Výprava do neznáma unor 2003

1.2.2003
Sobota

Smejici se hora

Vrchol dobyt

Na dnesni den kazdy predpokladal dest. Nevime, kde to meteorologove vzali, protoze byl opet krasny den. Jsme domluveni s Quinntem, ze mozna od nedele bude chtit pokracovat ve stavbe dalsiho plotu a ze se ozve. Karel se den volna rozhodl vyuzit k vystupu na East Peak (2751') po vlastni ose primo od hladiny more, kde bydlime. (Vystup je popsan v nasledujicim odstavci.) Petka si stezoval na bolest kolena a tak zustal doma. Na Karluv navrat pripravil palacinky, dosel i do kramu pro marmeladu. Palacinky bodli, uz jsme o nich dlouho mluvili. Behem poklidneho vecera, nezkazeneho zadnou neocekavanou navstevou, Karel dopisoval resty do deniku a Petka na Internetu vyhledaval podminky pro vstup do jednotlivych zemi, ktere se chystame navstivit. Na noc jsme jeste zasli do 2 a.m., kde jsme zustali az do zaviracky. Tam jsme taky zjisitli, ze Americani se boji, pod vlivem, po ulici i chodit.

Pokorena hora

Vyhled
Hned jak jsem se rano ve spacaku probudil, napadlo me vyuzit volneho dne k necemu mimoradnemu. Vyhralo zdolani East Peaku 2751', nejvyssi hory Marine County. Neni to zadna osmitisicovka, ale zdolat poprve horu, byt malou, je kazdopadne uspech. I vystup na fotbalovy mic je uspech, kdyz jej clovek dokaze poprve. Navic se mi tahle hora uz pekne dlouho smeje. Primo me, skrz nase okno, ktere ma v zorne poli jediny kopec a to je on. Smeje se na vsechny lidi zde dole na urovni more, kteri se boji zvednout zraky a priznat si, ze uz tam byli nekolikrat, ale pouze za pomoci konskych sil svych vozu a nikoliv vlastnich nohou. I ja uz jsem tam byl dvakrat, ale vzdy aute a tak se smeje i me, cely spicaty stit, az se hora trese. Rekl jsem si dost, dnes mam cas, tak te pokorim ty hloupy kopecku.
Promotal jsem se ulickami Mill Valley a pokousel se najit stezku, ktera me zavede do kopcu. To se ovsem ukazalo jako tvrdy orisek. Nakonec jsem skoncil na golfovem hristi na kraji mesta. Z nej jsem se prodral zalesnenou strani a s trochou stesti jsem se ocitl na spravne ceste. Rozhodne se neda rict, ze by zde meli nejaky system ve znaceni turistickych cest jako u nas. Bez mapy to neslo, bohuzel jsem mel opet jen cyklistickou, takze jsem moh vyuzivat jen stezek pro cyklisty. Cesta me zacala zvedat nad Mill Valley a za mnou se zacinali objevovat nove pohledy na trpitivou hladinu San Francisko Bay a na mesto na horizontu. Prede mnou se naopak propadala nova udoli, jejichz svahy pozvolna stoupali k nepremozitelnemu velikanu. V nich se objevovali domy, ktere naznacovali, ze nekteri Americane davaji pred zivotem ve velkomestech prednost bydleni na samotach s nadhernymi vyhledy. Nejde jen o udileni prednosti, ale i solventnost. Na techto mistech jsou totiz nejdrazsi pozemky.
James Elinor, ktery prisel s prvnimi osadniky do oblasti zatoky, nevsadil, jako ostatni, na vrtkavou stestenu zlatokopectvi, ale zacal zkupovat zdanlive nezajimave pozemky, akr za $1. Jeho rodina vlastnila pozemky 120 let, nez je na zacatku druhe poloviny 20. stoleti zacala prodavat a pronajimat, nektere i za milionove castky. Do te doby pouze splaceli dluhy sveho predka. Elinorova rodina videlala na pozemcich pres 3 miliardy dolaru a stala se tak nejbohatsi rodinou v okoli.Temer tretinu majetku prohral roku 1976 jediny dedic rodineho majetku, shodou okolnosti opet James, v Las Vegas na rulete. Byl vlastne stejny jako jeho jmenovec, oba jednoduse riskovali. Katastrofe zabranil Jamesuv bankovni poradce, ktery za pomoci doktora prohlasil Jamese za slabomyslneho a umistili ho do psychyatricke lecebny. Behem dvou let natlaku se se mu podarilo upravit smlouvy ve svuj prospech, chudaka Jamese nechal zavrazdit a sam uprchl s penezi nekam do tichomori. Na pocest Jamese Elinora je pojmenova jedna cesta na East Peak Elinor Road, z ktere je nadherny vyhled na jeho byvale pozemky.
Se zajimavym pribehem v hlave jsem postupne vystoupal nad domy bohacu a dosel az k upati hory, ktera ted byla primo pred mnou a svoji mohutnosti a vyskou se me stale snazila zastrasit a odvratit od meho umyslu. Rano si East Peak pokousel vzit na obranu i pocasi a zacal po obloze honit mraky a zvedat vitr, ale pozdeji se nebe vycistilo a vykouzlilo dalsi nadherny den. Zahajil jsem posledni cast vystupu, nezadrzitelne jsem kracel po dlouhych serpentinach cyklisticke stezky primo k vrcholu. Cestou me mijeli cyklisti ritici se dolu nebo funici nahoru a objevilo se i nekolik chodcu. Uz se nesmal, z budky na vrcholu, puvodne velikosti krabicky od sirek, se stavala rozeznatelna stavba, jeho stit klesal pod naporem mych kroku a z hory se staval pouhy kopec. Behem nekolika dalsich zatacek jsem dosel az pod samotny vrchol. Je tu parkoviste, lavicky, zachody a obcerstveni. Navic je tu dost aut a lidi. K cili mi zbyvalo jeste asi 400 metru, napil jsem se z fontanky a vyrazil jsem. Za nekolik minut jsem byl na samotnem vrcholu. Nebyl zasnezeny ani pod ledem, nemel ohromny krater, z ktereho by unikala sira, misto radici vichrice foukal jen slaby vitr, ale by to vrchol s prekrasnym vyhledem po okoli, ktereho jsem dosahl jen a jen vlastni silou. Schoval jsem se do zavetri na slunecni stranu boudy, ktera asi ma predstavovat rozhlednu a kochal jsem se pohledy a hlavne vitezstvim. Uz se mi nebude smat, uz budu klidne mocizvednout hlavu a vzhlednout k tomuto stitu a zasmat se ja. Zasmat se tomu kopecku, na ktery jsem vybehl za pouhe 3,5 hodiny a bez velkych potizi.
Vydrzel jsem na vrcholu asi pul hodiny. Behem teto doby se tam vystridalo nekolik ruznych narodnosti, aspon co se podle reci dalo rozenat. Pred cestou dolu jsem jeste udelal nekolik fotek, aby muj vystup byl zdokumentovan. U parkoviste jsem potkal Julii, divku na ktere bylo videt, ze aspon cast cesty zdolala tez vlastni silou. Porad neco studovala v knize (pruvodci) a tak jsem se ji nabidnul se svoji mapou. Prestoze moje mapa se ji nezdala dostatecne presna, svolila ze se na sestup mohu k ni pripojit. Nejde ovsem dolu do Mill Valley, ale ma auto zaparkovane o kus vyse. Rozhodne mi nevadilo poznat jinou cestu a tak jsme vyrazili vzhuru dolu. Behem chuze jsem neustale pokukoval po velikanovy, ktery se jiz neotrasal. Stal jako spareny potupou, kterou jsem mu dnes ustedril. Julia navigovala podle presne popsanych kroku ze sveho pruvodce (za kterym kamenem doprava a za kterym doleva), takze jsme se bez potizi po hodine a pul dostali na parkoviste k jejimu autu. Uvital jsem nabidnuty odvoz, protoze jinak by me cekala asi hodina chuze po asfaltu, coz me prilis nelakalo. Kdyz me odvezla domu, tak jsem ji dal kontakt, az zase nekam poleze, at da vedet, ze se rad pripojim. Ma cesta skoncila pohledem na horu, na niz opet byla pouze krabicka od sirek.

Venovano Tatovi

2.2.2003
Nedele

Vyhledy

Dnesek jsme pojmuli trochu relaxacne a spali az do obeda, nekteri i dele. Bylo to castecne zpusobeno vcerejsi navstevou 2 a.m. clubu. Qinnt se neozval, a tak jsme prolenosili cely den. Vecer jsme volali Tomovi, ma pro nas dve pracovni nabidky. Jedno je prace pro jeho syna na farme, ale bohuzel se s nim nemuzeme spojit. Druha nabidka je prace pro znameho a melo by to byt neco na zahrade, takze vubec nevime. Tomu se momentalne nedostava financnich prostredku, takze se to presune o par tydnu.

3.2.2003
Pondeli

Hned rano nam zavolal Tom, ze ma pro nas praci, at prijedeme k nemu do servisu. Potreboval udelat na svoji, pry kdysi krasne, zahrade radikalni zasah do ostruzin, ktere vytvarely dosti neprostupny prales. Zvladli jsme to za tri hodiny a byli jsme i patricne odmeneni. Dostali jsme 200$, takze to byla zatim nase nejvetsi mzda. Odpoledne jsme nastoupili na dalsi cast Qinntova plota. Byl to plot okolo bazenu, takze se nesmel udelat moc velky neporadek. Do vecera jsme stihli stary plot rozbourat a zabetonovat nove sloupky. Pokracovat se bude mozna zitra, ale to jeste nevi ani sam Qinnt. Rano mu musime zavolat do prace a on uvidi, jestli si bude moci vzit volno.

4.2.2003
Utery

Vyhledy

S Qinntem to dnes nevyslo, jelikoz ma hodne prace a nemuze si vzit volno. Vyuzili jsme tedy volneho dne k ceste do Frisca a navstave nekolika ambasad. Potrebovali jsme ziskat par informaci ohledne vstupnich viz do zemi na nasi ceste po Stredni a Jizni Americe. Navstivili jsme take ceskeho konzula, tedy spise nenavstivili, jelikoz si udelal volno. Mel sice uredni hodiny, ale zrejme je moc nedodrzuje. Jeho asistentka nam sice rekla, ze jsou tam na poskytovani informaci, ale ze nam je sdeli i v L.A., jelikoz tam maji vice pravomoci a oni by stejne museli vse konzultovat s nimi. Tuto informaci muzou klidne napsat na kliku a zadny Pivnicka s asistentkou tam nemusi byt. Ostatni ambasady jsou lokalizovany na Market Street a vsechny, ktere jsme chteli navstivit, sidli dokonce ve stejne budove. Prevazne na vsech jsme se dozvedeli stejnou informaci a to, zadat o vizum, je lepsi az mesic pred vstupem do konkretni zeme. Hlavne jsme pochopili, ze ani samotni urednici nevi, jaka je platnost viza. Budeme tedy zadat pozdeji, bohuzel uz ve spanelstine, takze jsme zvedavi, jak to dopadne. Oni, uz i tady, byly jazykove problemy, protoze na nekterych ambasadach mluvili hure anglicky, nez mluvi Petka. Domu jsme vraceli bez vetsiho uspechu, protoze vsechny informace, ktere jsme se dozvedeli, jsme jiz tusili. Domu jsme dorazili odpoledne a Karel se rozhodl vyuzit zbytku krasneho dne na mensi prochazku, spojenou s pozorovanim zapadu slunce do vod Pacifiku. Cesta domu se mu zkomplikovala, jelikoz ho zacalo bolet koleno. Petka vyuzil zbytku dne k prochazce po Mill Valley a k priprave vecere, opet z vyhodne nakoupenych potravin. Jak jinak.

5.2.2003
Streda

Ani dnes jsme nemeli s Qinntem stesti. Stale ma mnoho prace ve svem servisu a navic jeste nema sehnana prkna na plot. Neozyva se nam ani Devon, z Porsche servisu, kteremu jsme servis natirali jiz pred peti lety, ale pouze z venku. Nyni po nas chce vymalovat i vnitrek, protoze nase prace byla asi kvalitni. Jo, to jsou ty povestne ceske rucicky. Doma jsme se venovali oprave plotu, cimz jsme opet odpracovali cast najmu. Dale probehlo cisteni odpadu, s kterym mame neustale problemy. Bohuzel to bylo bez uspechu a drez nam odtika stale spatne. Vecer se zastavil Jim a prinesl nam zbytek penez. Penize byly jedinne, cim nas potesil. Rekl nam, ze prace bude pokracovat nejdrive pristi ctvrtek, takze budeme mit dalsi tyden volna. Trosicku nam to prijde vhod, jelikoz by mel v nedeli priletet Michal Rakos s Davidem Sitenskym. Vyuzijeme ho pravdepodobne k navsteve L.A., kde bydli Roman. S nim vyrazime do Las Vegas, kde zkusime trochu toho stesti a mozna i do nekolika blizkych parku, ale to vse musime jeste probrat.

************

Iwon - Lukuv pritel, ikdyz je temer o dve generace starsi. Pochazi ze Srbska a je na nem stale videt " Evropska vychytralost ". Zacal totiz jako automechanik, pozdeji mel vlastni servis a nyni vlastni nekolik domu, zde v S.F., a lod v Recku. Diky nemu mame kde bydlet, nabidnul nam jeden ze svych domu. Misto najmu, ktery je 1600$ mesicne, musime oddelat 35$ denne. Samozrejme se moc nepredreme. Nyni je na dovolene v Recku. Posledni jeho informace byla, abychom se prestehovali do sousedniho domu, jelikoz soused je neplatic a o nas dum je zajem. Soused se vsak nehodla odstehovat, takze vse skoncilo na mrtvem bode. Kazdopadne je Iwon sympaticky, usmevavy a velice uspesny clovek. Ma rad slivovici a sam rika, ze Moravska je nejlepsi na svete.

6.2.2003
Ctvrtek

Vyhledy

S Quinntem je to stale spatne. Dnes jsme za nim zajeli do prace a on nam dal penize za oddelany den. Vypada to, ze bude zaneprazdnen i zitra a ze si pak plot dodela pres vikend sam. Vyuzili jsme aspon teto navstevy, pujcili si naradi a vymenili olej v nasem voze. Take jsme se domluvili s Devonem na to malovani. Nastupujeme v sobotu v 8:00, aspon nejaky uspech. Odpoledne jsme opet vyrazili po okolnich kopcich. Opet se ukazalo, ze nejtvrdsim orisekm je proplest se ulickami Mill Valley na spravnou turistickou stezku. Urazili jsme pekny kus cesty a prohledli si nekolik zelenych udoli. Pocasi je stale nadherne, takze je skoda zustavat doma. Predpokladame, ze zacne prset, az Jim bude mit pohromade opet vsechny papiry.

7.2.2003
Patek

Jedena z ulovku

Vyvar s noky

Dnes jsme v Safewayi objevili neuveritelnou nabidku. Cela mrazena kruta s drubky, v prumeru 12kg, za 3 dolary a 99 centu. Neponechali jsme nic nahode a okamzite tri zakoupili. V prubehu dne jsme dve vykostili, treti zustala v mrazaku cela. Dalsi mesic bude ve znameni krutiho masa. Hned k obedu udelal Petka kruti vyvar s noky, takze klasika domova. Pres den jsme se snazili ziskat nejake informace, kde najit doktora, u ktereho bychom se nechali ockovat. Zjistili jsme, ze minimalne potrebujeme byt ockovani proti zlute zimnici. Bez tohoto ockovani nas nepusti z Venezuely do okolnich statu. Hodila by se nam i hepatitida B, jenze ockovani trva pul roku, coz nestihneme. Vecer jsme zajeli k Tomovi a vyuzili jeho pracku a susicku. Misto ctvrtaku jsme privezli Budiky, takze cekani na ciste pradlo ubehlo docela rychle. Behem vecera se tam opet vystridalo nekolik lidi. Setkali jsme se, po peti letech, s velkym Alem, ktery nas uz tenkrat zaujal polskym pozdravem. Jeho predkove byli z Polska. Probrali jsme otazky kolem ockovani a bylo nam receno, ze dostaneme jakousi multi vakcinu pro Jizni Ameriku.

8.2.2003
Sobota

Hned po ranu jsme se presvedcili, ze je opravdu zima, ikdyz to nekdy nevypada. Uz nekolikrat jsme videli neco jako jinovatku, ale nez jsme se vetsinou dostali ven, stihlo ji slunce promenit v rosu. V pul osme, kdyz jsme nasedali do auta, byl regulerni led na skle a muselo probehnout skrabani. Nas vuz ukazoval pouhych 33stupnu Farenheita, takze byla opravdu radna kosa. Mame ve vozidle zabudovany digitalni teplomer a kompas, oboji perfektne funguje.
Stihli jsme vymalovat zhruba pulku servisu. Jde to pomalu, protoze musime prenaset a presouvat vsechno mozne naradi a zarizeni. Navic natirame trubky a kabely, ktere jsou ruzne po stenach. Behem dne prislo i nekolik lidi, jestli jim nemuzeme pomoci s opravou jejich Porsche. Dostavali vetsinou stejnou odpoved, ze jim ho muzeme pretrit na bilo. Na obed jsme zaskocili k Tomovi, ktery byl opet " doma " a k nasi tunakove pochoutce nam pridal spoustu dalsich pochutin. Samozrejme i nekolik budiku, takze po obede se nam nechtelo zpet do prace, ale spise do postele.
Zitra vecer ma priletet Michal s Davidem, ale my vubec netusime cas. Vzdy psali, ze presny cas jeste upresni, ale nejak jim to nevyslo. Jsme zvedavi jak to dopadne, jelikoz zitra jdeme opet do prace a na nejake operativni zmeny po telefonu nemuzeme tudiz reagovat. Hosi pujdou asi pesky, je to tricet mil.

9.2.2003
Nedele

Cesi v USA

Prvni pohled na GG

Hosi se jeste neozvali, takze to zacina byt vazne (pro ne). Vyrazili jsme normalne do prace a pokracovali v natirani. Bohuzel nam dosla barva a protejsi obchod mel zavreno, takze jedna stena zustala nedodelana. Behem dne prijela odtahovka a privezla temer nove BMW. Ridic mel za ukol predat auto do Hi-Tecu, kde jsme byli pouze my, takze Petka vyfasoval klice a at to nejak vyresi. Opet v nas trosicku hlodali nekale umysly. Na obed jsme zasli opet k Tomovi, ktery pro nas objednal pizzu. Byla opravdu vynikajici, aby take ne, kdyz stala ctyricet dolaru. Tom nas zacina trochu rozmazlovat. Behem dne jsme volali na zaznamnik, jestli kluci nenechali vzkaz, ale stale nic. Vecer doma nebyla zadna zprava ani na netu, tak jsme zacli pochybovat, jestli vubec maji priletet dnes. Nastesti behem pul hodiny volal Luk, ktery byl na ceste do Texasu za svym otcem, ze mu volali kluci z letiste v San Francisku. Zapomneli si nase telefonni cislo doma a meli cislo pouze na Lukuv mobil. Vyrazili jsme na letiste a za pul hodiny uz byli kluci v nasem aute. Shledani tedy probehlo zdarne i pres mensi problemy. Cestou domu jsme provezli kluky vecernim San Franciskem, ukazali jim nas prvni domov a seznamili je s Dylanem. Z domova jsme podle domluvy zavolali Romanovi do L.A. a ohlasili zitrejsi navstevu. V Mill Valley jsme klukum ukazali nas oblibeny 2 a.m. club. Kluci meli preci jenom o devet hodin delsi den nez obvykle, a tak jsme sli spat " uz " ve dve hodiny rano.

10.2.2003
Pondeli

Cesta do LA

Kolonie Rypousu

Roman v obvykle poloze

American

Kluci, vzhledem k ponocovani, neprozili klasicky casovy posun a vstavali az v devet. Hned po snidani jsme zajeli za Tomem a Qinntem, kterym jsme predali dovezene dary ( fernety ), zastavili jsme se u Devona pro sek ( za malovani ) a vyrazili na cestu do L.A. Pro nase auto to bude zaroven testovaci jizda, protoze tak dlouhou cestu jeste neabsolvovalo. Rozhodli jsme se jet po Highway cislo 1, ktera je sice o 100mil delsi nez klasicka dalnice, ale vede primo po pobrezi. Cestou je velke mnozstvi vyhlidek a temer celou cestu je videt ocean. Na jedne z vyhlidek jsme potkali dva Cechy, kteri ziji v okoli. Jak je ten svet malinky. Nekolikrat jsme zastavili primo u oceanu, bud abychom smocili nohy, nebo abychom obdivovali kolonii Rypousu Slonich, ktera citala asi 1000 kusu. Jeden usek teto dalnice je zajimavy tim, ze asi 100mil neni zadna benzinka. Najednou, kdyz spouste lidi dochazi benzin, se jedna objevi, ale benzin je dvojnasobne drazsi nez jinde. Samozrejme dosel i nam, takze jsme museli par galonu koupit i za nehoraznou cenu 3,40 za galon. Jak jsme se pozdeji dozvedeli, stejne problemy mel i Roman, kdyz jel z navstavy od nas. Po osmi hodinach jizdy a 480 mil jsme dojeli na domluvene misto a zavolali Romanovi. Vytahli jsme ho z kina, protoze meli tzv. kinoden. Ten spociva v zakoupeni jednoho listku na jeden film do multikina, a pak se uz prechazi z jednoho salu do druheho. Listky se uz nekontroluji a kluci dokazou, za jedny penize, videt az osm filmu. Prijel pro nas asi za deset minut a premistili jsme se do jejich nynejsiho apartmentu. Maji podobne 3+1 jako my a je to jejich treti obydli. Kolem pulnoci dorazil Romanuv partak Zdenek. Za prijemneho popijeni vychlazenych budiku jsme domluvili plan na pristi dny. Zitra maji kluci jeste nejakou praci, takze my vykoname prohlidku L.A. a ve stredu rano vyrazime smerem Las Vegas.

11.2.2003
Utery

The Simpsons

Malibu Beach

Surfar

Domy v malibu

Poulicni zivot

Rano jsme vykoukli z okna a zjistili, ze venku prsi. Vec, ktera se v L.A. stava zridka, takze to snad neni ani pravda. Kluci maji stesti, chytit dest v L.A. to je opravdu umeni. Podle Zdenkovi rady jsme navstivili nekolik nejznamejsich mist. Zajeli na Hollywood Bvld., projeli po Sunset Bvld. do Beverlly Hills a navstivili nekolik vyhlidek na pobrezi. Nenechali jsme si ujit ani nejvetsi pristav na svete, ktery je nyni v L.A.,kde se spojili dva pristavy. Vsechny mista jsou dost vzdalena, takze jsme vlastne stravili cely den v aute a zase tak uzasne veci jsme nevideli. L.A. je v porovnani s Friscem opravdova metropole. Je protkana nekolika proudovymi dalnicemi a prejezd z mista na misto vyzaduje dlouhou, nekdy i nekolika hodinovou, jizdu v pomerne hustem provozu. Centrum Friska je naopak pomerne kompaktni a skoro vsude se da dojit pesky. Vecer jsme zalehli pomerne brzy, abychom mohli uz v sest rano vyrazit na cestu do Vegas. Cely den prselo a poprchavalo, takze pocasi nam opravdu pralo. Petka si navic zacal stezovat na boleni v krku.

12.2.2003
Streda

Krasne rozhodovani

Stratosfera

Nocni Las Vegas

Vnitrek Casina jako Pyramida

Podle planu jsme kolem pate zacali vstavat. Petka udelal vydatnou snidani, jak jinak nez z krutiho masa, (pro jistotu jsme koupili jeste jednu krutu na cestu ) a mohli jsem vyrazit na cestu do zaslibeneho mesta hracu a blaznu. Opet prselo a cestou se stridal normalni dest s prutrzemi. Mijeli jsme hodne bouracek, ale nase auticko se drzelo celkem dobre. Po jedenacte jsme prijeli do Vegas, mesta v pousti, kde nikdy neprsi. Prselo! Kluci maji opravdu stesti. Vetsina venkovnich predstaveni a atrakci byla zavrena, po ulicich tekly proudy vody a my byli radne promokli. Pres den jsme prosli nejznamejsi kasina v Novem Vegas a zajeli na Stratosferu, coz je druha nejvetsi vez na svete. Jelikoz byla venkovni vyhlidka zavrena, vyreklamovali jsem si volne vstupenky na druhy den. To se nam hodilo, protoze uz byla tma a zitra uvidime Vegas i za svetla. Pote jsme se presunuli do stare casti Vegas, kde jsme se rozesli. Nekteri zkouseli vrtkavou stestenu v hazardnich hrach a jini se rozhodli navstivit podnik zcela jineho razeni. Obcas jsme se potkali, jelikoz byli domluveme orientacni srazy. Zabava probihala vyborne, az na mensi incident Romana s vyhazovacem, bohuzel se potvrdilo nepsane pravidlo, ze v LAS VEGAS se nevyhrava. (Nektere dilci uspechy jsme vsak zaznamenali.) Lehnout jsme si sli az za svitani, byl to spise relaxacni odpocinek v aute.

13.2.2003
Ctvrtek

Hoover Dam

Nevadska cast elektrarny

Opravdu jsme tam byli

Nove Las Vegas

Stare Las Vegas

Foto pred vystupem

Vybeh tygru a lvu

Rozlouceni v Death Valley

Asi po dvou hodinove relaxaci jsme zmobilizovali ridiciske sily a vyrazili na obhlidku prehrady Hoover Dam. Potrebovali jsme vyjet co nejdrive, protoze jsme parkovali na placenem parkovisti a naskakovali nam hodiny. Podarilo se nam projet bez placeni, protoze hlidac zrovna odesel. Hoover Dam je prehrada, ktera prehrazuje Colorado river na konci Grand Canyonu a dodava z jeho vod pomerne slusny elektricky vykon. Je zasazena mezi skaly do hluboke a uzke prolakliny, takze tvori velkolepe dilo. Byla postavena jiz ve 30. letech a Americane jsou na tuto stavbu radne pysni. V dnesni dobe je zarazena mezi stavby s moznym teroristickym utokem, takze jsou zde prisna bezpecnostni opatreni. Exkursi jsme byli docela zklamani, jelikoz nas vzali akorat do elektrarny a ukazali nam generatory. Takze nejzajimavejsi byly pohledy z prehrady, ktere byly zadarmo a my mohli usetrit 10$.
Z prehrady jsme se vratili zpet do Las Vegas, kde jsme opet navstivili Stratosferu, tentokrat ovsem zadarmo. Ve vytahu se Davidovi (Romanovi) podaril husarsky kousek. Divce, ktera ridila vytah s brilantni anglickou vyslovnosti rekl: "In Czech we say: Wednesday je ho tam treba." A pruvodci se smala, jak kdyby tomu rozumnela. Nic dalsiho se rict nestacilo, protoze vytah jede pouhyh 37 vterin. Dalsi husarsky kousek se nam podaril pri foceni. Kazdou skupinu na Stratosferu totiz vyfoti, nesimuluji za ni nocni Vegas a pak obrazky za $10 prodavaji. Spokojili jsme se s tim, ze jsme si fotku tajne ofotili z monitoru na kterem ji ukazuji. Omluvte proto prosim zhorsenou kvalitu snimku. Aby fotka nebyla tak sucha, tak si Karel jeste pribral na foceni asistentku. Pak jsme se rozdelili na dve skupiny. Karel se Zdenkem sli do Casina Mirage, kde shledli unikatni vybeh bilych tygru a lvu, spojeny s predstavenim v Delfinariu. Druha skupinka, tech odvaznejsich, sla do Casina New York, kde je popularni horska draha s dvojitym lopingem. Nenechali nic nahode a sli dvakrat, jelikoz druha jizda je za tretinovou cenu, tedy za 5$. Po navsteve techto atrakci jsme se vydali na dlouhou cestu do narodniho parku Death Valley, kde nekteri jeste nebyli. Cesta to byla velica narocna, takze na nejnize polozene misto na zapadni polokouli (86m pod hladinou more) jsme dorazili tesne po setmeni. Zrovna zde, se opravovala silnice. Vsude stala tezka technika a vsude byla spousta bahna, protoze ani zde nas neopustilo destive pocasi. Po castecnem nezdaru nas opustili kluci z L.A., kteri se vydali na cestu zpet, jelikoz na rano meli domluvenou praci. My jsme se podle tradice uvelebili u navstevniho centra na lavickach a prenocovali. Nastesti i v zime je zdejsi teplota okolo patnacti stupnu, takze to bylo pomerne prijemne. Petkuv stav se stale horsi a dostal asi chripku, vcerejsi destivy den mu moc neprospel.

14.2.2003
Patek

Rani Death Valley

Pisecne duny v DV

Odjezd z DV

Cesta k Mt. Whitney

Mt. Whitney

Od Mt. Whitney pres udoli

Z Death Valley,nejnize polozeneho mista, jsme vyrazili na Mount Whitney, coz je nejvyssi misto v kontinentalni Americe. Tusili jsme, ze bude samozrejme pod snehem, ale chteli jsme vyjet co nejvyse. Nedostali jsme se moc daleko, jelikoz silnice byla zahy kvuli snehu uzavrena, takze jsme alespon postavili symbolickeho snehulaka. Vyrazili jsme k domovu, kde musime vylozit Petku, jelikoz je jasne, ze ma chripku a potrebuje se vylezet. Cestou jsme navstivili jeste nekolik zajimavych mist a domu dorazili az za tmy.

15.2.2003
Sobota

Tvorba deniku

Dnesek jsme pojali jako sanitarni den. Naplanovali jsme program na dalsi dny, jelikoz prace se opet o tyden posunula. To nam sice moc nevyhovuje, ale Petka se bude moci alespon v klidu vymarodit a Karel muze vyrazit na dalsi vylet s klukama. Kluci vyrazili na turu po okoli, spojenou samozrejme s vystupem na East Peak. Pocasi ani dnes klukum moc nepralo, ale zmokli, nastesti, az ke konci tury.

16.2.2003
Nedele

Kluci se rozhodli, ze na cestu do dalsich parku se vydaji az v pondeli rano. Dnesek tedy venovali prohlidce Sausalita. Navstivili pristav, kde chteli shlednout model zatoky. Zvhledem k mistinu svatku (president days) bylo bohuzel zavreno. Dale navstivili nekolik obchodu, jelikoz David hodla zakoupit kvalitni fotak, ktery zde vyjde o polovinu levneji nez u nas. Spat se slo pomerne brzy, protoze start do Lassen Volcanic byl naplanovan jiz na patou.

17.2.2003
Pondeli

NP Lassen Volcanic

Podle planu jsme na cestu vyrazili casne rano a Petku nechali doma jeho osudu. Pred polednem jsme dorazili k branam narodniho parku Lassen Volcanic a zjistili, ze v nekterych castech USA je opravdu zima. Vsude byly trimetrove zaveje a silnice byla prohrabana jen k Visitor centru. Vyrazili jsme alespon na kratkou turu k teplym pramenum, nedaleko od parkoviste. Jelikoz jsme nebyli na tento druh turistiky vybaveni, rozhodli jsme se prejet do dalsiho parku, coz jsou Lava Beds. Park Lava Beds je protkany spleti tunelu, ktere vytvorila tekouci lava. Cestou jsme se snazili ziskat potrebne informace o tamnim pocasi. Bohuzel bezuspesne a tak jsme museli zariskovat. Az za tmy jsme dorazili k Visitor centru tohoto parku, kde jsme usporadali nas vuz pro prenocovani. Posunuli jsme zadni sedacku a i ve trech se pohodlne vyspali. Teplota byla kolem nuly, ale snih zde nastesti nebyl. Karla zacina skrabat v krku, asi se mu podarilo chytit nejaky chytry bacil od chudaka Petky.

18.2.2003
Utery

Welcome to Hanton

Po trochu promrzle noci jsme vyrazili na prohlidku sopecnych tunelu v Lava Beds, coz zabralo cele dopoledne. Je zvlastni, pri vsech americkych bezpecnostnich predpisech, ze clovek zde dostane halogenovou baterku a je vpusten do pomerne neprehledneho labyrintu tunelu a jeskyni. Strazce parku se na nas snazil poustet trochu hruzy, za spani na parkovisti, ale nejak neuspel. Prolezani tunelu bylo prijemne, jelikoz rozdil teplot v jeskynich a venku, se dost znatelne lisil. Vyjimkou byla ledova jeskyne, kde bylo pod bodem mrazu. Po dukladne prohlidce, temer vsech vetsich jeskyni, jsme se rozhodli prejet do narodniho parku Redwood, kde rostou nejvetsi stromy na svete. Cestou jsme jeste shledli nekolik zajimavosti, vytvorenych drivejsi, velmi aktivni, tektonickou cinnosti. Po nekolika hodinovem prejezdu jsme dorazili k pobrezi Ticheho oceanu, kde Redwood lezi. Je to v mnohem nizsi nadmorske vysce, a tak tu byla o neco vyssi teplota. Prenocovali jsme na dalnicnim odpocivadle asi 50km od parku. Noc byla prijemnejsi, jelikoz venkovni teplota byla kolem 8st. Celsia, ale zase celou noc vydatne prselo.

19.2.2003
Streda

Vstavali jsme kolem seste hodiny za staleho a hlavne vydatneho deste, ktery nas provazel cestou do parku i parkem. Na zadnou velkou turu k opravdovym velikanum to nevypadalo, tak jsme se rozhodli alespon vyfotit auto u nejakeho stromu pro porovnani. U jednoho stromu jsme zastavili, ale uz se nam nepodarilo rozjet. Vsechno fungovalo: motor, diferencial, kardany k obema prednim kolum se tocily, ale prave kolo se netocilo. Asi po hodine marneho snazeni jsme zacli realizovat jiz drive prodiskutovany plan. Auto neni na nas registrovano, odtahovka je prilis draha, takze se vse zabali a auto se jednoduse opusti. Vydali jsme se tedy na pochod k Visitor centru, kam jsme asi po dvou hodinach zdarne dosli. Zde jsme se dozvedeli, ze bus do Friska, jezdi kazdy vecer, bohuzel z mista vzdaleneho dalsich deset mil. Trochu jsme se ususili u krbu a vyrazili na dalsi pochod. Informace byly pravdive a v devet jsme nasedali do Greyhoundu smer San Rafael. Jizdenka stala 50$ na osobu a cesta byla pomerne pohodlna. Bylo zde dost mista na nohy a bus byl zaplnen sotva z poloviny, dokonce jsme se seznamili i s dvouma holkama.

20.2.2003
Ctvrtek

Po ctvrte hodine ranni jsme vystoupili v San Rafaelu, kde jsme prestoupili na lokalni bus, ktery nas zavezl primo do Mill Valley. Petka zpocatku ani nepoznal, ze jsme dorazili bez auta, takze kdyz se to dozvedel, byl docela prekvapen. Po narocnem dnu jsme zalehli az v sedm rano.
Po vleklych debatach, ktere se tocili kolem auta, jsme se rozhodli pro jeho zachranu. Zajeli za Qinntem, abychom zjistili pravdepodobnou zavadu. V obchode jsme koupili za 70$ novou poloosu, zapujcili potrebne naradi a od Alexy si pujcili auto, abychom se mohli zitra vydat na zachranou misi. Zastavil se i Luk, ktery nabidl svoji pomoc. Jelikoz u Karla uz take propukla chripka, zustane doma s Petkou a pro auto pojede Luk, David a hlavni opravar Michal.

21.2.2003
Patek

V sedm rano se vyprava opravaru vydala na cestu, museli nejdrive do San Franciska, kde si vzali Alexino auto. Cestou se jeste Lukovi podarilo dostat pokutu 300$, jelikoz nema pojistku na sve auto. Nemuzeme presne popsat jak oprava probihala, kazdopadne domu, dorazili jiz nasim autem. Jedinnym problemem, ktery meli pri oprave, bylo nedostatecne naradi a tak museli dvakrat do obchodu, jinak vse probihalo bez potizi. Mezitim, co jsme cestovali po parkach, se doma udalo nekolik dulezitych veci. AT&T prisli zapojit televizni kabel. Zajime ovsem bylo, ze za to nechteli nic zaplatit. Pri objednavce jsme rekli, ze chceme platit hotove, ale asi na to zapomneli, takze se nechame prekvapit. Kazdopadne nam ted hraje TV se 159 programy. Jo Amerika je Amerika! Jim odsunul praci o dalsi tyden, takze to vypada s nasim zamestnanim dost blede. Budeme muset zacit hledat jinou praci, ale neni na to moc nalada, jelikoz se nas stale drzi chripka!

22.2.2003
Sobota

Dnes se nedelo nic zajimaveho. David vyrazil na prohlidku San Franciska a my ostatni jeli navstivit Toma. Chteli jsme s Tomem pokecat a vyuzit jeho servisu k dukladnejsi prohlidce naseho vozidla. Dopadlo to podle ocekavani : nejake pivko, jidlo, seznameni s nekolika novymi lidmi. Na aute jsme bohuzel zjistili, ze je praskla prachovka i na druhe poloose a ze se bude muset take vymenit. Dalsi prohlidka byla pomerne pozitivni, jelikoz krome hvizdajiciho remenu vypada vse v poradku. Na zitrek jsme naplanovali vylet do Narodniho parku Yosemite, ktery je od nas vzdalen asi 200mil a je asi nejkrasnejsi ze vsech parku. Kdo vsechno pojede se uvidi az rano, podle stavu marodky.

23.2.2003
Nedele

Nakonec odjeli pouze Michal s Davidem. Snazili se rano jeste sehnat Luka s Alexou, ale nebyli uspesni. Do parku dorazili po trech hodinach jizdy. Prosli nekolik zajimavych mist, mezi nimi byly i vodopady. Bohuzel k nejznamejsimu vodopadu "Upper Falls" se nedostali, preci jenom je zima a vsude byl snih. Karel s Petkou zatim doma bojovali s chripkou a s resty v deniku. Vypada to s nami jiz lepe.

24.2.2003
Pondeli

Muir Wood

U Toma

Navstevou Yosemit vycerpali kluci vsechna znamejsi mista, ktera si lze prohlednout a nevyzaduji nekolika denni prejezdy. Premysleli jsme, co navstivit a nakonec jsme se rozhodli pro "Muir Wood", coz je takovy mensi Redwood. Roste zde nekolik velikanu, ale ani zdaleka nedosahuji takove vysky a stari. Kazdopadne se nam povedlo, alespon castecne, nahradit nepovedeny vylet do Redwoodu. Nebylo sice super pocasi, ale nastesti neprselo. Cestou domu jsme se zastavili pozdravit Jessovi rodice, jelikoz kluci znali Jesse z Cech. Vecer jsme zajeli k Tomovi a domluvili jsme se s nim, ze ve stredu v poledne usporada BBQ jako za starych casu pred peti lety.

25.2.2003
Utery

Point Reyes priboj

Point Reyes majak

Point Reyes utesy

Point Reyes pobrezi

Point Reyes Michal

Point Reyes my vsichni

Na plazi

Dnes jsme po delsim hledani a rozhodovani vyrazili do parku "Point Reyes", ktery lezi na pobrezi, asi 30 mil od San Franciska. Park je na malem poloostrove, ktery lezi na jine pevninske kre nez pevnina a pohybuje se vuci ni na sever. Posun je asi 5cm za rok, takze za nekolik staleti se stane z poloostrova ostrov. V roce 1906, pri velkem zemetreseni, doslo k nahlemu posunu o 19 stop. Nejvetsi atrakci parku jsou ploty, ktere na sebe, prave o 19 stop, nenavazuji. Projeli jsme parkem az k pobreznimu majaku stejneho jmena, tedy "Point Reyes". Svoji ulohu zahralo stesti, protoze majak byl samozrejme zavren, takze jsme zasli alespon na vyhlidku nad nim. Z vyhlidky jsme mohli pozorovat tulene a rypouse, dokonce jsou tu pry nekdy i velryby, ale ty jsme bohuzel nevideli. Zajeli jsme i dolu na plaz, kde jsme utikali pred obrovskymi vlnami dorazejicimi na breh, ne vzdy jsme byli uspesni. Cestou domu jsme se zastavili v hospudce u Vladimira na jedno plzensky. Kazdy jsme jeste dostali panaka slivovicky na uvitani a samozrejme i na rozlouceni. Behem ruznych vypraveni jsme se dozvedeli, ze je to nas dobre znamy pan velvyslanec Pivnicka, ktery zasobuje Vladimira slivovici. Pak ma mit cas na praci. Vecer jsme se vsichni tesili na gulas, ktery nam sliboval Michal uz od sveho prijezdu. Koupili jsme dve kila masa, ale Michal se toho nejak zalekl a udelal pouze bifteky.

26.2.2003
Streda

Pred dnesnim rozluckovym BBQ, na ktere se vsichni tesili, jsme opet vyrazili do Sausalita, kde jsme chteli navstivit model San Franciske zatoky. Konecne meli kluci stesti a bylo otevreno. Stravili jsme tam skoro cele odpoledne a kontrolovali, jak priliv a odliv ovlivnuje jednotliva mista zatoky. Pred polednem nas vyzvedl Luk a spechali jsme k Tomovi na domluvene BBQ. Pres veskere usili jsme dorazili o 40 minut pozdeji, z cehoz si prvni ucastnici BBQ delali legraci. Velka slava kvuli nam a my dorazime pozde. Okamzite po prijezdu jsme se pustili do konzumace kuratek, ktera jiz byla hotova, a do vyroby hamburgru, hot-dogu a dalsich pochutin. Vse jsme radne zapijeli chlazenymi budiky. Oslava se protahla az do pozdniho vecera a za tu dobu se u Toma vystridalo nekolik desitek lidi. Kluci behem odpoledne zajeli na navstevu majaku k nasemu priteli Alovi, s kterym jsme se seznamili behem finale fotbalu. My jsme se venovali domlouvani dalsich pracovnich prilezitosti. Domluvili jsme s Devonem zbytek natirani a dale jsme ziskali zakazku na porazeni stromu, takze uvidime. S Jimem to nevypada nejlepe, takze je lepsi mit zalohu.

27.2.2003
Ctvrtek

Kabelova tramvaj

Fotky od kluku

Kluci dnes odletaji, takze jsme naplanovali prohlidku San Franciska. Navstivili jsme muzeum namornictvi, kde je nekolik starych lodi a projeli jsme se popularni kabelovou tramvaji. Tramvaj se drzi oceloveho lana, ktere bezi pod zemi a to je cely princip. Tramvaji jsme dojeli az do stredu mesta, takze jsme projeli nekolik typickych ulic (nahoru a dolu). Odtud jsme vyrazili do Lukovi prace, kde jsme ho vyzvedli a vydali se zpet k autu. Pred patou hodinou jsme vyrazili smerem letiste. Cestou bylo nekolik mensich problemu s autem, ale kluky jsme dovezli vcas. Tam jsme se s klukama rozloucili a vydali zpet do osireleho Mill Valley. Vecer zasel Karel s Lukem do 2 a.m., jelikoz tam opet hral DJ Bootleg, ale opet nic moc.

28.2.2003
Patek

Cely dnesni den jsme pojali trosku odpocinkove a skoro vubec nic nedelali. Po obede jsme se chvilku venovali praci v okoli domu, aby vypadalo, ze odpracovavame najem. Kdyz tu totiz byl Iwon naposledy, tak se netvaril moc spokojene, ale nic nerekl. My stejne poradne nevime, co dalsi delat, protoze vse co nam zadal, je hotove.
Karel se dnes rozhodl, ze vyrazi nekam na cesty. Nakonec se rozhodl pro Nebrasku (1600mil), kde prozil, pred osmi lety, deset mesicu jako vymenny student. Chce navstivit zname a rodinu, kde bydlel. Na internetu se mu podarilo najit cloveka, ktery cestuje do Missouri a hleda nekoho, kdo se bude delit o rizeni a placeni benzinu. Dotycna, slecna nebo pani, vyrazi v pondeli z Oaklandu a Karel se s ni ma sejit kolem poledne. Jsme zvedavi jak to bude fungovat, protoze podobny zpusob cestovani nezname a zde je velice popularni. Petka zustane doma a budet chodit do prace, jestli nejaka bude, nekdo ty penize musi vydelavat.