, j nejdle, asi ve tyi, protoe jsem si povdal s Felixem, s Amkem vypadajcm tak na dvacet let a pitom v kristvch ltech. Jak jsme byli oba opil, tak jsme si docela rozumli.
Dnes jsme ujeli 183 mil.

33. DEN 2. 8. 1997

ZAPKA U LUKA

Vstvali jsme asi v devt a vichni jet ctili verej nronou oslavu. Tom pijel asi v deset a spolen jsme zaali uklzet spou, kter v opravn po verej akci zstala.
Byla sobota a my nevdli, co dlat. Bylo nm tak jasn, e prac u Devona pijdem o nkolik dn, tak e budem nuceni vykrtnout njak ten park i zajmavost z pvodnho plnu. Jenome penze jsme prost potebovali. Jak naloit se sobotou nm pomohl vyeit Luk, dvacetilet mladk s vedlejho servisu, kter nm chtl ukzat zdej pl. Nejdve jsme zajeli k nmu dom, bydlel spolen se svou matkou v jedn klidn vilov tvrti asi deset mil od San Rafaela. Luk nm ukzal jejich , ne zrovna honosn, domek, vzal si plavky a mohli jsme vyrazit na pobe. K nmu jsme jeli po a neuviteln klikat silnice, kdy nejprve jsme po n neustle stoupali a pot nsledoval pomrn prudk sjezd k plm. Tento krpl dol u vak Luk neabsolvoval v aut, nebo nm chtl pedvst jak se v Americe jezd na skejtu. Bylo to docela dost len, protoe Luk nabral pomrn slunou rychlost a v prudkch zatkch zanal mt problmy. My jsme se neustle dreli za nm a tak trochu brzdili auta za nmi. Luk nakonec upadl kupodivu pouze dvakrt. Poprv se mu to podailo pmo pod policajtsk auto, je stlo na krajnici. K naemu divu mu vak policajt vbec nevynadal, naopak mu pomohl vstt a snad mu i popl mnoho tst do dal jzdy. To druh pd ji tak slavn nedopadl, nebo Luk si nepjemn sedel a asi i narazil loket a celou dobu na pli ho to dost bolelo. Kadopdn jeho sjezd na skejtu byl pro ns skvlou podvanou.
Na rozlehl psen pli se slunilo docela hodn lid, trochu pekvapiv mlo z nich bylo obtloustlch. Pot co ns pestalo bavit jen tak leet a opalovat se, jsme se zeptali Luka, zda-li by si on a nkolik jeho kamard nechtlo zahrt volejbal. Luk souhlasil a tak jsme asi hodinu a pl sportovali. Co se tk koupn v moi, tak nebylo nic moc, protoe i zde , u pomrn na jihu, je vlivem studench proud, moe hodn studen. Dalo se v nm vydret maximln nkolik minut, i kdy po volejblku byla mosk koupel pjemnm osvenm. Pl jsme opustili pozd odpoledne a jeli se k Lukovi dom osprchovat. A protoe chtl sv nov kamardy z Evropy pedstavit i sv mstn partice, rozhodl se na dnen veer udlat u sebe doma party, co bylo mon i dky tomu, e jeho matka mla bt dnes veer kdesi jinde. Abychom si nepipadali jako chud pbuzn, sjeli jsme koupit dva kartony budweiser a prky. S pibvajcimi hodinami se Lukova zahrada stle vce zaplovala, kolem dest veer u tam mohlo bt tak ticet mladch lid, mezi nimi i dost dobr holky. Opt jsme tedy pili a m vce piv stouplo do naich hlav, tm lpe jsme konverzovali. Mlad Amerian se nejvce bavili, kdy mli opakovat esk sprost vty, kter byly natolik drsn, e je ani nemu napsat. Zatmco jsme se dobe bavili a popjeli piva, na grilu se opkal podn kus hovzho steaku, ktermu nae levn prky konkurovat rozhodn nemohli. Kdy pak Luk uznal, e steak je hotov, s velkm zjmem jsme sledovali jak se o nj budou zajmat Amci. Dopadlo to naprosto skvle, tem nikdo z mstnch se steaku ani nedotkl, tak e skoro cel mohl skonit v eskch aludcch. Byl fakt dobrej. Nkdy o plnoci vak cel akce u Luka musela skonit, nebo se zcela neekan vrtila jeho matka, kter pro takovto slaven nejsp nemla pochopen. Luk u n neuspl ani, kdy j ekl o ns. Vtina lid toho vak jet nemla dost, a tak se rozhodlo, e se pojede kamsi na vyhldku. Hor bylo, e u jsme nemli co pt, ale Luk znal zdejch pomr cel problm elegantn vyeil. ekl nm, a zastavme ped jednm otevenm supermarketem a pokme ne pijde, pesnji ne vybhne s ukradenou lahv. Jelen zatm zalepil lepenkou poznvac znaku na naem fordu. Celou tuto zleitost jsme povaovali za velkou legraci, ale ted kdy si uvdomm, co vechno se mohlo stt, tak mi to tak legran zase nepipad. Kadopdn ve dobe dopadlo a na vyhldku jsme jeli jak s Lukem, tak i s dvmi lahvemi whisky. Na mst, odkud byl ndhern vhled na osvtlen San Francisko, jsme pak pokraovali v pit a tak jsme se dohodli, e zde pespme. J jsme toho zanal mt skuten hodn v hlav. Ani nevm v kolik jsme li spt, ani kdo mi rozbalil spack i rozloil karimatku, ale zato vm zcela pesn, e jsem se jet ped spnkem dn pozvracel a bylo mi jasn, e to nebylo naposled.
Dnes jsme ujeli 35 mil.

34. DEN 3. 8. 1997

PROHLDKA SAN FRANCISKA A PJEZD K DEVONOVI

Dnen nedln rno bylo alespo pro mne bezkonkurenn nejhor, nebo m hlava byla natolik tk a mj aludek tak lehk, e jsem blil jet jedenckrt. Kluci dopadli podstatn lpe ne j a mli se k tomu, co nejdve vyjet do San Franciska a doprohldnout si ho. V San Francisku jsme najprve zali do Merytimu, lodnho musea, kter jsme si ped nkolika dny slbili doprohldnout. Bylo zde mnoho rznch lod, od starobylch z 16. stolet a po lod z naeho stolet. M nejvce zaujal, jestli to vbec dnes lo, mohutn kolesov parnk, kter ve sv dob pevel lidi a zbo mezi San Franciskem a Eurekou, co je pmosk pstav nkolik set mil severn od San Franciska. Z musea jsme pak li zdej hlavn silnic a opt jsme vidli mnoho ebrk a bavi, kte se vemon snaili zaujmout kolemjdouc turisty. Uit nejvce se nm z nich lbil ernoch, kter sedl skoro uprosted chodnku na idli, v ruce drel nkolik utrhlch vtv, za ktermi se skrval a vdycky, kdy kolem nho proel nic netuc turista, tak na nj vybafl. Turista se samozejm leknul, ale pak se spe sml, kdy nejvce pak asi jeho npadu s cedulkou, je tomuhle tpkovi visela na krku a na n stlo "HA HA HA BUSHMAN". Na tto estrd jsme tak narazili na nkolik krajan, kte si zde vydlvali pro zmnu motnm rek do vlas. Prohodili jsme s nimi pr slov a pak jsme se pomalu zaali vracet smrem k autu.
Bhem dne jsme se nkolikrt marn pokoueli dovolat Devonovy ohledn prce a nae nervozita se dky tomu zaala ponkud zvyovat, protoe kvli tto prci jsme zde ekali ji nkolik dn. Tm ovem na druhou stranu nechci tvrdit, e byly nezajmav. Volali jsme taky Lukovi, kter slbil, e ns pozve na veei, ale ani s nm jsme nemluvili, pouze s jeho podivnskou matkou a z n zrovna ptelstv nevyzaovalo. Veer jsme opt zakotvili na naem starm znmm mst ped servisama, kde Jelen uvail prky s bramborem. Po veei el Karel opt volat a konen se mu podailo spojit se s Devonem. Ten mu, k na velk radosti ekl, aby jsme jet dnes pijeli k nmu na farmu do msteka Napy.
Po menm hledn jsme tam dorazili kolem dest a Devon nm hnedle ukzal co budem ztra natrat. Byla u tma, tak e jsme jen st poznali, e se jednalo o devnou gar, je vzhledem i velikost pipomnala spe njakou stodolu. Spt jsme mli v jak si velk devn chat i boud, je se skldala s prostorn klny, kde Devon pevn pracoval na vrob jachty (to jsou konky. . . ) a s menho pokoje, v nm jsme mli spt. Jinak bark, kde bydlel Devon s rodinou jsme dnes podn ani nevidli. Chvli jsme si jet s Devonem povdali, hlavn pak o ztej prci, a pot li spt.
Dnes jsme ujeli 35 mil.

35. DEN 4. 8. 1997

PRCE U DEVONA-KRBN

Vstvali jsme docela pozd, asi v pl devt, a po tradin nsk polvce jsme nasedli do auta a vyrazili do centra Napy. Hlavnm dvodem cesty bylo, e se nm vem, ano opravdu vem, chtlo na velkou a prv na zdejm nmst na ns ekalo asi deset azurovch umlohmotnch budek. Je trochu divn, e nm Devon nedovolil chodit na zchod k nmu do barku, navc kdy tam byla jeho manelka. Asi nechtl, aby jsme ji njak otravovali. V Nap jsme pak jet hledali potu, abychom mohli poslat nae negativn vyjden na pokutu za bouraku v Seattlu. Na papru toti stlo, e ji odmtme zaplatit a e se chcem soudit, co ns ale nemuselo pli zajmat, nebo do tech msc, kdy ml soud probhnout u budem doma. Jinak samotn by ns to asi nenapadlo, poradili nm to jak ei v Seattlu, tak i lidi u Toma.
Vci potebn k prci jsme mli pipraven u od vera, tak e hned po pjezdu na farmu jsme zaali se krbnm. Devon si na prci pedstavoval tak, e dnes budem odstraovat starou barvu a ztra natrat. Cel den tak probhl v rytmu pachtl, maximln jsme se naobdvali (re s rag omkou) i jsme se vykoupali v baznu, co nm Denny kupodivu dovolil. Osven v baznu jsme si museli dt vcekrt, nebo bylo pern vedro, ve stnu bylo 40 stup.
A na mal kus na prel gare jsme dnen kol splnili, tak e Devon, kter pijel spolen se svm bratrem Tonim v pl osm , ns pochvlil. Veer nm pak udlal hamburgery a pot jsme si s nm a jeho bratrem povdali o vem monm.
Dnes jsme ujeli 5 mil.

36. DEN 5. 8. 1997

PRCE U DEVONA-NATRN

Tentokrt jsme stvali o nco dve, asi v pl osm. Prbh dnenho rna byl tm identick s verejm, akort jsme dnes nehledali potu. Pak jsme zaali natrat, nkdo ttcem, nkdo s vlekem. Prci jsme opt prokldali koupel v baznu a taky nkolika douky whisky, kter nm jet zbyla ze San Franciska. Dnes snad bylo jet vt vedro ne vera. Asi okolo tvrt nm dola barva, tak e se Karel po pedchozm telefontu s Devonem vypravil shnt dal. Nakonec ji sehnal a u Devona v San Rafaelu, nebo v Nap se mu j sehnat nepodailo. Gar jsme donatrali asi v osm veer a asi dvacet minut na to pijel Devon. Pochvlil ns za dobrou prci a dal nm 400$, co ns lehce rozesmutnilo, nebo jsme potali, e nm za dva dny vyplat alespo 500$. Ale i tak to bylo slun. Dokonce nm na dnen veer pichystal jaksi mexick jdlo. Stejn jako vera jsme si s Devonem povdali, kdy dnes hlavn o vozech porsche a jejich monm peven do Evropy, nebo ceny tchto aut jsou zde v porovnn s Evropou velice nzk. Spt jsme li asi v jedenct, s tm, e jsme ekli Devonovi, a ns brzy rno vzbud. Chtli jsme se toti dostat co nejdve k Tomovi, kter slbili, e se nm pept po njak prci.
Dnes jsme ujeli 60 mil.

37. DEN 6. 8. 1997

DV VBORN PRCE OD TOMA A ODJEZD ZE SAN RAFAELA

Devon ns vzbudil, jak kal a dal nm jet 20$ na sndani. Pjemn probuzen. Posndali jsme z naich starch zsob chlb s burkovm mslem a jeli k Tomovi. Byl rd, e ns opt zase vid. ekl nm, e sehnal prci u jednoho jeho kamarda, ale pr jen pro dva. Ne jsme se tam vypravili, zavolal Tom do pojiovny, aby se peptal, jak to dopadlo s na bourakou. Docela se pitom bavil, hlavn kdy ho pod nkam pepojovali. Trvalo asi pl hodiny ne celou zleitost vydil, ale to jak komunikoval s lidma s pojiovny byl fakt zitek, tko se to d popsat. Jak to vak bude s vracenm penz, kdy jsme mli nehodu, mu ale neekli.
Tomv kamard, pvodem asi panl, bydlel stle jet v San Rafaelu a to v takovm typickm americkm devnm domku. Chtl po ns vykopat pkopky pro zavlaovn. Kdy jsme se ho ptali, kolik by nm byl ochoten dt, tak ekl, e si po prci mme sami urit vslednou sumu. Nakonec jsme pracovali ve tyech a dva krtk pkopky jsme mu vykopali asi za dv a pl hodiny. Zkusili jsme si ci o 100$, a on souhlasil. Dal pila vzpt a to od jeho velice pvabn ptelkyn. Mli jsme ji nam autem nsledovat. Zastavila u obrovsk a pomrn i hezk vily a ekla, e bude chtt cosi pesthovat. Interir vily dval tuit, e se jednalo o njak nahrvac studio, kdy velk mnostv veljakch postel tak trochu upesovalo jak druh filmu se zde mohl asi natet. Pesthovat nkolik skn, gau a pr krabic nm trvalo tak pl hodiny a za tento poin jsme dostali opt neuvitelnch 100$. Mli jsme tedy vydlno, tak e jsme se konen mohli vypravit do nrodnho parku Yosemite. Jet pedtm jsme vak zajeli k Tomovi rozlouit se a tak podkovat jemu i vem ostatnm za vechno , co pro ns udlali. S Tomem a Lukem jsme si vymnili adresy a po spolen fotu jsme toto legendrn msto opustili. Je pravdou, e jsme tady ztratili mnoho dn a dky tomu jsme byli pozdji nuceni vykrtnout, i zkrtit nvtvu nkterch park. Pesto na tch nkolik dn zde strvench budem vzpomnat asi nejvce z celho pobytu v Americe.
Jet ne jsme opustili San Francisko, tak jsme nakoupili potraviny na nkolik dn dopedu a to v supermarketu, kde na zadnch stranch t byly rzn slevy, mezi nimi i sleva na hamburgery do podniku s nzvem Bigburger, co je nco jako Mc Donalds. Samozejm jsme tedy nakupovali individuln a to hlavn vlk mnostv nskch polvek. Pt kupnk na slevu se nm nakonec podailo vvykouzlit a mohli jsme tady vyrazit na podn jdlo. Bigburger jsme nali po menm hledn , kad z ns si dal dva podn hamburgery a colu.
Ze San Franciska jsme pak pokraovali smrem na vchod po silnici . 101. V msteku Tray nm opt zaali zlobit brzdy, pesnji ona choulostiv brzda na levm zadnm kole. Byli jsme tedy nuceni zastavit a kolem 11 hodiny veer se vrhnout v neskutenm vedru do opravy. Natst problm vznikl pouze kvli vypadlmu prku, tak e ho tam kluci zase nandali a mohli jsme tak natst pokravat dl. Nocleh jsme zvolili na takov vyprahl louce nedaleko silnice, kdy jsme se pedtm marn pokoueli najt na map vyznaenou Rest Areu. V docela slunm horku, kdy jsme se kvli dotrnm komrm nemohli ani odkrt, se usnalo velice patn.
Dnes jsme ujeli 219 mil.

38. DEN 7. 8. 1997

YOSEMITE-YOSEMITE FALLS

U jsme, myslm, zaili v Americe lep noci ne byla tato. Vstvali jsme okolo sedm a nenasndan jsme rovnou vyjeli smrem do Yosemite, co je nrodn park oznaovan mnohmi jako jedem z nejhezch. Do parku jsme dojeli jet dopoledne a pot, co zkontrolovali strci parku n Golden Eagle, jsme vyjeli do nejnavtvovanj sti parku, toti do Yosemite Valley.
Yosemite Valley je hlubok dol tvaru U, kter v ulov hornin, vytvoil postupujc ledovec nkdy v druhohorch. To, e dol tvo neskuten vysok a prakticky kolm skly nejlpe dokazuje nejvt a nejvy ulov stna na svt, El Capitan. Tento prodn monument je doslova rjem pro horolezce z celho svta, kte se ho, v mnoha ppadech nespn, sna zdolat. Zatm jsme kolem stny pouze projeli, nebo nae prvn cesta v kadm parku prakticky vdy vedla nejprve do visitor centra. Zde jsme mli monost uvidt, stejn jako vude jinde, vycpan zvata, dle pak instruktn film o parku a mnostv map. Po drsnj dohod jsme si na dnen den vybrali vlet k Yosemite Fals, asi k neznmjm vodopdm parku. Cesta k vodopdm m asi 7 mil, co nen tak moc, ale jej nronost spov v tm kilometrovm peven. Potek vstupu je v kempu Sunnyside, kemp kter, podle informan cedule ve visitor centru, nebyl jako jedin pln. Poplatek do kempu inil 3$ na osobu a noc, my, snace se uetit kad dolar, jsme nahlsili pouze dv osoby, v domnn, e to pece nebude nikdo kontrolovat. Navc zde nebyly ani sprchy.
Po pozdn sndani jsme, zsobeni mnostvm vody, vyli vzhru k vodopdm. Stoupn to bylo hodn nron a navc bylo tehdy pekeln vedro. Asi v polovin cesty jsme poprv spatili, v tu dobu, u proklnan vodopdy, ale tak jsme vidli v cel krse Half Dome, dal ndhern prodn kaz parku vznikl ledovcovou innost. Yosemitsk vodopdy se dl na ti sti, Upper Falls mc 436 metr, Middel Falls mc 244 metr a Lower Falls, je maj 91 metr. Celkov vka vodopod tedy dosahuje a 2500 stop.
Asi po tech hodinch jsme vyerpan doli nahoru, kde ns vak ekal skuten rj na zemi. Przran voda trytc v kaskdch a malch vodopdech zde vytv kouzeln jezrka pipomnajc hlubok hrnce, aby poslze padala z ohromn vky dol v podob Upper Falls. Dost tko se tato ndhera popisuje, lpe to vystihnou urit fotky. V studench jezrkch jsme se chvli osvovali a pot jsme jen tak leeli a odpovali.
Asi po dvou hodinch pobytu v rji jsme se dali na sestup, j a Stank stejnou cestou jako se lo nahoru. Kluci zvolili jinou variantu, neznaenou stezku vedouc pmo kolem vodopd. K autu dorazili asi hodinu po ns, Jelen s pkn odenm prstem, nebo v nkterch pasch, jimi objeven stezky, pr bylo velice nebezpeno.
V kempu jsme pak v pohod postavili stan, kdy problmy kvli mstu dlala zpotku jaksi ensk, ale nakonec se sthla. K veei Jelen uvail prky s bramborem a po tomto skvlm jdle jsme ihned ulehli, protoe nava byla velik.
Dnes jsme ujeli 105 mil.

39. DEN 8. 8. 1997

YOSEMITE-VERNAL FALLS

Devt hodin spnku bylo velice pjemnch, po nsk sndani, jsme jeli opt navtvit visitor centrum. Tam jsme se zaali trochu pt, co dnes podniknout. Mj prosazovan nvrh, vstup na Half Dome, hlasovnm neproel, kdy hlavnm dvodem oponent by byla velk asov ztrta. Dnes jsme toti chtli i spe museli tento ndhern park opustit a kdybychom uskutenili celodenn vlet na Half Dome, tak by dnes odjet, podle kluk, mon nebylo. Nakonec v anket zvtzil vlet k vodopdm Vernal Falls, kter se svou obtnost i dlkou s verejm vstupem mit rozhodn nemohl. K zatku cesty ns od visitor centra dopravil Shuttle bus, kter jezd zdarma po celm Yosemite Valley. Pod vodopdy, pes kter se napnala ndhern duha, jsme se dostali asi za hodinu, nahoru k pelivn hran jsme pak museli vystoupat po strmch schodech. I dnes bylo pkn vedro, tak e osven v jezrku, je je hned nad vodopdy, jsme nemohli odmtnout. Navc jsme zde objevili novou zbavu a to klouzn se po prodn skluzavce, kterou vytvoil v ulov hornin potok tekouc do jezrka. Cel tato atrakce, je vzbudila i pozornost mnoha Amerian kolem, je peliv zanesen na videokamee. Jinak turist zde bylo stran moc, byl skoro problm dostat k zabrdl a podvat se na vodopd. Pot, co byly nae slipy neustlm klouzn k nepoznn jsme se vydali na cestu zptky.
Shuttle bus ns dovezl ped visitor centrum, odkud jsme ji autem jeli k El Capitan. Pokusili jsme se dostat pmo pod tuto, necel kilometr mc, kolmou stnu, ale doli jsme pouze k men skle, odkud nebylo skoro nic vidt. Daleko lep vhled na stnu je pmo od silnice. Vidli jsme tak na stn nkolik barevnch teek, horolezc, kte se museli v tomto vedru pardn smait. Trochu nm jich bylo lto, zvlt pak, kdy jsme se osvovali v nedalek ice Merced. Silnic . 120 jsme pomalu opoutli tento pekrsn park, v nm strvit pouze dva necel dny je skoro zloin. Kdy pu, e jsme ho oputli pomalu, tak to myslm doslova, nebo se na hlavn pjezdov silnici do parku se vytvoila nkolika kilometrov kolona aut a to kvli bourace.
Pot, co se silnice trochu uvolnila, jsme pokraovali parkem smrem na jihovchod a nkdy ped setmnm jsme ho opustili. Pespat jsme se rozhodli na odpovadle asi 50 mil jin od parku. Ani nevm v jak nadmosk vce mohlo bt odpovadlo poloeno, kadopdn byla v noci tak velk zima, e dva tradin nahi, Michal s Jelenem, se museli asi ve tyi rno oblknout.
Dnes jsme ujeli 119 mil.

40. DEN 9. 8. 1997

DEATH VALLEY

Tento den jsme mli pvodn v plnu navtvit nrodn park Kings Canyon a Sequoia, ale v msteku Bishop jsme se informovali, e vstup do tchto sousedcch park je mon pouze ze zpadn strany, co by z vchodu, byla velk zajdka. Dle pak v pvodn plnu stlo, dostat se dnes do Whitney Portal, co je osada, z kter se chod na nejvy horu kontinentln Ameriky Mt. Whitney (4418 m). Z Bishopu to do Whitney Portal je docela blzko, tak e jsme museli vymyslet pln na dneek. S elegantnm nvrhem piel Stank, vymyslel, e bychom se dnes pi troe tst stihli podvat do Death Valley, je mohlo bt od Bishopu takovch 200 mil. Jet ped cestou do dol smrti jsme se v Bishopu zaregistrovali v Ranger Station, ve stanici strc parku, na ztej vstup na Mt. Whitney. K vstupu je toti nutn mt povolen (permit), aby strci parku mli pehled o potu lid snacch se tuto horu zdolat. S levou jsme pijali tak informaci o tom, e nepotebujem dn horolezeck vybaven, nebo hora byla podle ochrnc beze snhu. Zsobeni mnostvm vody jsme mili do legendrnho dol smrti. Krajina se postupem asu zaala stvat vyprahlou, zelenou barvu postupn zaala nahrazovat barva lutoerven.
Nrodn park Death Valley je znm pedevm dky svm extrm vysokm teplotm a tak je zde nejni bod Spojench stt. Vjezd do parku jsme vlastn ani podn nezaregistrovali, nikde nebylo ani ivka, vude jen vyprahl krajina hrajc vemi barvami, samozejm vyjma zelen. To, e se nachzme v parku tak vyctil n ford, nebo se mu ruika mc teplotu vody v chladii nebezpen pibliovala do ervenho polka. Vedro bylo skuten pekeln, tak e prvn zastvka v parku u klimatizovanho domku se suvenry pila opravdu vhod. Opomnl jsem toti dodat, e nm v aut nefungovala klimatizace, co v tto krajin nen zrovna nejpjemnj. Po krtkem osven se v domku jsme opt nasedli do sauny a pokraovali dl v jzd parkem. Dal nae zastvka byla u ruin tebn stanice, je kdysi slouila k zskvn boraxu, materilu pouvanmu k vrob pevn istcch prostedk. Asi desetiminutov prochzka kolem trosek ns dokonale vysuila, tak e jsme se vichni ji tili do klimatizovanho visitor centra. Zde ns nejprve zaujala inrormace o aktuln dnen teplot ve stnu, je inila 52 stup celsia, nejvy maximln teplota byla namena v roce 1913, kdy se rtu teplomtu vyplhala na neuvitelnch 57 stup ve stnu. Ve visitor centru jsme pak dle dozvdli, e vysok teploty v tomto mst vznikaj kvli vysokm horm, je brn vmn vzduchu mezi Death Valley a okolnm prostedm. Vzduch tak vlastn neustle cirkuluje mezi horami a ohv se. Pou zde pak vznikla hlavn proto, e mraky postupujc pevn od zpadu, od Tichho ocenu, kondenzuj v horch Sierra Nevady ped dolm smrti. Nen proto divu, e zde prmrn ron srkov vka dosahuje nco mlo pes 5 cm.
Z visitor centra jsme mili na jih, jet vce do nitra parku, k nejhlubmu mstu dol. Zde jsme v hloubce 86 metr pod hladinou moe udlali spolenou fotku a u se tili na trochu rozumj klima. Bohuel jsme dnes dol smrti nakonec neopustili, nebo n ford se zahl na sv maximum a odmtl spolupracovat. A aby toho nebylo mlo, tak ns jet v oteven krajin zastihla nefalovan psen boue. Docela jsme se chvlemi bli, abychom s autem neopustili pevnou matiku Zemi. Nakonec se ford peci jen trochu umoudil a my se tak mohli dostat krtkm popojdnm alespo k visitor centru, to u opt za jasn oblohy.
Co pesn je s autem nikdo z ns netuil, za to nm, ale bylo jasn, e budem nuceni strvit noc v Death Valley, nebo u byl podveer a v jedinm zdejm miniservisu nikdo nebyl. Utboili jsme se hned vedle visitor centra a pro lep nladu jsme si udlali dobrou veei, ri s rag omkou. Po veei jsme se pak li podvat do visitor centra na film, kter zde hraj pro nvtvnky nedalekho kempu. Opt jsme tedy byli v klimatizovan mstnosti a ani samotn film nebyl patn, hrli Spartaka. Po filmu jsme se pak li podvat k nedalek benznce na teplomr, ten ukazoval v 10 hodin veer nepochopitelnch 37 stup. Karimatky jsme si nathli na zavlaovanm trvnku vedle visitor centra a pokoueli se usnout v urit nejteplej noci naeho ivota.
Dnes jsme ujeli 260 mil.

41. DEN 10. 8. 1997

MT. WHITNEY-VSTUP KE KEMPU OUTPOST

Vstvali jsme asi kolem est, kdy teplomr ukazoval pouhch 30 stup. V servisu mli otvrac dobu a od 8 hodin, tak e se jet kluci pokusili s autem cosi vymyslet, ale bezvsledn. V osm hodin jsme auto dothli do servisu, kde nm jaksi chlapk poradil, e je teba vyndat cel chladi, k emu nm pjil ochotn nad. Kluci auto spravovali tak dv hodiny, j, o motorech nic nevdc, jsem se mezitm chladil ve visitor centru, nosil jim vodu a drel palce. Klukm se nakonec podailo opravit chlazen, alespo tak, e jsme mohli dojet do nejbliho msta a tam koupit jak si kolk, co byl hlavn vink naich trabl. Pi odjezdu z dol smrti jsme se jet stavili u psench dun, kter vrohodn pipomnali duny saharsk.
V msteku Lone Pine, z kterho vede silnice k Whitney Portal, se nm podailo ji zmnn kolk sehnat a nic nm tedy nebrnilo konen vyjet smrem k Mt. Whitney. Jet pedtm jsme vak chtli v Ranger station zmnit permit i spe ho prodlouit o dal den, protoe dnes jsme hodlali vystoupit do prvnho kempu a ztra pak vyjt na samotn vrchol. Jene strci parku nm ekli, e do oblasti dnes vstoupit nesmme, nebo jsou pr vechny kempy beznadjn pln a dali nm tak povolen pouze na ztek. Pesto jsme vyjeli smrem k Whitney Portal, odkldat cestu na dal den se nm moc nechtlo. Pi zdolvn nemalho peven se nm opt podailo zavait auto, ale natst to odpoinkov plhodina spravila.
V zkladnm tboe, osad, jsme mli men problmy s parkovnm, Mt. Whitney skuten lkala. Nkdy kolem tvrt jsme dobalili potebn vci k vstupu a mohli se dt na nron pochod. Tento den se nm podailo s nelehkmi batohy vystoupat pes tyi mle a unaveni jsme se utboili u hezkho jezrka nedaleko kempu Outpost. Kempy, kter jsou pi cest na vrchol ti, nejsou v t klasick podob jako jinde, nikdo je nehld, jsou zde pouze mezi skly msta, kde se d postavit mal stan. Pesto jsme nechtli riskovat, e by ns njak aktivn ochrnce mohl naapat bez permitu, a tak jsme si vybrali radji nenpadn msto u jezrka. Podle cedulek na cest jsme zjistili, e jsme mohli bt njakch 7 mil od vrcholu a ekalo ns jet asi 1500 m peven. Jedna cedulka tak visela na strom u nmi vybranho jezrka a stlo na n NO CAMP, hledat jin msto jsme ale odmtli. Stan jsme z opatrnosti postavili, a kdy se setmlo, batohy s potravinami jsme podle pravidel chovn v medvd krajin povsili na strom. Ped spnkem jsme se jet dn posilnili, mli jsme nskou polvku a jako hlavn chod byly fazole s chlebem. Hodn navleeni, tuce chladnou noc, jsme zalehli asi v devt s nazenm budkem na pl ptou rann.
Dnes jsme ujeli 90 mil.

42. DEN 11. 8. 1997

MT. WHITNEY-VSTUP NA VRCHOL, SETKN S JOLANDOU

Noc, kterou jako jedin strvil mimo stan Michal, zase tak chladn nebyla, u jsme v Americe zaili chladnj. Ped cestou jsme si dali kad dvojitou polvku a vybaveni energetickmi potravinami, okoldy, suenkami a samozejm tak vodou s vitamnem jsme se vydali na obvan vstup. Lep den jsme si k tomu vybrat nemohli, nebo rann azurov obloha dvala tuit krsnmu slunenmu poas.
Nae ptilen skupinka se brzy roztrhla, kad el tak, jak mu sly staily. Stank a j jsme nasadili vskutku pekeln tempo, prakticky vechny lidi zdolvajc horu jsme pedbhli. Okoln horsk krajina je ndhernou podvanou, vysok ulov tty a prhledn horsk plesa byla pastvou pro nae unaven oi. Dost m pekvapilo velk mnostv lid, kdy zdolat nejvy vrchol se pokouel asi stolet staec stejn jako stokilov ensk. Ani nevm zda-li tam doli, kadopdn to podle tempa museli jt tak pt dn.
Asi v pl desat jsem j a Stank vstanuli spolen na Mt. Whitney ve vce 4418 m. n. m. . Po ns dorazil asi s pl hodinovm spodnm Karel a po nm pak Jelen s Michalem. Asi hodinu jsme nahoe odpovali a kochali se okoln krajinou Sierra Nevady. Byli jsme astni, e se nm tento veleobtn kol zdail, nebo bt prakticky bhem 24 hodin ve dvou extrmech Ameriky je , myslm, vynikajc vkon. Pot, co se nae podpisy objevily v knize zdolatel tto hory, jsme se dali na sestup. Hor bylo, e Jelena a Michala rozbolela , z t velk zmny tlaku , hlava, ale nakonec jedenct mil dlouh sestup k autu do Whitney Portal zvldli. Dole u auta jsme se vichni seli kolem pt, i kdy Stank, expert na sestupy, byl u auta mon o hodinu dve a to jet nesl Michalovi batoh. Mli jsme toho opravdu vichni pln zuby, ale abychom toho jet dnes nemli mlo, tak se dohodlo, e se pojede k Joland do asi 250 mil vzdlenho Los Angeles. Na star znm jsem chtl zavolat pmo z Whitney Portal, ale nenali jsme telefon. Za to v msteku Lone Pine se nm budku najt podailo a podailo se mi rovn dovolat do L. A. . I kdy nae pedchoz domluva znla, e mm ped pjezdem do msta zavolat den pedem, pesto svolila k tomu, abychom k n jet dnes dorazili.
Po tech hodinch jzdy jsme dojeli na zatek velkomsta a jet jednou jsem volal Joland, aby nm upesnila cestu. Jej typick americk domek jsme nali pekvapiv bez vtch problm.
Jolanda, dobe vypadajc asi tyicetilet dma, ns pozvala dovnit a hned nm dala, podle n, narychlo pipravenou veei. Kue s ri bylo po dlouh dob trochu lep jdlo, jako zkusek jsme kad dostali podnou porci zmrzliny. Jolanda nebyla doma sama, spolen s n ns pivtal i Antonio, zejm jej ptel. U Antonia jsme tak mli dnes pespat, protoe Jolandin domek zrovna velkmi prostory neoplval. Chvli jsme si jet spolen povdali, ale spe u jsme se vidli u Antonia v posteli, tak stran moc jsme byli unaveni. Jet ne jsme odjeli k Antoniovi, tak mi Jolanda dovolila zavolat si dom do Prahy a tak ns pozvala na sndani. Na ztej veer pak slbila, e nm uke non Los Angeles.
Antonio nm v jeho domku, vzdlenm od Jolandy asi 10 mil, pidlil pokoj se sprchou a nvdavkem nm k dobrmu usnn pinesl jet karton piv. Po pjemn spre jsme ulehli a unaveni se tili na ztek, nebo ns ekal prvn zbavn park v ad Universal Studios Hollywood.
Dnes jsme ujeli 253 mil.

43. DEN 12. 8. 1997

UNIVERSAL STUDIOS HOLLYWOOD

Jolanda nm k sndan pipravila chleba s marmeldou a kolky. Dala nm tak pr cennch rad, jak se dostat co nejsnadnji k studim.
Vstupn do parku inilo 37$ na osobu, my sice mli z njakho asopisu kupnky na 4$ slevu na jednoho, ale i tak to byla pro ns obrovsk suma penz. A to jsme jet byli nuceni zaplatit 6$ za parkovn.
Ped vstupem do parku jsme kad dostali prvodce, v nm krom mapy byly i asy zatk jednotlivch pedstaven. Jako prvn jsme navtvili pedstaven WATERWORLD, v nm kaskadi simulovali dj stejnojmenho filmu. Cel pedstaven bylo propikovno mnostvm zajmavch efekt, to ve za skvl hudby. Cel divadlo trvalo asi dvacet minut a divci, kterch se do tohoto anfitetru mohlo vejt nkolik stovek, ho nleit odmnily potleskem.
Davem nvtvnku jsme se pokoueli prodrat k dal atrakci, je se jmenovala LAND BEFORE TIME, ale hned z prvn minuty pedstaven, jsme pochopili, e to nen meno zrovna dosplm. Zato atrakce BACK TO THE FUTURE, u n v prvodci byla znaka zakazujc vstup dtem a thotnm enm, dvala tuit trochu drsnjmu pojet. Po vystn dlouh fronty ns posadili do simultoru, kter simuloval let kosmickou raketou a to tak vrohodn, e Karel prakticky celou atrakci proval. JURASSIC PARK, dal pkn atrakce, kdy jsme projdli lodkou pravkou krajinou, kdy se ns pi tto plavb snaila postrait kolona pravkch jetr. Daleko vce ne jeti ns vak pekvapil konec cel projdky, kdy jsme s lodkou prudce sjeli , i spe spadli, asi o dvacet metr a od nrazu na vodn hladinu jsme pak byli dn vykoupan. Pedstaven BACKDRAFT, zase spovalo hlavn v ukzce hoc tovrny, kdy plameny lehaly pouze nkolik metr od stojcch divk. Pot jsme se vypravili k atrakci zvan BACKLOT TRAM TOUR. Nvtvnci zde nasednou do mobiln tramvaje, kter pak s nimi projd kolem mnoha hollywoodskch studi a kulis. Asi nejzajmavj st projdky je, kdy tramvaj vjede do velkho tmavho hangru, jeho interir simuluje stanici metra, a pepadne j tam zemtesen a nsledn pak obrovit kingkong. Ve samozejm probh za pronikavho evu pekvapench a nsledn vydench nvtvnk.
Kolem dest veern jsme opustili park, s tm, e jsme navtvili prakticky vechny atrakce, ty nejzajmavj, je jsem se tak pokusil popsat, i vcekrt. Pozd veer jsme pak dorazili k Joland a ta byla viditeln smutn z toho, e jsme tak trochu opovrhli non prohldkou L. A. , v jedenct veer se j u toti nikam nechtlo. Pesto nm pipravila opt vynikajc veei, tentokrt uvaila hovz maso s bramborem. Po veei jsme si asi hodinu s n a Antoniem povdali, kdy hlavnm tmatem rozhovoru byl tentokrt Disneyland, tedy park, kter jsme mli v myslu navtvit ztra. A jeliko ztra rno na ns nemla Jolanda as, museli jsme se s n dnes veer rozlouit. Podkovali jsme tto sympatick dm za jej vstcnost a slbili ji, e se ji ozvem , a bude na podzim v Praze.
Od Jolandy jsme jet nejeli rovnou k Antoniovi, ale na HOLLYWOOD BULVAR, podvat se na podpisy slavnch filmovch hvzd. Spolen s podpisem je zde vytlaen do betonu tak otisk ruky slavnho herce i hereky, nejvt pazouru neml, nikdo jin ne, Arnold Schwarzeneger. K Antoniovi jsme dorazili asi ve dv v noci a po non spre ulehli.
Dnes jsme ujeli 123 mil.

44. DEN 13. 8. 1997

DYSNEYLAND

Dnes ns tedy ekal dal park v ad, slavn Disneyland. Jet ped odjezdem do Disneylandu, je le piblin v pli cesty mezi San Diegem a L. A. , jsme pomohli Antoniovi se sthovnm nbytku. Tak jsem jet rno volal Joland, zda-li nesehnala njakou tu slevu do Disneylandu, ale dn kupnek v aspise i novinch doma neobjevila. Mohli jsme tedy oekvat podobnou, ne-li vy, sumu za vstup jako vera do Hollywoodu. Po rozluce s Antoniem jsme tedy konen vyjeli smrem na Anaheim, tj. do msta, kde park le. I dky mnoha poutavm znakm a cedulm okolo dlnice jsme, na obrovsk parkovit ped park, dojeli bez problm.
Dysneyland je opravdu velkm lkadlem, zvlt pak o przdinch, jinmi slovy bylo tady hodn pelidnno. Mohlo bt tak deset hodin, kdy jsme si stoupli do jedn z mnoha nemalch front. Zatmco jsme ostatn stli ve front, tak se jet Karel pokouel uplatit hocha , co trhal lstky, ale mladkovi to pipadalo spe jako dobr vtip. Nezbylo nm tedy nic jinho ne zaplatit hrozivch 36$ za osobu. Stejn jako vera v Hollywoodu i dnes jsme kad dostali pehlednho prvodce a u jen pi letmm pohledu do nj bylo jasn, e zde bude daleko vce atrakc ne ve verejm parku. Nejdve jsme si chtli park podn prohldnout, a k tomu je nejlep zvolit okrun jzdu vyhldkovm vlkem. Ten ns provezl rznmi zemmi pohdkovho svta Walta Disneye, tak e jsme projdli napklad kolem msteka , jemu vvodil proslul Mickey Mause nebo jsme profreli drsnou krajinou divokho zpadu. Na projdku vlkem jsme zakonili v zemi, je nese v doslovnm pekladu nzev ztej a hned li stt frontu na prvn atrakci nesouc jmno STARTOURS. Bhem asi hodinovho pobytu ve front jsme poznali, e se jedn o simultora, tak e se bylo na co tit. Narozdl od verejho simultoru zde vak v jedn raket sedlo asi 40 lid, co tak trochu sniovalo pocit strachu a napt. Za to na dal atrakci SPICE MOUNTAINS jsme si vzruen uili docela hodn. Jednalo se toti o horskou drhu v ponurm kosmickm prosted , v n nebylo mon pedem tuit kam s vmi vozek, kosmick raketka, zahne.
Pot jsme se mon i tak trochu zmrn rozdlili a kad navtvoval atrakce podle sv libosti. Hodn dobr se mi jevila atrakce s nzvem SPLASH MOUNTAIN, kdy se projd knoemi pohdkovou horou a ve je zakoneno impozantnm volnm pdem, kter hodn pipomnal verej pd v Jurskm parku v Hollywoodu. Nejsou zde vak pouze horsk drhy nebo autodromy, nvtvnk m monost shldnout napklad velice hezk divadeln pedstaven (tento den hrli indinskou pohdku Pocahantos) i se me podvat na nejznmj msta USA v obm polokruhovm kin. Sv si zde najde opravdu kad nvtvnk, jen kdyby jich tak bylo o trochu mn. Kvli mnoha lidem jsem ml problmy, abych vidl i veern show, kter denn zan v devt hodin. Cel pedstaven zahjily na uml ece starobyl lod ve skuten velikosti , na nich ve vru svtelnch efekt tancovaly a zpvaly rzn pohdkov postavy. V tomto duchu se pak odehrvalo pedstaven i nadle, pouze se mnily interpreti a plavidla. Mlem bych opoml atrakci, na n se stli suvern nejdel fronty a kterou jsem j, ji s Karlem, navtvili jako posledn. Indiana Jones, je atrakce pi n se projd ternm dpem prostedm znmm s film o tomto americkm hrdinovi. Asi nejvzruivj pas jzdy je, kdy se proti vm val v jeskyni obrovsk balvan a u u se zd, e vs nemilosrdn zaval, avak vy se s autem tsn ped nm propadnete o nkolik metr a pro tuto chvli jste zachrnni. Je jenom trochu koda, e projdka trv asi tak ti minuty, kdeto frontu jsme stli tak hodinu a pl.
Piblin o plnoci jsme se vichni seli u auta a okamit vyjeli smrem na San Diego, kde na dlnici byla znaen Rest Area. Mapa nelhala, tak e jsme si poslze vyndavali s auta spacky a karimatky a li si lehnout ponkud hladov na trvnk do stran odpovadla. Hladov proto, e jsme za cel den mli jen nkolik krajc chleba s marmeldou, ceny za jdlo v parku byly toti a nechutn naponovan.
Dnes jsme ujeli 95 mil.

45. DEN 14. 8. 1997

SEA WORLD

Sea World, znm park lec v San Diegu, kter ns ekal dnes. I k nmu ns naprosto perfektn dovedli nepehldnuteln poutae, velkm pekvapenm pro ns vak byly tm nicotn fronty. A aby pekvapenm nebyl konec, tak Karel konen uspl se svou verz chudch student ze stedn Evropy a spolen s pti 3. 5$ kupnky na slevu z novin vybojoval neuvitelnou slevu 14$ na osobu, kdy normln vstupn inilo 32$ za osobu.
U samotn nzev parku napovd, e hlavn roli zde hraj mo ivoichov. Podle tradinho pehlednho prvodce s mapou a asovm sledem jednotlivch pedstaven jsme nejprve zamili na SHAMU SKYWALKS, tedy na pedstaven, jeho hlavnmi inkujcmi jsou kosatky. Bhem pl hodinovho pedstaven ml zcela zaplnn stadion hodn dvod tleskat, nkdy a zzranm kouskm tchto inteligentnch savc. Nejvt lenstv v hlediti pak zpsobilo, kdy kosatka plcla o vodu svm mohutnm ocasem a st osazenstva ohodila. Postien na to pak byli nleit hrdi. DOLPHIN SHOW, pedstaven hodn podobn tomu pedchozmu, akort jen v podn jinch moskch inteligent, delfn. Z dalch pedstaven stoj za pipomenut napklad to, kde hlavn roli hrl obrovsk mro, jemu sekundovali lachtani, vydry a jin dal vodomiln zvtka. Zde jsme se asi nejvce zasmli, nebo tup grimasy a pohyby lnho pana mroe, i vychytralost a drzost malch vyder byly tmi sprvnmi dvody. Ve pak jet, stejn jako na jinch pedstavench doploval svm humorem sympatick uvad. Mlem bych zapoml na BIRD SHOW, pedstaven dravch ptk, kte se sneli ze vzducholod zaven nad scnou pmo na ruce jejich chovatel. Rychlost jakou ptci letli, padali dol byla neuviteln.
Sea World, ale nejsou jen rzn, asem pesn dann pedstaven, je mon zde spatit napklad obrovskou edou velrybu nebo prek dovdjcch lachtan, dle delfny, kter si pi troe tst mete i pohladit, ndhern rov plameky, raloky, je na vs vyceuj sv nechutn zuby v jednom z mnoha podzemnch veleakvr atd. Zavtali jsme tak do Beerschool, pivn koly, a to hlavn proto, e se zde v rmci akce poznvme BUDWEISER nabzelo k ochutnn nejznmj a podle mnohch Amerian i nejlep americk pivo. Njak lovek nm asi ti tvrt hodiny cosi vysvtloval o vrob a sloen tohoto piva, kdy nejvt radost nm dlalo velk mnostv druh tohoto moku, prv tolik kelmk jsme toti dostali k ochutnn. Co se tkalo pit, tak to byla pjemn zmna, nebo u nkolik dn jsme byli odkzani pouze na vodu z ptek, kterch je vak v parcch docela hodn. Po skonen pednky jsme jako pozornost dostali pvek a tak diplom, jako dkaz, e jsme spn zvldli poslouchn o pivu. . .
Nkdy v sedm pak zanala veern pedstaven. Jako nejlep se mi jevilo pedstaven s kosatkami provzen svtelnou show a skvlou muzikou. Jet asi pl hodiny ped nstupem tolik oekvanch kosatek se do poslednho msta zaplnn stadion vborn bavil a nejvce pak, kdy kamera zblzka vzala njakou tu st obecenstva a tito vyvolen se nsledn objevili na ob televizn tabuli.
Opt velice pozd jsme se seli u auta a vyjeli smrem k mstnm plm najt njak to msto na span. Zrovna nejklidnj jsme vak nenali, po pli se pod nkdo potuloval, kousek od ns pak dlali njac podivni ohe. Pesto jsme se rozhodli zde pespat, kdy ns z poklidu nevyvedla ani podivn dvka, je si sue lehla hned vedle Stanka. Ten vedle tto , asi opil osoby, odmtl spt, tak e jsem to nakonec odnesl j. Jelen tuto noc spal v aut.
Dnes jsme ujeli 60 mil.

46. DEN 15. 8. 1997

MEXICO A LAS VEGAS

R no ns asi kolem est probudil skrejpr istc pl. idi tohoto stroje na ns zaal co si hulkat, nejsp se nm pokouel vysvtlit, e by poteboval vyistit i ten kousek, na kterm zrovna leme, ale my jsme ho nebrali pli vn a pokraovali ve span klidn dl. Nakonec jsme vstali asi v devt, to u byla pl plna , pro dnen Ameriku tolik typickch bc, v moi pak sv umn pedvdli surfai.
Zajmav phoda se stala v noci Jelenovi. Asi ve dv hodiny v noci ho vzbudil policajt a vysvtlil mu, e zde v tuto dobu nesm parkovat. Jelen tedy uposlechl a odjel hledat msto k parkovn nkam jinam. Dostal se vak kamsi do nitra San Diega a bloudil tak dlouho, e kdy se vrtil opt zpt na on msto, to mohly bt asi tyi , tak ji lhta pro zkaz parkovn vyprela a Jelen mohl pokraovat ve spnku. Dnes jsme mli v plnu krtce navtvit Mexico, kter je od San Diega, co by kamenem dohodil. Po menm bloudn jsme se dostali k americko-mexickm hranicch, kde ns nepjem pekvapily ceny za parkovn. Do Mexica jsme toti chtli jt po svch, od jzdy autem do chud krajiny ns kad varoval. Hranin pechod z USA do Mexika je hodn zvltn, proli jsme pouze jakmsi eleznm turniketem, kter nikdo nehldal a fakticky jsme se ocitli na pd Mexika. Ono rozeznat sttn hranici a zase tak velk problm nebyl, nebo prakticky ihned za n jsme se stali doslova obmi mexickch stnka i taxik nabzejcch nm odvoz do nedalekho msta Tijuana. Kvli asovmu presu, dnes veer jsme toti chtli bt ji v Las Vegas, jsme cestu , do asi zajmavho msta, byli nuceni neustle odmtat. Zato jsme vak neodmtli pozvn do jedn z mnoha venkovnch restaurac, kdy ns doslova ulovil z ulice jeden z jejch nk majc valkou radost, e to byl prv on komu jsme podlehli. Krom Stanka, je mexickou stravu zaryt odmtal, jsme si objednali vichni stejn jdlo a to Tacos, co jsou tstov placky plnnn hovzm masem. Tchto malinkch palivch placek jsme se vak moc nenajedli, a kdy i nk se zmnil jako chameleon a zaal bt dost nevrl, opustili jsme tuto restauraci a asi po deseti metrech chze se nechali draftovat konkurenc. V tto restauraci jsme si objednali jdlo nesouc nzev burrilos, co jsou opt tstovinov placky plnn jakou si plivou smsi avak nesrovnateln vt a ekl bych, e i chutnj ne ty pedel. I s pitm ns to ve stlo 15$, co docela ulo. Pardn posilnni jsme pak vyrazili na przkum mexickch stnk. Michal zde koupil kovbojsk sedlo, j jsem si vzpoml na svou lsku doma a koupil j pravou mexickou deku. . . . Deka pvodn stla 25$, ale po velice zbavnm smlouvn jsem ji nakonec uhrl , ke spokojenosti obou stran, na cenu 5$.
Po dvou hodinch strvench v tomto chudm stt jsme se opt ocitli na americk pd, kdy pechod hranic byl opt bez problm, celnci nm pouze zkontrolovali pasy a v nich vza. Pot ns ji ekal dlouh a nudn pejezd pout do msta hazardnch her, kdy tento stereotyp naruili pouze imigran ednci, kte ns zastavili asi ji ve stt Nevada a dost drsn po ns vyadovali pasy.
Asi v jedenct hodin veer se nm do ndhern osvtlho msta podailo dojet a prvn, co jsme zde udlali bylo, e jsme se pevlkli do nejistch vc. Auto jsme zaparkovali ped infornan centrum a plni oekvn jsme, za nechutnho vedra, vyrazili do tohoto hazardnho blzince. Kasina v Las Vegas jsou skuten ndhern, je a neuviteln m vm se sna nalkat to obrovsk mnostv hr, kte sem rok co rok pijdj ze vech konin svta pokouet tst. Proto je zde mon vidt kasino jako zmek ze svta Walta Dysneho i kasino, do nho se vchz slavnou egyptskou sfingou, zkrtka kad kasino se snailo nm upoutat. Samozejm, e ty nejhez jsme si prohldli, avak v nich bychom si asi pli nezahrli, nebo minimln vklad na ruletu se v nich pohyboval tak od 10$ nahoru. Hrt jsme se rozhodli a v kasinu, kde inil minimln vklad 2$, tak e s pidlenmi 20$ z errnch penz ml kad z ns monost si alespo trochu zahrt. A na Stanka, kter vyhrl 24$, jsme vak vichni errn penze prohrli, ba co vc nkte jedinci zde prohrli i st svch vlastnch penz, konkrtn Jelen 35$, Michal 10$ a j 15$. Stankovi la dle domluvy plka vyhranch penz do vlastn kapsy. Karel, kter ruletu nehrl, svdl pedem prohranou bitvu s jednorukm banditou, avak pln o vechny pidlen penze ho automat neobral, Karlek se toti neopomnl z penz urench na hru tak dn nasytit.
Kolem pt rann jsme se vichni seli u auta a dohodli se, e ihned vyjedem smrem k nrodnmu parku Grand Canyon. Byli jsme vichni opravdu dn unaveni, o to vce je teba vyzdvihnout Michala, kter se jako prvn ujal zen.
Dnes jsme ujeli 388 mil.

47. DEN 16. 8. 1997

GRAND CANYON-NON SESTUP

Dostat se do asi nejslavnjho parku Ameriky, to byl hlavn kol pro dnen den. Nevyspal a unaven z nonho hran v Las Vegas jsme jeli smrem na severovchod, prv ze severu jsme toti chtli do parku vjet. Po dost nepjemn zajdce, kdy Karel, pravdpodobn vlivem navy, najel pes 150 mil, jsme pozd odpoledne dojeli do parku, pesnji k Ranger Station. Grand Canyon pat k tm vtm americkm parkm, rozkld se podl eky Colorado a to ve dvou sttech v Arizon a Nevad. Vtina nvtvnk tohoto parku jezd hlavn po vyhldkch, odkud jsou impozantn pohledy na kaonovou krajinu, z nkterch vyhldek je pak mon spatit i samotn dno kaonu, je tvo ve zmiovan eka. K tomu, aby mohl nvtvnk parku sejt a k ece Colorado, potebuje, stejn jako napklad pi vstupu na Mt. Whitney, povolen (permit), kter se sjednv u ochrnc parku v ji zmnn Ranger Station.
Michalovi s Jelenem se na dno kaonu pli nechtlo, a to hlavn proto, e na zdoln asi 50 kilometrov cesty s pevenm tsn pod 2000 metr, jsme mli s dnekem pouze dva dny. Nm ostatnm se vak chtlo jet vce se unavit a proto jsme podali o permit pro dnen zbytek dne a na ztek. Bohuel nm ho vak, kvli zvenmu potu lid v parku nedali, tak e nm nezbvalo nic jinho ne absolvovat cestu ilegln, bez permitu.
Autem jsme dojeli k zatku trasy, je nese nzev North Rim, severn okraj, a na malm parkoviti si udlali mohutnou veei, i spe nm ji udlali Michal s Jelenem, nebo my jsme se museli co nejrychleji sbalit. Pot co nm kluci sjeli jet pro vodu, bez n bychom v pekeln vhni na dn kaonu asi brzo poli, jsme mohli vyjt na nronou pou, kdy hodinky ukazovaly nco po est. Rozlouili jsme se s klukama a ekli jim, e se pokusme vrtit ztra nkdy v podveer. Stezka , po kter se chod ze severn strany parku k ece Colorado se nazv Kaibab Trail a m, jak jsem ji dve avizoval, asi 25 kilometr. Cesta v pjemnm podveernm chladu a hlavn z kopce byla vcelku pjemn, asi po hodin a pl prudkho klesn jsme se ocitli ve vtm kaonu, kter ml podle informanch tabulek vystit a u cle, u Colorada. V tuto chvli jsme se museli rozhodnout zda-li ve tm po dost nerovn turistick stezce pokraovat dl nebo si najt njak to msto na span a pokraovat ztra. Nakonec jsme se rozhodli jt dokud nm nae chab zsoby sil vydr, navc svtil msc, tak e alespo zkladn obrysy stazky se dali rozeznat.
Tajemnou a zrove ndhernou krajinou, jej mohtnost jsme vnmali jen dky msnm paprskm , jsme pochodovali smrem k vytouenmu cli. Hlubok kaon, kterm jsme postupovali se pozdji zaal zuovat a v nm zbylo msto pouze pro potok a uzoukou cestu, kter se jm vemon klikatila. Zanali jsme toho mt docela dost, po kadm zhybu zkho kaonu jsme doufali, e se vyno ten hlavn v nm tee Colorado. Mohla bt tak hodina po plnoci, kdy jsme konen doli v tu dobu, ji k proklnan ece. Ob kaon, v kterm mla protkat jsme vak jaksi nevidli a urit to nebylo tmou, nebo msc stle intenzivn svtil. Dvod byl prost, hlavn kaon, o kterm jsme celou cestu snili, je toti natolik irok, e pes mal kanek ohraniujc eku zkrtka nen vidt. Nae pedstava, e eka Colorado protk zcela pod kolmmi stnami kaonu tedy vzala za sv.
Hodn zklamni jsme se umyli v potoce, nebo do hndho a prudkho Colorada se nm vbec nechtlo. Msto na span jsme si nali nedaleko eky a jenom tak smutn jsme se ped spnkem dvali na mal msnm svtlem ozen kanek, s kterm by se mohla smle mit dol nkde na Szav i Berounce.
Dnes jsme ujeli 452 mil.

48. DEN 17. 8. 1997

GRAND CANYON-VSTUP

Vstvali jsme docela brzo, asi v 7 hodin a opt se nm, tentokrte ji za dennho svtla, naskytl stejn pohled jako vera, toti pohled na hndou eku a hlavn pak na mal kanek. li jsme se jet podvat kousek dl smrem po ece, ale pod jsme vidli jen to sam. Proto jsme se rozhodli pro nvrat zpt. Ted u vm jak velkou chybu jsme tehdy udlali, stailo toti jt jen asi dv mle po cest vedouc po druh stran eky a velk kaon bychom v cel jeho krse spatili. Jedn se o cestu, je m svj potek v mst zvanm South Rim, jin okraj, a kter je nepomrn krat ne ta, kterou jsme li my. Vtina nvtvnk chod na dno kaonu prv touto cestou a nebo vol kombinaci s delm Kaibab Trail. V obou dvou ppadech vak hlavn vdy uvid hlavn kaon! Zpt k autu jsme tedy li po cest jakou jsme sem vera pili a vbec se netili na to a propukne to sprvn vedro. O tom, e horko zabj ns po cest neustle informovali rzn znaky. Nakonec to tak hrozn nebylo, podle teplomru v jednom malm tboe bylo pouze 30 stup. Jinak krajina, kterou jsme vera vidli pouze za svitu msce je vskutku drsn, pouze kaktusy maj anci se zde uchytit, na druhou strnku vak ndhern hraje vemi barvami a to podle jednotlivch geologickch vrstev. Hodinu ped polednem, kdy jsme mohli ujt takovch 12 mil, jsme doli k jak si oze u potoka, kde si dali odpoinek a do pti hodin. To hlavn ns dnes toti jet ekalo, mm na mysli zvren vstup, je v sob skrval peven 1300 metr na vzdlenosti pouhch 4 mil. Pjemn odpoati a tak trochu s vidinou, e vstup v pohod zvldnem jsme vyrazili vzhru. Jene asi tak po mli jsme toho zaali mt pln zuby, jedin snad Stank vypadal, e je v pohod. V zvrench pasch vstupu se mi ji natolik pletli nohy, e jsem nkolikrt lpnul devkovsky do mulch hoven, ale v tu chvli mi to bylo opravdu jedno. Muly pouvaj pedevm movitj nvtvnci parku, ale pli slasti si na velice zk a hrbolat cest , ve vtin vedouc nad hlubokmi stremi, asi tak neuij. Karel, kter ml zpotku nejvt problmy nakonec uvidl naeho forda a kluky jako prvn, druh jsem dorazil j a jako posledn Stank.
Bhem 24 hodin jsme tedy dokzali ujt 50 kilometr touto drsnou krajinou a myslm si, e kad z ns t si musel shnout a na dno svch sil. J osobn jsem v ivot nic nronjho neabsolvoval Ani Jelen s Michalem pes den nezahleli, uklidili v aut a udlali rovn nkolik fotek kaonov krajiny z nedalekch vyhldek, odkud byl hlavn kaon docela slun vidt. Paradoxn tak kluci vidli vce ne my.
Pevleeni do suchch vc jsme vyjeli smrem k nrodnmu parku Zion, kter jsme hodlali navtvit ztra. Msto ke span jsme nali v RV parku, co je takov tboit pro karavany, v domnn, e se jedn o odpovadlo. Kadopdn jsme penocovali zadarmo.
Dnes jsme ujeli 118 mil.

49. DEN 18. 8. 1997

ZION

Rno nm tem , jet stle poznamenanch nronou verej cestou, pipravili Michal s Jelenem velice lahodn hot dogy a pot se mohlo vyjet do Zionu.
Nrodn park Zion ns uvtal nejen mohutnm poutaem, ale rovn i trochu odlinm hndoervenm zbarvenm vozovky. Nedaleko za vstupem do parku ns ekala prvn zajmavost a to obrovsk pskovcov duna Checkerboard Mesa, hluboce rozbrzdn etnmi horizontlnmi i vertiklnmi rhami a lbky. Tato pravohl ݨachovnicov st po n je duna tak pojmenovna vznikla pnm ukdnm vrstev psku a erozivn innost vody. Dal na zastvkou bylo visitor centrum, kde jsme se , i dky dokumentrnmu filmu, nleit informovali o parku, a abychom se v nm i trochu proli, vybrali jsme tru, je mla netradin vst ekou Virgin River z msta s nzvem Temple of Sinawava. Pochod 600 metr hlubokm kaonem v ji zmiovan ece mi pipadal docela zajmav a hlavn odlin od tch pedchozch, ale teba Stanka pli nezaujal. Kadopdn netrval dlouho, asi za dv hodiny jsme byli zpt u auta.
Pramlo asu, to byl hlavn dvod, pro jsme museli tak brzo opustit Zion a jet do 60 mil vzdlenho nrodnho parku Bryce Canyon. Tam jsme dojeli nkdy v podveer a jet staili navtvit visitor centrum. Park jsme vak chtli navtvit a ztra a to i kvli rodeu, je se mlo uskutenit v msteku jmenujcm se stajn jako park. Bohuel ho vak dnes zruili pro pli mokrou pdu, tak e Michal, kter se na nj doslova tsl , byl hodn zklaman. A nladu si urit nevylepil ani potom, nebo jako jedin se odmtl vysprchovat v jednom z lepch mstnch hotel. Samozejm to bylo zadarmo, nebo jsme se do hotelu dostali tajn zadnm vchodem. U tohoto hotelu na parkoviti tak Jelen uvail ri s rag omkou a pak jsme ji jeli penocovat na nedalekou Rest Areu. Po partice karet jsme li spt okolo jedenct tuce chladnou noc a hlavn rno.
Dnes jsme ujeli 130 mil.

50. DEN 19. 8. 1997

BRYCE CANYON A CAPITOL REEF

Rno nm byla pern zima a to i proto, e jsme od rosy mli mokr spacky a ty ns tud pli neohly. Rychle jsme proto nasedli do auta a zamlili k hlavnm zajmavostem nrodnho parku Bryce Canyon, kter jsme kvli asov tsni chtli poznat ve stylu typickch americkch turist, tj. jezdit po vyhldkch a odtud pohodln fotit a natet.
Prakticky na vech vyhldkovch bodech jsme stli na okraji obrovskho kotle, zaplnnho bizarnmi skalnmi tvary vech monch odstn svtlch barev, od rov a oranov a po lutou a blou. Mnoh tvary tohoto amfitetru jsou pojmenovny podle vznanch osobnost nebo znmch staveb. Hlavn roli pi vzniku tchto jedinench tvar hraje eroze, pesnji pak deov srky a voda z tajcho snhu a ledu, je milimetr po milimetru uhlodvaj horninu z okraje skalnho kotle a vytv tak nov pahly a sloupy. Jako prvn se v tto skaln krajin usadil Ebeneezer Bryce a zkusil zde pstovat hovz dobytek, jenome pro krvy zdej skaln labyrint nebyl zrovna tm nejphodnjm mstem pro pastvu a tak ji poslze opustil. Urit tenkrt netuil jak slavnm se stane.
Cel dopoledne jsme tedy jezdili po vyhldkch a kochali se touto ndhernou krajinou, kter si urit zaslou vce pozornosti, ne jen pr hodin. Nedalo se vak nic dlat, dnes jsme jet mli na programu dal nrodn park a to Capitol Reef.
I v tomto parku m nvtvnk monost uvidt pozoruhodnou skladbu nejrznjch druh hornin, je se zde ve vrstvch usazovaly po statisce let na dn prehistorickch mo a jezer. Dky horotvornm procesm, zde pesn vlivem zdvihu Coloradsk ploiny, se jednotliv geologick vrstvy obnaily a nsledn pak podlehly innosti zvtrvn. A prv proto jsou zde vidt zajmav vymodelovan a pestrobarevn skly, kter jsme vak vidli pouze z auta , nebo tmto parkem jsme , a na zastvku ve visitor centru a u petrogryf, primitivnch kreseb prapvodnch obyvatel, prakticky jen projeli.
Vchodnm smrem jsme pokraovali k nrodnmu parku Arches, kter jsme chtli navtvit ztra. Zaali jsme vak mti vn pochybnosti, zda k nmu vbec dojedem, po del dob se toti pihlsil o slovo n ford, konkrtn se zaalo vyklat jeho pedn kolo. Asi tikrt jsme kvli tomu museli stavt a neustlm utahovnm roub se snaili pedejt hrozcmu upadnut. Cesta na odpovadlo lecho nedaleko Arches tak probhla hlavn ve stylu debaty o tom co budeme dlat dl. Nabzeli se dv monosti, bud si nechat kolo za urit nemal penze spravit a navc riskovat dal potenciln poruchu v prbhu dlouh cesty na vchod a nebo tu nkde auto nechat ppadn i prodat a do New Jersey se dopravit vnitrosttnm autobusem Greyhound. Pokraovat v jzd bez opravy se nm riskovat pli nechtlo.
Na Aree jsme si pro zlepen nlady uvaili dvojitou nskou polvku a po partice karet jsme li spt. Narozdl od verejka bylo pjemn teplo.
Dnes jsme ujeli 290 mil.

51. DEN 20. 8. 1997

ARCHES

Jeliko jsme hoi milujc dobrodrustv, rozhodli jsme se s nam rozbitm fordem jet podniknout vpravu do ji zniovanho parku Arches. Dt auto do opravny jsme pak chtli v mst Moab, co je snad jedin vt msto v tto oblasti.
Ped vjezdem do nitra parku jsme jako obvykle navtvili visitor centrum, kde jsme krom jinho zjistili, e hlavn zajmavosti parku, rzn skaln brny, oblouky a jin tvary, se sousteuj hlavn podl vyhldkov silnice Scenic Drive , je vede pmo od nvtvnickho centra a po Devils Garden, DϠblovu zahradu. Do Devils Garden jsme tak rovnou zamili a odtud li asi 1. 5 mle k nejznmjm skalnm branm parku, pedevm pak k nejvt brn na svt Landscape Arch, jej rozpt dosahuje tm 100 metr. Za pozornost v tomto mst vak stoj urit i jin brny, jako napklad Double Arch.
Jak vlastn tyto nkdy a neskuten skaln tvary vznikaj? Opt zde hlavn roli hraje eroze, nejvce pak voda, kter se v trhlin mkkho pskovce v zim promn v led, je ji svm tlakem neustle rozruuje. Nakonec ve dojde tak daleko, e se v pskovci vytvo otvor, kter se , tentokrte pedevm psobenm vtru, neustle zvtuje , a vzniknou takov tvary jako napklad ve uveden Landscape Arch. Vechna tato stadia zvtrvn je mon v parku vidt. Po Devils Garden jsme jeli navtvit dal klenot parku Delicates Arch a nai krtkou pou parkem jsme zakonili v oblasti skalnch oken, Windows Section. Zde, alespo mne, nejvce zaujal skaln tvar Balanced Rock, co je obrovsk kmen balancujc v nkolika metrov vce na zkm podstavci, i spe noze. Tento kaz vznikl vlivem dvou rozdlnch druh pskovc, ten horn dokzal daleko vce elit inkm zvtrvn. Z parku jsme jeli do msta Moab a doufali, e tam za rozumn penz nechme opravit pedn kolo naeho forda. S pi velkou ochotou jsme se vak ve zdejch autoopravnch nesetkali. V autoopravn na vozy Ford nm pouze za prohldnut kola natovali 30$ a to jsme se ani nemohli podvat o jakou zvadu se pesn jednalo. A kdy nm poslze sdlili, e by po ns chtli za opravu loiska 263$, radji jsme se rozhodli riskovat v jzd i nadle. Jet dnes jsme se chtli dostat na odpovadlo lec nedaleko vstupu do nrodnho parku Mesa Verde, kter byl na programu ztra. Jestlie jsme doufali, e nm v opravn alespo podn uthli rouby na postienm kolu, tedy e nebudem muset tolikrt stavt a utahovat, tak jsme se hluboce zmlili, ped pjezdem na nocleit jsme stavli hnedle dvakrt. Navc jet pestala pracovat brzda na onom kole, ili ztra msto nvtvy parku, to vypadalo spe na opravu.
Proti patn nlad jsme mli v Americe jednoduch lk, toti dobr jdlo. Jet v Moabu jsme spodali galon vborn zmrzliny (4. 99$) a na odpovadlo jsme si pivezli nemal mnostv mletho hamburgrovhoo masa, za kter jsme, dky jeho delmu pobytu v supermarketu, zaplatili pouhch 3. 90$. Po dlouh dob jsme se tedy prdn najedli, dokonce jsme to obrovsk mnostv hamburger do sebe museli naldovat ve dvou etapch, je jsme proloili partikou karet. Usnn s plnm aludkem pak bylo urit pjemn a vbec ns pi nm nevzruovala ani cedule visc ped vjezdem na odpovadle, na n stlo nco jako Zkaz kempovn pes noc. Byli jsme u natolik otrkan, e jsme z toho mli spe legraci.
Dnes jsme ujeli 210 mil.

52. DEN 21. 8. 1997

MESA VERDE

Po sndani jsme zamili do nedalekho msteka Cortez, poprosit nkoho o kl na utaen problematick brzdy. V jednom servisu nm to vldn lid zadarmo provedli, ale stle to neeilo n hlavn problm s rozbitm loiskem. Opt se vak zdlo, e kolo njakou tu mli vydr, jinmi slovy jsme vjeli do nrodnho parku Mesa Verde doufajc, e tam nkde nezstanem tret.
Mesa Verde je vlastn jedinm nrodnm parkem, kter byl zzen pedevm za elem ochrany stavebnch pamtek, vytvoench lovkem. Hlavn pozornost nvtvnk se zde tedy nezamuje ani tak na produ, jako spe na dochovan zbytky sdel starovkho indinskho obyvatelstva. Jako prvn z Evropan toto msto objevili panl a dali mu dnen nzev Mesa Verde, co v pekladu znamen zelen stl. Nzev to nen nikterak nhodn, nebo prakticky cel zem nrodnho parku se rozprostr na tabulov hoe, je je narozdl od okoln krajiny pokryta bujnou vegetac. Pravc indini, Anasazoiv, objevili tuto nhorn ploinu asi ped 1500 lety a usdlili se ve zdejch skalnch vklencch, tedy v mstech jako stvoench pro bezpen obydl. Hlavn dky tmto legendrnm obydlm pod pevisem se stal park jednm z nejvyhledvanjch. To se tak projevilo hned u visitor centra, kde mnoho lid stlo ve front na lstky umoujc vstup do nkterch ze skalnch obydl, konkrtn do Cliff Palace, Long House a Balcony House. Z tchto t obydl jsme si po vystn tto nepjemn fronty vybrali Cliff Palace, kdy vstupn na osobu inilo 1. 25$. Jeliko jsme lstky dostali a na pl tvrtou, jeli jsme se zatm podvat do zpadn sti parku, kde jsou soustedny pedevm nadzemn stavby , kter Anasaziov postavili pot, co z neznmch dvod opustili skaln palce. Hlavnm stavebnm materilem byla sms hlny a jlu doplnn o slmu, pozdji ji pak nahradil odolnj kmen. Ke kadmu obydl neodmysliteln patila kiva, kruhovit stavba, bud pln nebo z sti vyhlouben pod zem, je slouila k rznm nboenskm obadm. Podle informc z mstnho musea se kolem roku 1200 n. l. Anasaziov opt vrtili zpt do skalnch vklenk, ale zda-li to bylo ze strachu ped nepteli nebo z njakch jinch dvod se dodnes nev. Stejn tak se nev, pro a za jakch okolnost byla tato velkolep skaln sdla u po dalch 100 letech znovu (tentokrte definitivn) oputna ani kam Anasaziov odeli.
Ped pl tvrtou jsme stejn jako jin dal nvtvnci ekali u vstupu do Cliff Palace na to, a si ns vyzvedne prvodce. Ujal se ns sympatick mladk a za v Americe ojedinlho det jsme ho nsledovali po zkch a nyn kluzkch schodech ke skalnmu obydl. Zde pak zaal vyprvt o smyslu tchto obydl pod pevisem, kdy ten hlavn jsme dky neustlmu deti poznali okamit. Cliff Palace je nejvt stavebn komplex celho nrodnho parku. Sdlo zahrnuje 217 obytnch prostor ve tyech i vce podlach a 23 staveb typu kiva. Existenci tm 200 lid v tomto skalnm palci mli indini dokonale propracovanou, kad ml dan sv spoleensk postven, eny napklad mli krom jinho nastarosti opracovvn pskovcovch blok. Prohldka mohla trvat asi hodinku, po n jsme si jeli prohldnout zdej skvle vybaven museum. Jako posledn jsme navtvili obydl zvan Spruce Tree House, kter je hodn podobn obydl pedchozmu, nicmn sem se chod zadarmo. Dokonce se zde nvtvnk me podvat i do zakryt kivy, paklie k tomu ovem m vhodn proporce, vdy otvor byl dlan pro thl indiny. U s opt vyklajcm se kolem jsme opoutli tento ndhern park, spt jsme se rozhodli na stejnm mst jako vera, to proto abychom to mli blzko k opravnm v nedalekm Cortezu. Situaci s nam autem jsme chtli ztra ji definitivn vyeit.
Dnes jsme ujeli 97 mil.

53. DEN 22. 8. 1997

OPRAVI Z CORTEZU A JET JEDNOU GRAND CANYON

Rno nm chlpek starajc se o odpovadlo taktn naznail, e by jsme mli ji vypadnout, jet ne jsme tak vak uinili, zeptali se ho na dobr, tedy levn servisy v Cortezu. Mon trochu pekvapen na drzost, nm jaksi servis doporuil a my k nmu ihned vyrazili. tst jsme vak nemli, nebo servis byl lidiprzdn a tak jsme jen tak pomalu projdli nevelkm Cortezem snace se objevit servis jin, kdy tu si Karel vzpomnl, e na odpovadle nechal svj n. Opt jsme se tedy shledali s onm strcem, kdy tentokrt dokonce do dalho z mstnch servis zavolal a objednal ns. Skvl to lovk. Servis na kter jsme pot hodn dlouho vzpomnali nevypadal nikterak vbn, vude okolo bylo mnostv vrak a ani samotn budova netrpla zrovna novotou. Pivtali ns vak vcelku vldn majitel, kte zatm bez poplatku zvedli naeho forda. Diagnza postienho kola se pot potvrdila, praskl loisko se vysypalo na podlahu gare a my netrpliv ekali kolik si eknou za nov. ekli, e bude stt v rozmez 150$ a 200$, co byly pro ns cifry pohybujc se na hran akceptovatelnosti. Zaala tedy opt hodn iv debata o tom co dlat dl, zda zvolit bezrizikov Greyhound i nikoliv. Nakonec jsme se dohodli na oprav. Loisko na automobil ford vak tento servis nevlastnil, tak e ho jeden z majitel musel telefonicky objednat. Asi za pl hodiny pivezla zn Amerianka nov loisko a za zhruba stejnou dobu bylo kolo spraven. Pak u jsme jen s naptm ekali, jakou stku si z danho rozmez eknou, kdy se stalo nco neuvitelnho. I tyto lidi jsme toti natolik udivili svou cestou po Americe, e si za opravu neekli zhola nic, pouze ns podali, zda-li bychom jim mohli z ech poslat pohled. Ani snad nemusm pst, jak moc jsme jim dkovali a e pohled z domova jim byl samozejm pislben.
Pot nm nezbvalo nic jinho, ne se s tmito skvlmi lidmi rozlouit, nebo ns jet dnes ekala dlouh cesta k jin stran Grand Canyonu. O tuto velkou zajdku se zasadil pedevm Karel, protoe on asi nejvce litoval, e ze severn strany nevidl to co si pedstavoval, toti podn vhled na legendrn kaon. S vrou, e onch nkolik set mil za to skuten bude stt jsme mili na jihozpad a to vyprahlou a chudou krajinou. Ta krajina je indinskou reservac kmene Navajo, indini zde obhospodauj tm vechno, napklad i znm bod , kde se stkaj jako nikde jinde tyi americk stty a to Colorado, Arizona, Nov Mexico a Utah. Poplatek za vstup na tento prsek byl 1. 25$ na osobu, co jsme indinm odmtli dt a radji pokraovali v jzd. Jinak Indini se v tto nehostinn krajin sna pet jak se d, je zde kolem silnic mnoho stnka prodvajc rzn indinsk pedmty, tak jsme sem tam vidli i obdlan pole i pst se dobytek, ale t zde pro n asi urit jednoduch nen. O tom, e svj velk problm pizpsobit se dnen dob e hlavn alkoholem, ns pak pesvdilo nejenom mnostv dopravnch znaek , je na zen pod vlivem upozorovali, ale tak hned asi ti bouraky na mstech, kde by szliv mohl nabourat jen st. Konen jsme dorazili na vyhldkovou silnici, je se vine podl jin strany Grand Canyonu. O tom, e se cesta sem skuten vyplatila ns pesvdili hned prvn vyhldkov body, odkud byl pekrsn vhled na kaonovou zemi. Z obrovsk vky jsme vidli hndou eku Colorado a tak msto, kde jsme ped nkolika dny penocovali. South Rim, je doslova rjem pro lidi milujc vyhldkovou turistiku , nebo vyhldek je zde skuten hodn a vedou k nim od silnice pouze nkolik destek metr dlouh pinky, zkrtka nic nronho. Grand Canyon jsme tedy vidli v cel jeho krse.
Odtud jsme pak pokraovali na jih, abychom se napojili na intersttn dlnici . 40, tedy na dleitou tepnu vedouc na vchod. Jet dve ne jsme asi v pl dest dojeli na Rest Areu, rozhodli jsme se udlat malou exkurzi sprch v KOA cempu. Opt ns nikdo nepistihl, tak e potom na odpovadle jsme veeeli prky a vajka pjemn a hlavn bezplatn osprchovan. Na tomto slun vybavenm odpovadle jsme si povimli i obrzk a informac o nedalekm nrodn parku Petrified Forest, a natolik ns zaujal, e jsme se jej rozhodli ztra navtvit. Budk na Stankovch hodinkch byl proto nazen na hodn brzo.
Dnes jsme ujeli 450 mil.

54. DEN 23. 8. 1997

PETRIFIELD FOREST

V pt hodin ns Stank postupn vechny probudil a po sndani jsme vyrazili smrem k parku. K visitor centru, je zde slou zrove i jako vstupn brna parku, jsme dojeli asi v sedm, kdy zde krom podivnho chlpka, je sekal trvu, nikdo nebyl. Natst se vcelku brzo objevil lovk, kter , visitor centrum i spe prodejnu zkamnlin, otevel. Petrified Forest, tedy zkamenl les, je nzev nevelkho nrodnho parku, zzenho pro ochranu geologicky ojedinlho zkamenlho deva. Hlavn roli pi tomto procesu sehrla mineralizace, tedy kemiitani, prv jimi toti byla nahrazena za nepstupu vzduchu organick tkaniva, usazen spolen s uhynulmi ivoichy pod mocnmi vrstvami bahna a kal. Krajina se pozdji dky horotvornm procesm zaala zvedat a spodn geologick vrstvy nahromadn v prbhu stovek milin let praskaly a s nimi praskali tak kmeny zkamenlch strom. Vtrn a vodn eroze pak postupn odkrvala horn vrstvy a jednotliv vzcn fragmenty zkamenlho deva, kter se tak tedy znovu dostalo na zemsk povrch.
Po krtk prohldce zkamenlin za sklem v budov nvtvnickho centra jsme si je jeli prohldnout konen i do parku, kde jsou mon vidt hned na nkolika vyhldkovch cestch. Informace, kter jsme o parku zskali nelhali, nebo jsme se skuten prochzeli kolem jako by rozezanch zkamenlch kld hrajcch vemi monmi barvami. Vude okolo pak bylo jet velk mnostv rzn velkch zkamenlch lomk. Pestrmi barvami vak nehrli pouze kldy, ale tak okoln vyprahl krajina, zvlt pak v oblasti Painted Desert, kde jsou impozantn ed, mode a fialov psovan bentonitov pahorky. Po silnici vedouc nap parkem jsme pokraovali smrem na vchod, a jsme dorazili k hlavnmu visitor centru. Zde jsme shldli instruktn film, kdy asi nejzajmavj pas filmu bylo, jak dopadnou nezbedn turist snac se njak ten kousek zkamenliny z parku vyvzt. Policajti, klepeta, to myslm sta pro upesnn.
Z parku jsme vjeli opt na dlnici . 40 a pokraovali po n na vchod. Cesta to byla morn a to tak proto, e v aut zaalo nco nesnesiteln smrdt, avak tentokrt to nebylo chybou naeho forda. Pvodn jsme si mysleli, e to jsou n nohy, ale nakonec se ukzalo, e smrad m pvodce na podlaze pod pedn sedakou. Njak devk tam toti rozlil vodu a ta jak se vypaovala z tto nechutn pinav a propocen podlahy zpsobovala onen stran zpach. Doslova jsme proletli Novm Mexikem a asi v deset hodin veer dojeli na odpovadlo, je mohlo bt njakch 150 mil od Dallasu. Na Rest Aree jsme pak provdli nai obvyklou hygienu, kdy na zchody se nikomu moc nechtlo, protoe istotou zrovna neoplvaly.
Dnes jsme ujeli 813 mil.

55. DEN 24. 8. 1997

NAVN JZDA TEXASEM

Pevn v aut jsme strvili tento den, aby jsme se dostali a k Houstonu, kde ns ztra ekala prohldka vesmrnho Space centra. navnou cestu se nm zachlo proloit osvujc koupel a tak jsme mon 50 mil ped Houstonem uhli z dlnice k jednomu menmu jezeru. U hlavnho vstupu na pl jsme se vak bohuel byli nuceni vysmt lovkovi, je vybral vstupn inc 5$ na osobu. To jsme radji objevili tajn bon vstup, kterm jsme se tam pak v pohod dostali, ale moc jsme si nepomohli, zmlsani horskmi plesy a potoky jsme koupel v hndm a zalidnnm jezee opovrhli. Rest Area, na kter jsme se rozhodli dnes penocovat taky nebyla zrovna liduprzdn, navc se zde pohybovali rzn pochybn ivlov, zkrtka velkomsto leelo a pli blzko. K veei jsme si udlali fazole s r a po tradin partice karet jsme ulehli do mkk trvy s vrou, e ns nebude v noci nikdo ruit. Jinak ohledn naich financ jsme na tom byli relativn dobe, 750$ nm na zbylch 12 dn muselo stait pebohat, spe jsme zaali pemlet o tom, kolik se nm poda uetit na splacen Michalovi pjky.
Dnes jsme ujeli 439 mil.

56. DEN 25. 8. 1997

SPACE CENTRUM A NON NEW ORLEANS

V noci ns nikdo neruil, pouze snad komi, jejich poet se cestou na vlhk jih zaal rapidn zvtovat. Jet pedtm, ne jsme pijeli k Space centru, se nm podailo za slunch 12$ vymnit pneumatiku u jednoho z pednch kol. Pot ns ji tedy ekal dal zbavn park, d-li se toto vesmrn stedisko vbec tak nazvat. Se slevou 2. 5$ na osobu jsme dohromady zaplatili vcelku rozumnch 50$. Pehledn prvodce nm prozradil, e tm vechny zajmavosti a atrakce se nalzaj uvnit hlavn budovy, pouze projdka minitramvaj dv monost nvtvnkovi poznat i jin sti a budovy zdejho komplexu. V hlavn budov jsme nejprve navtvili nzornou ukzku ivota v modelu kosmick rakety a to v podn malho kluka vybranho z divk a zkuenho instruktora. V budov bylo rovn hodn potaovch simultor, rznch robot a jinch nesmysl, asi nejvce se nm lbilo v kinoslech, kde promtali zajmav filmy, jim podle mho nzoru vvodil snmek ukazujc ivot na rusk orbitln stanici MIR. Vbec pak asi nejzajmavj atrakc celho programu byla ve uveden projdka tramvaj, kter ns krom jinho zavezla do budovy, kde jsme se mohli podvat pes sklo na innost v kontrolnm stedisku. Prv pes toto msto jsou kosmonauti ve vesmru spojen se zem. O tom jak dkladn pipravuje NASA budouc kosmounaty jsme se pak pesvdili v dal budov. Tam ns sympatick prvodkyn zavedla k nkolika simultorm, abychom tak na vlastn oi mohli spatit, co vlastn vechno pedchz tomu, ne kosmonaut zamv lidem z rakety a nsledn opust na planetu.
Nvtvu Space centra jsme ukonili asi v est a pak ns ji opt ekala dal dlouh cesta, jet dnes v noci jsme se toti chtli dostat do slavnho New Orleans.
Mohla bt tak plnoc, kdy jsme bloudili nonm New Orleans a hlavn atrakci tohoto msta, tedy proslulou ulici Burboun Street stle ne a ne objevit. Nakonec jsme ji vak peci jen nali. Auto jsme zaparkovali radji do jedn z tich pilehlch ulic a pot nm u tedy nic nebrnilo k prohldce znm uliky. Ta ns pivtala hlavn velkm rmusem, kter vytvoila smsice nejrznj musiky inouc se z jednotlivch bar, kdy nejastji jsme rozeznali asi des. Burboun Street byla i v tuto non hodinu pomrn dost zaplnna, ale stzliv osoby by lovk v tento as hledal nejsp marn. I my jsme mli chu si sednout do njakho z mnoha podnik a nco popt, ale penze a tak nava ns od tohoto zmru odradili. A tak jsme brouzdali touto ulic vmajce si pedevm lehkch dvat, s nich se nkter daly oznait dokonce i za hezk a u se spe vidli nkde na odpovadle. Tak hodn jsme byli unaveni. Za pozornost jet stoj setkn s temi mladmi lidmi obleenmi mon ve stylu hippies, s ktermi jsme zaali konverzovat pot, co jsem je podal o vyfocen. Dva chlapci a jedna dvka se ns snaili pesvdit, abychom s nimi li do jednoho , podle nich, levnho podniku, ale nm se opravdu nikam nechtlo. Odpovadlo, je jsme si vybrali na dnen penocovn se nm bohuel najt nepodailo, navc cesta k nmu byla proloena nkolika zastvkami, kdy se opt pihlsilo o slovo nae auto, tentokrte nefungovalo jak mlo dobjen baterky. Tak trochu bezradn jsme pak jezdili a hledali njak ten plcek na pespn, nakonec jsme ten kus zelen trvy nali u njak men budovy, je ve tm pipomnala gar. U pi vybalovn spack a karimatek nm bylo jasn, e se nejpjemnji zrovna nevyspme, k nechutnmu vedru toti pibili jet komi, aby taky ne, vdy jsme se pohybovali v st mohutn Missisipi. Kad z ns ml tak dv monosti jak spt, bud se ubrnit houevnatm komrm zabalenm se do spacku, v tom ppad pak nastala koupel ve vlastnm potu, nebo se nechat potpat, ale bt tak alespo relativn osvovn teplm veernm vnkem.
Dnes jsme ujeli 447 mil.

57. DEN 26. 8. 1997

CHALMETTE

Asi nejpe z ns se vyspal Jelen, ten jako jedin neel spt na trvu, ale lehl si pmo vedle auta na pjezdovou cestu, kde bylo komr peci jen mn. Bez sndan jsme pak mili mstem na vchod, pesnji k nrodnmu parku Chalmette. Cestou jsme se stavili v pneuservisu, to abychom vymnili i druhou sjetou gumu (opt 12$) a tak jsme nakoupili prky a housky, nebo jsme si v parku chtli udlat hot dogy.
Jako v oze jsme si pipadali po pjezdu do parku, vude spousty zelen a tak bosk klid, zkrtka ideln prosted pro piknik. Toto msto bylo vyhlen nrodnm parkem, protoe se zde v letech 1812 a 1815 odehrla bitva mezi Ameriany vedenmi generlem Andrew Jacksonem a Brity, jm velel generl Edward Pakenham. Byl to vlastn nejvt stet mezi Brity a Ameriany vbec, stet, kter vtznho Jacksona vynesl a do Blho domu a dal rovn rozhodujc impuls k definitivn nezvislosti USA. Tohle vechno jsme se dozvdli v pjemn klimatizovanm visitor centru, kde nm pustili i dokumentrn film o slavn bitv. Pak jsme si ji udlali zmiovan hot dogy, skuten skvle jsme se najedli, kad ml tyi kusy. Chvli jsme si poleeli ve sv trv a potom se vydali na obhldku parku. Doli jsme i k molu, kde ns tak trochu rozesmutnl pohled na odplouvajc kolesov parnk, plavba po hnd Missisipi, tmto pro n tak typickm parnkem, by rozhodn nemusela bt patn. Jinak v parku toho k vidn a zase tak moc nebylo, za pipomenut stoj snad jen hlavn stan generla Jacksona a nkolik dochovanch kann. Po dlnici . 10 jsme pokraovali dle na vchod a bhem dnenho dne se nm podailo projet temi stty Lousianou, Missisipi a Alabamou. Dnen mornou cestu jsme ukonili asi ve dv rno na dlninm odpovadle a to ji ve stt Florida. Zdej dlnin odpovadla jsou nejsp vechna hldan, tak e jsme mli zprvu velk obavy o n nocleh, ty vak rychle rozptlil mstn strce, kter nm jej nkde stranou dovolil.
Dnes jsme ujeli 683 mil.

58. DEN 27. 8. 1997

UKRADEN PENENKA

Po sndani, j jako obvykle pedstavovala nsk polvka jsme pokraovali po zpadn stran sttu Florida smrem na jih. Tak jsme dojeli a do nrodnho parku Everglades, kde ns ve visitor centru informovali o vletu lod po zdejch pobench vodch. Suma 12$ na osobu se nm zase nezdla tak vysok, tak e jsme ji po chvli sedli v takov men motorov brce a tili se na zajmavou plavbu. Ta se pevn odehrhavala mezi mnostvm nejrznjch ostrvk, kter vytvoily asi njak vodomiln koviny i stromy. Mezi ostrvkama jsme vak nic zajmavho, krom pr ptk nevidli, zato na otevenm moi jsme se tili ze spolenosti delfn, je a do chvle optovnho nvratu do ostrvkov dungle, za na lodϡ vydreli nenavn plavat a skkat. Mlem bych zapomnl na rypoue, tedy velkho moskho savce, kter nm na mal okamik ukzal sv objemn tlo. To bylo ale asi tak ve, co jsme vidli, na to jestli investovan penze za tento vlet stly, jsme mli ponkud odlin nzory.
S vrou, e konen uvidme krokodly jsme pak jeli do nrodnho parku Big Cypres. K tomu, aby nvtvnk spatil njakho toho aligtora, se mus vypravit po devnch chodnkch do nitra dungle, kdy mu cestu po vtin nepjemn komplikuje nechutn dusno a tak komi. Vtinou se pak usilovn sna registrovat i sebemen pohyb na hladin, ale m to hodn sloit, nebo krokodli dokou bti nehybn i nkolik hodin. Nm se podailo objevit jednoho krokodla dky jeho velkm naloutlm om, ale to bylo pesn ve, co nm tento jetr ukzal. Dle jsme pak vidli nkolik elv nebo obrovsk pakobylky, ale nadenec, kter by v tto saun vydrel dle ne my, by urit spatil jet daleko vce zajmavch ivoich.
Z Big Cypres jsme pokraovali v jzd na vchodn pobe Floridy. U za soumraku jsme pijeli do Miami, kde se marn pokoueli objevit njakou tu pl, kter pro ns pedstavovala relativn slun msto na span. Vtinou jsme vak projdli kolem hotel, je mli sv pstupy peliv ohranieny, navc nm ve komplikovala tma a tak nae prapodivn orientace, kdy jsme se hodnou chvli pohybovali takka v bludnm kruhu. Vechny tyto dvody zapinili, e jsme pokraovali dle na jih smrem na Key West.
U na poloostrov Key West jsme zastavili u benznov pumpy, abychom nabrali vodu pro osven a pi t pleitosti se Karel zeptal lid, podle poznvac znaky pochzejcch z Pennsylvanie, jestli nevd o njak pli nebo o jinm vhodnm mst na span. Dva chlpci stednho vku a jedna o nco mlad ensk nm ekli, abychom je nsledovali, e ns na jedno skvl msto dovedou. Za cel dosavadn pobyt v Americe jsme nemli pli dvod lidem nedvovat, tak e jsme je nsledovali a zanedlouho jsme dojeli na msto zvan Hollyday Island. Nic lepho jsme si pt nemohli, nejene se zde dalo pohodln vyspat, na v noci, oputnch plovch lehtkch, ale nvdavkem zde byl i venkovn osvtlen hotelov baznek a to nikterak hldan. Nejprve jsme se vak vykoupali v pjemn teplm moi a pak zprvu trochu rozpait pokraovali v cachtn spolen s naimi prvodci v malebnm baznku. Skuten jako v rji jsme si pipadali a aby toho nebylo mlo, tak jsme si po koupeli chtli udlat hamburgery. Opt z velice levnho masa pipravil Jelen kadmu ti kusy, tak e po del dob jsme se opt pardn najedli. Pot jsme jen tak sedli a povdali si s tou enskou od tch chlpk a jeden po druhm jsme odchzeli na zchod, takov nevdan porce jdla se musela rychle projevit. Kdy jsem pak odchzel na zchod j, byl ji u stolu akort Michal a ta ensk. Ani ve snu m nenapadlo jakou chybu tak inm. Zapoml jsem si toti vzt ze stolu svoji penenku, kterou jsem si pedtm vyndal z kapsy u kraas, aby mi nhodou nevypadla. Mon to bylo tou nalhavou potebou, kdy jsem na zchod doslova pdil, mon jsem tak uinil podvdom, vdy u stolu byl jet Michal. Problm byl hlavn v tom, e ihned po m odcupital na velkou i on, tak e se na chvilku ocitli sami u stolu ta ensk a moje penenka, co byla ona osudov chyba. Kdy jsem se pak skvle vyprzdnn vracel ze zchodu, u stolu ji byli opt Jelen, Karel a Stank, ale u ne ta ensk a ne moje penenka. Byla to obrovsk smla, nebo ji musela vzt pesn v moment, kdy Michal odbhl a akort se za rohem minul s Jelenem, kter jako prvn mil zpt ke stolu. Byla to vak i moje hloupost a bezmezn dvivost, jenome jak jsem ji ve napsal nedvovat lidem v Americe jsem za n dosavadn pobyt jsem neml dvod.
Nastal zmatek, zaali jsme dokonce prohledvat auto i batohy, ale m bylo jasn, e penenka na stole opravdu leela a e ji tedy museli vzt ti lid. V penence jsem ml hlavn pas a tak 520$ v ekch, tak e po chvli ji Karel vytel telefonn slo do American Travel Expres, aby je zablokoval. Situaci zvldl skvle, blokace ek probhla rychle a v pohod, nov jsem si ml ztra vyzvednout v First Union Bank v msteku Key West. Rovn nm dali slo na na ambasdu ve Washingtonu, jej nvtva ns nyn asi ekala.
Po tto nepjemn dlosti jsme si vzali z auta vci na span a li na takov devn molo, kde si lehli na tvrd devn lehtka. Nevm jak klukm, ale m se neusnalo zrovna nejlp, pod jsem musel myslet na to, jestli nm skuten ztra vyplat nov eky a tak na to, jak dal problmy vyvstanou kvli mmu odcizenmu pasu.
Dnes jsme ujeli 502 mil.

59. DEN 28. 8. 1997

KEY WEST

Rno ns kolem osm probudil siln vtr a hromy pichzejc boue od vchodu. Rychle jsme se sbalili a bez sndan vyjeli smrem dle na jih do msteka Key West nachzejcm se na samm konci tohoto ojedinlho poloostrova. Poloostrov, nebo souostrov Key West je zvltn pedevm svm zkm tvarem, kdy se jednotliv men ostrvky spojen mohutnmi mosty thnou Mexickm zlivem smrem na jihozpad jako by se snaili spojit Severn Ameriku a nkolik destek mil vzdlen ostrov Kuba. Vhled z auta nm zprvu komplikoval hust d, ale po chvilce se rozjasnilo a my tak mohli , hlavn pi dlouhch pejezdech jednotlivch most, vidt napravo i nalevo ndhern azurov moe.
V Key Westu jsme se chvli rzn motali, abychom pak zaparkovali nedaleko hledan banky First Union. Jet dve ne jsme do n vstoupili, Karel opt zavolal do American Travel Expres, zda-li je ve v podku a k na velk radosti mu oznmili, e by nic nemlo brnit k vydn novch ek. Zajmav na celm problmu bylo, e spolenost vbec netuila jestli eky byly do dnenho poledne pouity, co vzhledem k laxnm kontrolm ek napklad u beznek bylo dost pravdpodopn. Navc ti ti mli k dispozici i mj pas. Tohle ns vak nemuselo pli obtovat, dleit bylo, e po zhruba pl hodin strvem v pjemn klimatizovan bance jsme mli sv penze, eky, zpt.
S dobrou nladou jsme pak vyjeli hledat pl, nebo osven v moi zanalo bt v tomto pernm vedru nutn. Cestou jsme se zastavili u nejjinjho bodu USA, kter je zde znzornn v podob velkho ocelovho pacholete. Na spolenm fotu zde tentokrt chyb Michal a to nikterak nhodn, byl toti pevn pesvden, e onen bod se nachz asi pl mle od toho pravho. Nevme pesn, jak k tomu doel, snad mon podle slunka, , ale kadopdn by si to mli zdej geodeti urit pekontrolovat. Pot jsme konen nali to prav msto na koupn. Jednalo se o onu klasickou floridskou psenou pl lemovanou vysokmi palmami, pod ktermi se nachzelo mnoho stnk s oberstvenm, pjovny a dal jin sluby zpjemujc lidem pobyt u moe.
Jestlie jsme se chtli dn osvit, tak pak jedin ve spre, nebo moe bylo kvli mal hloubce a neskuten tepl. Zato nm ale nabdlo jeho ndhern a jedinen svt, kter jsme i dky pjenm potpskm brlm a norchlu (4$) mli monost vychutnvat. Bylo opravdovm zitkem , bt tak blzko rejnokovi, moskm konkm, medzm , nebo proplouvat mrany rzn velkch pestrobarevnch rybek, je i obas prohnala njak ta mosk tika.
Bylo kolem pt, kdy jsme nasedli do forda a pjemn odpoinut vyrazili zpt smrem k naemu verejmu mstu, kde jsme chtli pespat i dnes. Cestou jsme se zastavili v supermarketu, kde se nm podailo objevit hodn levn chleba (0. 50$) a tak jsme koupili tolik oblben galon zmrzliny, do nho jsme se hned ped supermarketem pustili a to v naem tradinm stylu. Pro okoln lidi muselo bt docela zbavn vidt pt mladk sedcch na betonu kolem kble se zmrzlinou a polvkovmi lcemi se snac urvat co nejvc. Jedna ensk, asi prodavaka ze supermarketu, nejsp vbec nevidla onen kbelk, tak e se neustle zvdav dvala, co e to tam dlme za podivn ritul. Na naem starm znmm mst jsme dnes nemli takov hody jako vera, ale ani chlebov veee nebyla patn. Po n nemohlo nastat nic jinho, ne koupel v hotelovm baznku. Dnes jsme v nm vydreli snad jet dle ne vera a to opt za naprostho nezjmu hotelovch host. Po skvl koupeli jsme se pot nechali zlkat mstnm vyhrvajcm barem. Chtli jsme si v nm dt i nco dobrho k pit, ale pivko za necel ti dolary se nm jevilo jako drah. Pouze na sucho jsme tedy sedli u stolku na terase a hrli lru. Po tradinm vtzstv Jelena jsme se pak odebrali penocovat na tot msto jako vera.
Dnes jsme ujeli 173 mil.

60. DEN 29. 8. 1997

EVERGLADES A MIAMI BEACH

Dnen rno bylo tm identick tomu verejmu, opt jsme stvali za silnho vtru, je signalizoval pichzejc boui. Z t vak nakonec tm selo, tch pr kapek nm pi sndani pli nevadilo. Najt policejn stanici, to byl kol pro nsledujc chvle. Hlavn j jsem toti, mon naivn, vil, e by zde alespo o mm pasu, mohli nco vdt. Vdy ti ti se mohli uspokojit pouze penzi a vyhozenou penenku s pasem pak mohl poctiv nlezce pedat na stanici. Kvli patnmu znaen jsme policejn stanici objevili po nkolika zbytench zajdkch, do bl men budovy jsem el j s Karlem. Sympatick erif nm ekl, e o penence i pasu dn informace nem, pr a to jet zkusme na Holliday Island v oddlen ztrt a nlez. Alespo si napsal moje nacionle, pro ppad, e by ji snad nkdy v budoucnu nali. erif byl velice mile pekvapen, e zde vid turisty z esk republiky, nai vlast toti kdysi dvno navtvil. Kdy pak ekl, e si od ns pamatuje hlavn njak msto s takovou stran velkou tovrnou, Karel vedle m zazil tstm. Podobn na tom byli i dal dva kladeci Jelen s Michalem, kdy jsme jim to v aut ekli. Zkrtka spojen Kladno a erif z Floridy se stalo vnm tmatem nejenom dnenho dne.
V oddlen ztrt a nlez v Hollyday Island mli sice nkolik hndch koench penenek, ale dn nebyla ta prav.
Pomalu jsme opoutli poloostrov Key West, kdy jsme se pak dostali nkolik destek mil pod Miami, uhli jsme na zpad, abychom se dostali do ji znmho nrodnho parku Everglades, kter jsme si tentokrt chtli prohldnou z druh, tedy vchodn, strany. Ve visitor centru jsme jako obvykle vidli mnostv vycpanch zvat a tak dokumentrn film o prod v parku. Stejn jako na zpadn sran, i zde jsme li do nitra dungle po devnch chodnkch, lvkch, abychom i zde spatili vesms to sam, co pedevrem, tedy nehybn oi krokodla a nkolik elv. Alespo j jsem ji se til, a z toho nechutnho dusna vypadnem. Z parku jsme se vrtili na silnici vedouc do Miami, kam se nm jet ped setmnm podailo dojet. Zde ns ekali hlavn peplnn silnice, asi nejvtm mnostvm aut pak trpla tda vedouc kolem znm ple Miami Beach. Velice pomalu jsme se sunuli tmto bulvrem, kde bylo hodn nejenom aut, ale i lid vech monch barev , v tuto dobu pevn ji sedcch v mnoha barech a venkovnch restauracch. Samotn Miami Beach je obrovskou psenou pl, je asi mus bt rjem pro lidi vyznvajc tento druh turistiky, zvlt pak kdy maj dostatek penz. Po krtk prochzce po pli, nm bylo jasn, e klidnou noc bychom zde asi neproili, proto jsme pokraovali podl pobe dle na sever a doufali v objeven msta mn pelidnnho. Tm mstem pro dnen noc se nakonec stala pl njakch 10 mil od Miami, kde jedin problm byl s parkovnm, nebo ped vjezdem na parkovit byla cedule upozorujc na zaven parkovit po zpadu slunce. Po dohod jsme ceduli pochopili tak, e zde pes noc pouze zavou hlavn brnu a stojc auto uvnit jim vadit nebude. Tak trochu slavnostnj ndech ml dnen veer, na kadho z koupenho kartnu Budweiser vyly dv plechovky, a jeliko jich bylo dvanct, tak se o ty zbvajc dv strhla velk bitva v kartch. K pekvapen vech jsem ji nakonec vyhrl j a byla to moje vbec prvn vhra v le do tto chvle. Nsledovala pjemn, ale bohuel asi i posledn koupel v teplm Atlantiku a pak u, po studen sprce, zalehnut do mkkho plovho pseku.
Dnes jsme ujeli 185 mil.

61. DEN 30. 8. 1997

MIS CANAVERAL

Myslm, e se vichni dobe vyspali, po sndani, j dnes tvoil chlb s marmeldou, jsme z parkovit bez problm vyjeli a pokraovali v jzd podl pobe smrem na sever. Jeli jsme zprvu po po men silnici vedouc pmoskou zstavbou, kde jsme se asi ve tyech servisech pokoueli vymnit jednu z optovn sjetch pednch pneumatik. V dnm jsme vak neuspli, protoe mli zaveno kvli dnenmu svtku.
Mis Canaveral je msto, kter je znm pedevm v souvislosti start raketopln do vesmru. Ano, prv zde se nachzej odpalovc rampy, prv odsud se vydaly na svou kosmickou pou napklad znm raketoplny Apollo i Discovery. Amerian pitom nezapomli ani na turisty, nedaleko tto psn steen oblasti se nachz Kennedyho Space Centrum, tedy msto, je by se s trochou fantazie dalo nazvat vesmrnm zbavnm parkem. Narozdl od Nasa centra v Houstonu je vstup do komplexu zdarma, pouze ten, kdo m zjem o projku autobusem kolem startovacch ramp nebo se nech zlkat nkterm z film spolenosti IMAX, mus njak ten dolar zaplatit. My jsme nezaplatili dolar dn a pesto jsme se podvali na velice pkn film, je nm piblil nejprve start a nsledn i ivot na raketoplnu Discovery. Vstupn 6$ na osobu jsme neplatili, nebo se nm podailo projt do kinoslu za zdy naivnho trhae lstk pes naivn nzk zbradl. Mli jsme velkou radost, jak se nm podailo pardn uetit.
Pi nsledn prochzce parkem jsme mli monost spatit a neuviteln proveden kopie jednotlivch raket a raketopln, kdy nkter z nich byly pstupn i zevnit. Nebyly to vak pouze rakety, kter vzbuzovaly zjem nvtvnk. Byl to tak velk krokodl, kter ukazoval sv vypasen tlo ve zdej ndrce. Odmnou mu zato pak byly pvaly nejrznjho jdla od ponkud slabomyslnch Amerian. Nm se tedy konen vyplnilo pn spatit podnho krokodla, i kdy na mst, kter s k nmu pli nehodilo. To bylo asi tak ve zajmav co jsme zde vidli, nkdy v osm jsme se seli u auta a pokraovali v jzd smrem na sever. Penocovali jsme po del dob opt na Rest Aree, emu pedchzel souhlas jejho strce. Jet bych chtl dodat, e jsem se cel den snail spojit s na ambasdou ve Washingtonu, ale slo, kter mi dali z American Travel Expres bylo asi patn. Na novm, kter jsme zskali z informanho stediska ve Washigtonu, se pak ozval pouze zznamnk, je mi alespo sdlil slo na tsov voln. I to jsem samozejm vytoil, ale vsledek byl opt nulov, tentokrt se neozval z telefonu ani tn. Zanal jsem z toho bt trochu nervzn, vdy do konce naeho pobytu zbvalo pouhch est dn a j byl stle bez pasu.
Dnes jsme ujeli 435 mil.

62. DEN 31. 8. 1997

ATLANTA A DLOUH JZDA NA SEVER

Dnes ns ekala opt pomrn dlouh cesta, kterou mlo zpestit pedevm olympijsk msto Atlanta. Atlanta je hlavnm mstem sttu Georgia, sttu, kde snad bylo jet vt vedro ne na floridskm Key Westu, mon i proto zde ij pevn lid tmav pleti. To bylo pak nejvce poznat v samotnm hlavnm mst, kdy jsme pi hledn olympijskho stadionu vidli v ulicch pevn sam ernochy. Stadion jsme nali asi po plhodinovm bloudn, a kdyby jsme se nezeptali njak ensk u brny, tak bychom asi pokraovali v jeho hledn dl. Olympijsk stadion toti nyn slou mstnmu bassebolovmu klubu a je natolik zmnn, e by mohl svou olympijskou minulost bez problm zapt. Vstupn do nitra stadinu inc 8$ na jednoho se nm zdlo vysok, bassebalov stadin jsme si tedy prohldli pouze z venku a nijak jsme toho nelitovali.
Z Atlanty jsme pokraovali v jzd opt severnm smrem, opustili jsme stt Georgia a vjeli do Jin Caroliny, kde jsme se jet na hranicch stavili ve Welcome centru. Zde ns nejen zaplavili spousty prospekty tkajcch se zajmavost tohoto americkho sttu, ale rovn ns i upozornili na skvl koupn v jednom jezee pi dlnici. Koupel pila opravdu vhod, zvlt pak po tom pernm vedru, je panovalo v Atlant. U jezera jsme pi t pleitosti i poveeeli, mli jsme tolik oblben pagety s rag omkou. Nsledn dlouh cesta se tedy nesla ve znamen dobr nlady. Snad jet ped plnoc jsme vjeli na Rest Areu, vybalili si spacky a karimatky a za pronikavho rachotu z nedalekho kaminu se pokoueli usnout. Mj pbh s pasem a ambasdou ml dnes svj dal dl, tentokrte o nco optimistitj, nebo se mi podailo konen dovolat na jedno z sel, pesnji na slo tsovho voln. esky mluvc chlpek si napsal moje nacionle a ekl, e mm zavolat ztra, tedy v pondl, na to druh slo, kter jsem ml, a dohodnout se ji pmo z povenou osobou z ambasdy na dalm postupu.
Dnes jsme ujeli 548 mil.

63. DEN 1. 9. 1997

OPT NUDN JZDA A NKUPY

Pevn jzdou byl vyplnn tento den, nebo jsme se chtli dostat co nejble k hlavnmu mstu Ameriky, Washingtonu. Jedinm zpestenm na dnen cesty tak byly pouze zastvky v levnch supermarketech, pedevm pak v K-martu a Wallmartu, kde jsme si kad z rozdlench penz nakoupili rzn nesmysly. Asi nejvtm trhkem se staly dny znme znaky Route 66 (16$), vbec drah nebyl napklad ani diskman (36$), z nho se til Karel. Na zvr naeho nakupovn jsme si opt koupili galonovou zmrzlinu, tentokrte jahodovou, ale narozdl od tch pedchozch jsme s jejm zdolvnm mli velk problmy. Jet abych se vrtil k tomu rozdlen zbylch errnch penz. Usnesli jsme se na tom hlavn proto, e jsme vili v prodej naeho forda okolo njakch 500$ , co byla prv suma, kterou jsme jet dluili Michalovi. Dnen den jsme zakonili na Rest Aree asi 60 mil od Washingtonu, ale stejn jako ta verej pli klidem neoplvala. Bylo znt, e se ji pohybujem v dost zalidnn oblasti. Dal dl mho pbhu s pasem mi udlal velkou radost, kompetentn lovk na ambasd mi sdlil, e kdy se ztra dopoledne zastavm, tak jsou schopni mi na pokn vystavit pas nov. Hodn se nm tak ulevilo, nebo mon prodlen by v naem asovm presu bylo hodn nepjemn.
Dnes jsme ujeli 474 mil.

64. DEN 2. 9. 1997

WASHINGTON D.C.

Vstvali jsme pomrn brzo, nebo dnes ns ekal velice nron den. Ml bt vyplnn nvtvou na ambasdy, prohldkou Washingtonu a na zvr cestou do New Jersey, konktrtn do starho znmho kempu lecm ve sttnm parku Voorhees.
Ambasdu jsme nali tm bez problm a to i dky pesnmu popisu jejho msta, kter mi ekli po telefonu. Nae velvyslanectv se nachz ve velice klidnm prosted nedaleko centra, pohlednou budovu uprosted velk zahrady obvme spolen s Madary. Ujal se mne star pn, kter mi po pivtn ekl, e k vystaven cestovnho prkazu, jako nhrady za pas, potebuji dv fotky. Ty mi udlali na hlavn td a to za cenu, kter se mi vbec nelbila, dv fotky toti stly 13$, tedy skoro stejn jako napklad dny. Kluci, zatmco jsem byl u fotografa, sedli v pjemn klimatizovan mstnosti ambasdy a etli star esk asopisy. Pot, co jsem pinesl dv fotky, probhlo ji ve hladce, asi za pl hodiny jsem se podepisoval na cestovn prkaz, je mi umooval nvrat do vlasti. Opt jsem se tedy mohl tit na letadlo dom stejn intenzivn jako kluci.
Po rozlouen jsme jeli smrem k hlavnm dominantm msta, kter se nachzej v obrovskm parku mimo hlavn run tdy. Kupodivu se nm podailo v pohod a hlavn zadarmo zaparkovat, s trochou tst jsme toti vjeli na msto s rozbitmi parkovacmi hodinami. U po svch jsme se dostali nejprve k Blmu domu, pesnji pak ped psn steenou eleznou brnu, odkud se nm naskytl tm stejn pohled, je jsme znali z televiznch zbr tohoto sdla. Od Bleho domu jsme li k Washington Memorial, co je 169 metr vysok betonov tt postaven na pamtku prvnho americkho prezidenta. Z tohoto msta jsou tak vidt vechny tyi slavn stavby, po ji zmnnm Blem dom, to jsou Capitol, Jefferson Memorial a Lincoln Memorial. Zde si opt vybral, stejn jako na Florid, slab chvilku Michal, kdy slavn prohlsil Capitol za Bl dm.
A prv k sdlu americkho sentu mili nae nsledujci kroky, pi cest parkem jsme potkvali nejen mnoho bc, ale tak stnky a to pevn s obleenm. V jednom stnku jsem nakonec j s Jelenem podlehli a koupili si kad za 8. 50$ triko s emblmem Ameriky, respektive Capitolu.
Capitol je ohniskem politickho ivota USA. Sv sdlo zde m kongres skldajc se ze sentu a snmovny reprezentant, dle pak tato budova slou jako universita a v neposledn ad je zde museum ukazujc historii tohoto veledla a dalch zajmavost z historie Ameriky. V museu je rovn i s, kde jsou umstny sochy nejznmjch guvernr jednotlivch americkch sttu. Pro nvtvnky je dokonce pstupn i sent, tak e jsem ze Stankem vidl pmo v akci njak americk politiky hovoc o problmu dovozn politiky. Ve je samozejm psn steeno, ne jsme se posadili do parlamentn auly, byli jsme asi tyikrt zkontrolovni mstn ochrankou. Jeliko Michal s Jelenem se mi ztratili jet ped Capitolem a Karel byl taky nkde bh v kde, k dal slavn stavb, k Lincoln Memorial, jsem pokraoval pouze se Stankem. Nikterak mal vzdlenosti jsou mezi jednotlivmi monumenty, od Capitolu k Lincoln Memorial jsme mohli ujt takov dv mle, co v dusnu a vedru, kter zde panovalo, nebylo nic pjemnho.
Lincoln Memorial je chvatn stavba, jaksi sloupov palc, kter chrn ob sochu slavnho americkho prezidenta Abrahama Lincolna. Prostranstv ped tmto palcem je mstem konn rznch demonstrac, za vechny jsou zde vystaveny snmky z demonstrac proti vlce ve Vietnamu. V trobch palce je pak v nkolika mstnostech popsn ivotopis tohoto genilnho prezidenta, mue, kter se velkou mrou podepsal pod vyeen vlenho konfliktu mezi severem a jihem. Nedaleko tto stavby se nachz obrovsk pamtn deska obsahujc jmna padlch vojk ve Vietnamu, m jich tam bt pesn 58 000. Slavn hbitov obt tto stran vlky jsme zde neobjevili, mon se nachz pln nkde jinde. K dalmu pamtnku, Jefferson Memorial, jsme u neli, jednak by to byla opt podn treka a navc ns tlail as. U auta jsme se vichni seli kolem tvrt a za neustlho dusna jsme vyjeli smrem na New Jersey. Jak jsem ji napsal dnen noc jsme hodlali strvit v kempu nachzejcm se na zem statnho parku Voorhees, tedy na mst spjatm z na druhou noc v Americe. Cesta tam vak nebyla vbec jednoduch, mli jsme velk problmy se orientovat v tom bluditi mnoha dlnic, z nich nkter navc pro ns byly tabu a to kvli mtnmu. Placen jsme se ale pesto nevyhnuli, 3$ po ns chtli za pejet mostu nkde v Pennsylvanii, most, kterm jsme se pak z tohoto sttu dostali do New Jersey u stl natst jen 25 cent. Do kempu jsme nakonec dorazili a hodinu po plnoci a to u dn rozhdan, nebo i s objevenm kempu jsme mli nemal problmy, konkrtn pak j s Michalem. Jet, e s nmi cestoval Jelen, kter si ve pamatoval z onoho druhho dne. Amerikou poueni jsme tentokrt do schrnky na penze nehodili nic, mlo to vak podmnku brzkho vstvn, ne by se mohl objevit zdej ochrnce. Po pjemn tepl spre jsme unaveni ulehli hned vedle naeho forda.
Dnes jsme ujeli 282 mil.

65. DEN 3. 9. 1997

PETER ENGELMAN

Noc to nebyla vbec pjemn, asi v pt hodin rno zaalo pret, tak e jsme zbytek noci strvili v umvrn, j se Stankem pak v prostoru nemalho zchoda pro postien. Jedin Michal se ped detm ukryl ve fordu. Kolem sedm jsme pak dost nevyspal opustili kemp a vjeli na nai starou znmou silnici s slem 22. Po n jsme pokraovali smrem na vchod a k exitu na msteko Watchung, tj. jeli jsme k realitn kanceli Petera Engelmana. Byl velice astn, e ns opt vid, okamit nm nabdl kvu a pislbil pomoc pi prodvn naeho auta. Jeho pomoc mla spovat v tom, e obvol jednotliv mstn dealery a zept se jich, zda -li by nemli zjem o automobil znaky FORD 88 TEMPO. Aby n ford ml anci se njakmu tomu zjemcovi zalbit, bylo poteba ho dn vypulrovat. Engelman nm poradil cestu k nedalek myce, kam jsme tak poslze odjeli. Dohodli jsme se s nm, e pijedem opt tak za dv hodiny.
Myku jsme nali zcela bez problm, jet dve vak ne byl ford sven do pe kart a luxu, jsme se na prostranstv za budovou myky pokoueli nacpat do batoh svoje vci. Pro nezatnnho to musel bt zitek, vidt tu masu rozhzench vc v okruhu nkolika metr od auta a pt mladk, kte pakovn prokldaj vaenm obdu i hraj fotblek. Automaticky obslun myka ns sice pipravila o nkolik tvrk, ale vsledkem byl tm nov ford, tak e jsme si jeho prodejn cenu podvdom posunuli jet o njak ten dolar ve. Pijeli jsme tedy opt k Peterovi a ten nm ekl nco tak skvlho, e by se to dalo v klidu zaadit do naeho seznamu neuvitelnost, je ns potkali v Americe. Emgelman pravil, e zbyl dva dny do odjezdu mem pobt u jeho dobrch ptel bydlcch nedaleko Watchungu. Bylo to opravdu moc dobr, nebo tm odpadly starosti s dvmy nslednmi noclehy, kter jsme po prodn auta hodlali strvit v letitn hale. Nsledovali jsme Peterovo auto, kter po nkolika mlch zastavilo v klidn vilov oblasti u slun vypadajcho domku. Pivtal ns star pn, kter se pedstavil jako Alfred a po vzjemnm pedstaven ns ihned pohostil velkou pizzou. Interir domku byl pedevm ve znamen staroitnost, napklad representan pokoj, d-li se tak nazvat, psobil velice luxusn. Zatmco jsme do sebe ldovali vbornou pizzu , se Peter telefonicky spojil s pojiovnou a zeptal se jich, zda-li nm vrt st penz, jak ped dvma msci slbili. Vzhledem k tomu, e jsme vak mli nehodu v Seattlu nm nehodlali vrtit nic, naopak jsme pr mli jet nco piplatit. Blzni. Pot nastala konverzace mezi nmi a Alfredem, samozejm jsme byli trochu vyplaen, vdy ten pn ns vbec neznal a u se bavil o tom, co bychom si dali dnes k veei. Bylo to zkrtka super. Do veera zbvalo jet docela dost asu a tak jsme se rozhodli vyrazit na prohldku New Yorku. Alfred nm ekl, abychom pijeli na osmou na veei, Peter zase, e ns bude oekvat rno ped jeho kancel, aby nm sdlil, jak dopadl s obvolvnm dalch dealer. Do New Yorku jsme pijeli po placen silnici . 75, kdy placen se zde uskuteuje v zvislsti na tom, kolik mil po n ujedete, pesnji tedy , kterm exitem s tto dalnice sjedete. Ve se zaznamenv na kupn, je se obdr pi vjezdu. My jsme sjeli na vjezdu (65 cent), jet ped Manhattnem, a to proto, abychom navvili Statue of Liberty Park, park odkud jsme se domnvali, e jezd lod k Soe Svobody. Pstavit jsme sice neobjevili, ale pesto jsme nelitovali nvtvy tto klidn ozy uprosted velkomsta, navc nm neunikla ani o Socha Svobody, i kdy pohled na n se nm naskytl z ponkud vt dlky. Strvili jsme zde asi hodinu, pot nsledovala jzda pmo do hlavnho ohniska tohoto nejvtho americkho msta, Manhattenu.
Auto jsme, stejn jako ve Washingtonu, zaparkovali pekvapiv bez problm a to nedaleko znm dvojice mrakodrap, jejich pesn nzev zn World Trade Centrum. A prv k dvojatm mili nae prvn kroky. Tyto dv gigantick budovy jsou o njak ten metr men ne nmi navtven stavba v Torontu a to byl asi hlavn dvod, pro jsme nehodlali investovat 8$, tedy cenu za vyjet vtahem do poslednho podla. Stejn jako pi nvtve CN Toweru, tak i tady jsme se ptali na to, zda-li by bylo mon se dostat do poslednho patra po svch, ale odpovd sleny z infornanho stnku byla zporn.
Dle ns lkalo zdej metro, tak e jsme po chvilce prochzen se slavnou tdou Brodway, zapluli do jedn z mnoha stanic a za 1. 5$ se asi tak hodinu vozili ne zrovna nejhezm metrem. Jeli jsme se podvat dokonce i do ernoskho a podle povdaek i nebezpenho Bronxu i Queenu, ale krom nkolika sedcch ernoch ve vysprejovanch stanicch jsme dn pznaky nebezpe neregistrovali. Je asi fakt, e lovk si uvdom, v jakm nebezpe se pohybuje, a kdy je pozd. Stanka s Michalem pestalo objevovn dalch tras bavit dve ne ns ti zbyl, tak e se od ns odtrhli, s tm, e sraz u auta byl dn na sedmou hodinu. Jelen, Karel a j jsme pak jet projeli dalch nkolik stanic, kdy bohuel na stanici, je mla bt blzko naeho auta, jsme dky leh dezorientaci nevystoupili. Museli jsme tedy absolvovat docela slunou treku smrem k autu, kdy v tom bluditi vysokch budov, nm jako orientan bod nejvce poslouili dvojata. Kluci ns v osm hodin z lskou zrovna nepivtali, navc bylo jasn, e se zpozdme i na veei.
Ta hodina zpodn Alfredovi ani Helen vbec nevadila nebo to alespo nedvali najevo. Helen, na svj vk velice pvabn Alfredova ena, ns stejn pvabn pivtala, k veei nachystala karbantky s bramborovm saltem a na zvr hodovn pak zmrzlinu. Pot jsme sedli na verand, z n byl hezk vhled na osvtlen New York a povdali si. Veer probhl pevn v duchu Alfredova pbuzenstva, kdy kad z nich byl njakou vznamnou osobnost. Helen se moc ke slovu nedostala. Jet bych chtl dodat, e Helen pracovala u Petera v realitn kanceli. Po dlouhm povdn jsme li spt kolem plnoci, samozejm dn vysprchovan.
Dnes jsme ujeli 108 mil.

66. DEN 4. 9. 1997

PRODEJ FORDA

Po dlouh dob jsme tedy nespali pod irm nebem nebyli obtovni komry i hlukem aut, zkrtka vyspali jsme se vichni super. K sndani Helen pichystala vejce a chlb, dle pak trochu exotick chlb bannov a marmeldu. Po tto vydatn sndani jsme nasedli do auta a odjeli k Peterovi. Ten pro ns zprvy pzniv zrovna neml, nebo o naeho forda dn dealer zjem neprojevil. ekl, e bychom mohli uspt u dealer ponkud dle od silnice . 22. Peter se nabdl, e tam s nmi pojede, co mimo jin znamenalo, e se nae cesty museli na dnen odpoledne rozdlit. Bylo by toti zbyten, abychom jezdili v pti, navc by jsme se pak , pi ppadnm prodeji forda, makali v Peterov aut. Prodvat forda jeli Karel, Jelen a Michal, zatmco j se Stankem jsme se vydali na prochzku, jej hlavnm titm byly nvtvy levnch supermarket nachzejcch se pi silnici . 22. Nejvce ns zaujali levn boty, posledn dolary jsme utratili prv za n. Takto jsme strvili prakticky cel den, nkdy kolem osm hodiny jsme pili k Alfredovu domku zvdavi, jak pak, e dopadl dnen prodej. Dopadl pmo katastrofln, prv tak hodnotm obdrenou sumu, je odpovdala pouze deseti procentm ceny, za kterou jsme toto auto koupili. Obdrench 250$ jsme samozejm dali Michalovi, jene pak jet mu kad dluil dalch 50 babek. Cel den jim pr dealei nabzeli za forda jet smnj stky, a se nael jeden, kter se v aut natst neprojel a rovnou za nj vysolil alespo tch 250$. Kdy jsme pili, tak byli ji kluci naveeen. Museli se tedy chvli dvat, jak j se Stankem do sebe ldujem jak si masov kuliky doplnn tstovinami, asi Heleninu specialitu. Dnen veer byl tm toton s tm verejm, akort, e se okruh tmat rozil jet o svtov vlky. Bylo skuten neuviteln, co vechno Alfred a jeho nejbli proili a vbec i Alfredovy znalosti. S jeho povdnm rychle zmizel smutek z toho nepovedenho prodeje, pjemn naladni jsme mohli bt tak i proto, e nm na ztra slbil Peter odvoz na letit. Dnes jsme li spt o nco dve ne vera, asi v jedenct.
Dnes jsme ujeli poslednch 52 mil.
Celkem jsme v Americe najezdili 16 900 mil.

67. DEN 5. 9. 1997

ALFRED, HELEN A ODLET DO VLASTI

Zvren den naeho pobytu v Americe zahjila opt vydatn sndan, piem jej npl byla tm shodn jako vera. Dopoledne jsme strvili pevn u televize, kdy vem zprvm tehdy vvodily ty, je se tkaly pohbu tragicky zesnul princezny Diany. Njakou tu chvli jsme dokonce zstali v domku pln sami, to kdy Helen odjela s Michalem shnt bundu a Alfred byl u lkae. Myslm, e k tomu nen, co dodvat. Kolem poledne jsme se opt vichni seli, aby ns pot Helen s Alfredem pozvali do resturace. Restaurace to nebyla ledajak, jednalo se o velice luxusn podnik, jeho hlavn domnou bylo podn svatebnch hostin, k emu mlo slouit nkolik obrovskch a tak interierov psobiv eench sl. Toto ve nm ukzal majitel, ek, ktery byl i zrove dobrm ptelem Alfreda. Odhalil nm rovn i zkulis nemal kuchyn, je zde produkuje jdla samozejm pevn v eckm podn. Ani snad nem smysl pst, co si kad z ns objednal, za zmnku vak stoj, e jsme z tohoto podniku odchzeli tak peplnn, e teba j jsem se pestal po dlouh dob tit na jdlo v letadle.
Zanedlouho po naem pjezdu z restaurace se objevil Peter Engelman, aby ns odvezl na letit. Jen velmi tko jsme se louili s Alfredem a Helen, kte se skoro s mateskou lskou postarali o pt chlapc. Jet ted mi to ve pipad jako hezk pohdka. Samozejm nechyblo spolen foto, ale pak u jsme museli vyrazit smrem na Newark.
Asi hodinu ped startem naeho letadla, tedy v pt, jsme byli na letiti. I s Peterem Engelmanem jsme se pak museli rozlouit, s chlpkem, kter se nm tak nhodn dostal do cesty, a kter nm tak vydatn pomohl. asn lovk. Celn odbaven probhlo bez problm, co se tkalo hlavn m a mho cestovnho prkazu. Krtce po est hodin jsme vstoupili do pistavenho jumba, kdy podle mstenek jsme sedli vichni v prostedn ad a to tak, e kluci vedle sebe a j za nimi mezi starm Amerianem a njakou Nmkou. Pak u se jen naplno rozhueli obrovit motory, abychom po chvli opustili americk kontinent. Ml jsem tst, nebo stak pochzejc z Virginie byl velice pjemnm spolenkem, tak e jsem ml monost mu svou lmanou anglitinou povdat o naich velkch zitcch. Snail jsem se mu vyprvt pedevm o skvlch lidech, kter jsme pi na cest potkali, mm tm na mysli hlavn Langdonovi z Nebrasky, dle pak krajany ze Seattlu, je nm opravili levn naeho nabouranho forda, samozejm tak Toma a lidi ze San Rafaela, Jolandu a Antonia, je nm usnadnili pobyt v L. A. , dva automechaniky z coloradskho Cortezu, kte nm dky bezplatn oprav pednho kola fakticky umonili projet zbytek Ameriky podle pvodnho plnu a v neposledn ad Petera Engelmana a Alfreda s Helen, jejich poinn si lze u ns doma jen st pedstavit. Vichni tito lid budou zcela jist tvoit zkladn kameny naich vzpomnek na Ameriku. Kdy to tento stak vechno vyslechl byl natolik ohromen na cestou, e ns vybdl, abychom se pt urit zastavili i u nj ve Virginii. . . . .

JAN K

Pokud naleznete peklepy nebo chyby jako i/y z/s, pokud budete chtt ci slova chvli a obdivu, tak klidn napite a vylejte si sv srdce.
Pokud mte vhrady k slohovmu stilu a nevhodnm vrazm tak si to nechte pro sebe a nezatujte svmi stnostmi Internet.

Strnky stvoil a vpravy se zastnil: Karel Hanton - krlvllum.c


Od 30.9.1998.