Výprava do neznáma kveten 2003

29.4.-2.5.2003 Utery - Patek	Tento tyden byl pracovne pomerne chudy, protoze nam praci neustale prerusovalo destive pocasi, takze jsme pracovali jen zridka. Kazdopadne se nam podarilo dodelat temer celou podlahu a pristi tyden snad zacneme stavet steny prvniho patra. Ve ctvrtek jsme konecne zaplatili vylet na Hawaii. Jedeme 12.5. a vracime se 27.5., takze temer 16 dni za 780$ pro oba. V cene je zpatecni letenka a 5 noci v hotelu na Waikiki beach. Zbytek casu chceme vyuzit k cestovani a navsteve dalsich ostrovu. Odpovedeli jsme na nekolik dalsich mailu divkam, ktere by s nami chteli vyrazit, ale bez vetsiho uspechu. Asi to nemysleli moc vazne nebo si mysleli, ze to budeme platit, ale to je koneckoncu jedno. Take jsme se domluvili na vikendove plachteni. Jede na 33 stope lodi. V sobotu se vyjizdi z Oaklandu a jede se do Valleja, kde je vecer pripravena party a v nedeli se jede zpet. Jelikoz je ale cely tyden osklive pocasi, tak jsme zvedavi, jestli se zavod vubec uskutecni. Kazdopadne jsme zacali shanet nepromokave obleky.
3.5.2003 Sobota Fotky ze zavodu	Celou noc a rano prselo a tak se Petka rozhodl zavodu nezucastnit. Nebyl by to pro nej asi nejlepsi prvni zazitek na lodi, sedet cely den v desti. To jsme samozrejme nemohli Mikeovi rici, protoze jsme napsali, ze jsme oba zkuseni jachtari. Petka tedy odvezl Karla do Oaklandu-Alamedy, kde byla marina. Byla to pro nas neznama cesta, protoze jsme v teto oblasti jeste nebyli, krome Karla, kdyz odjizdel do Nebrasky, takze jsme cestou trochu bloudili. Nastesti jsme vyrazili s hodinovym predstihem, takze vse bylo v poradku. Dorazili jsme jako prvni, az po kapitanovi, samozrejme. Pocasi se stale nezlepsovalo a tak se Petka vydal na cestu domu a Karla nechal na pozpas vetru a desti. Karel se postupne seznamil s dochazejici posadkou, kterou tvoril Mike se svou pritelkyni, obema je okolo 35 let. Chorvatka Gordana, jiz deset let zijici v USA, se svym pritelem , oba byli asi v nasem veku. Posledni byl jeden chlapik, asi aby nebylo Karlovi smutno. Zavod zacal pod "Richmond bridge". Pres tento most jsme rano jeli, jelikoz spojuje Marine County s Richmondem. Neodstartovali jsme nejlepe, ale postupne jsme meli stesti. Jeli jsme na strane dobreho vetru a predjeli vetsinu lodi, kterych bylo skoro 300. Zavodu se zucastnily lode ruznych typu a velikosti. Byl to handikapovy zavod, kde se cas kazde lodi prepocitava podle jeji velikosti a vlastnosti, aby bylo mozne jejich porovnani. Vecer se ve Vallejo Yacht Clubu konala avizovana party, dokonce hrala ziva muzika. Party byla vydarena a zavodnici se mohli odreagovat pred zitrejsi casti zavodu. Karel se rozhodl prespat na lodi v kokpitu, hezky na cerstvem vzduchu. Pocasi se pres den umoudrilo a behem zavodu ani nezaprselo. V nasi skupine jsme dojeli osmi z patnacti lodi, s pouze 16 minutovym odstupem za prvnim, coz neni spatne.
4.5.2003 Nedele	Noc nebyla tak vydarena jako vcerejsi den, takze kolem druhe hodiny zaclo opet prset a Karel si musel jit lehnout k ostatnim do lodi. Nebylo to jednoduche, protoze v lodi bylo spousty lan a plachet, takze na Karla uz moc mista nezbyvalo. Zavod zacal kolem poledne, takze si vsichni mohli prispat a pak se v klidu venovat pripravam na zavod. Startovalo se primo ve Vallejo kanalu, takze pri velkem poctu lodi tam panoval pekny zmatek. Na dnesek jsme pribrali do posadky Johna, coz byl znamy kapitana, ktery nahradil pritele Gordany (Chorvatky). Ten odjel jeste vcera vecer domu. Novy clen posadky Karla moc nepotesil, nebot neustale rozdaval rozkazy a komandoval ostatni. S kapitana se stal vlastne jen kormidelnik. Posadka nebyla vubec nadsena. Jelo se porad proti vetru, takze se na palube mnoho zajimaveho nedelo. Pri dojezdu do Alamedy jsme alespon na chvili vytahli spinakr, takze aspon nejake spestreni. Po zavode Karla zavezla Gordana (chorvatka) do San Franciska, odkud chtel jet Karel lodi domu do San Rafael. Ferry uz bohuzel nejezdila, a tak Gordana odvezla Karla ke Golden Gatu, kde na druhe strane mel cekat Petka. Petka tam cekal v osm vecer a sel Karlovi naproti. Jelikoz Karla nikde nevidel, tak se vratil zpet. Cesta pres Golden Gate a zpet zabrala vice nez hodinu a Karel stale nikde. Petka se tedy vratil domu, jestli Karel nahodou nezmenil plan. Doma Karla nenasel a opet tedy jel na Golden Gate. Pri druhem pokusu byl jiz uspesny a Karla zdarne odvezl domu. Dnes jsme si tedy poprve oba presli Golden Gate po svych.
5.5.2003 Pondeli	V praci jsme zjistili, ze Jim pracoval cely vikend a vse pripravil na budouci staveni sten. Vse bylo rozmereno a nalajnovano, takze se tim nebudeme muset vice zabyvat. Stale zustava nezakryty kus podlahy, kvuli instalaterskym pracem pod domem. Den jsme venovali prevazne uklidu a zacli jsme take stavet konstrukci pro predni verandu. Vecer jsme zakoupili dve kila mleteho hoveziho masa a udelali obrovske mnozstvi spaget, takze mame zasobu alespon na dva dny. Zacli jsme take duverovat plodum more a casto si ted kupujeme krevety nebo krabi maso, ktere je jiz hotove.
6.5.2003 Utery Prvni stena zepredu Prvni stena zezadu	Dnes konecne zaclo staveni sten. Postavili jsme prvni predni stenu, ale to bylo vse. Jednak jsme prijeli do prace az po poledni a z prace nas vyhnal opet dest. Pocasi neni stale idealni, ale od minuleho tydne se trochu zlepsilo. Je trochu tepleji a obcas sviti i slunicko.
7.5.2003 Streda 19-ti stopa stena Jeste ze to Petka drzi	Dnes jsme cekali na Jima pres hodinu a pul v praci. Nemeli jsme co delat a tak jsme vyuzili cas k opalovani na slunicku. Jim si po svem pozdnim prijezdu neodpustil poznamku, ze neni spatne se opalovat za jeho penize. My si zase neodpustime pozdrav "Good morning", ktery ma dost jasny nadech. Postavili jsme dalsi stenu, ktera byla vysoka az do druheho patra. Meri pres 19 stop, takze je dvakrat vyssi a tezsi nez vcerejsi. Nastesti se zastavil John, ktery bude Jimovi delat instalaterske prace a pomohl nam se zvedanim. Jednoduse receno, byl ve spatny cas na spravnem miste. Zvedali jsme ji po kouskach a neustale podkladali vetsim tramy. Nakonec jsme ji postavili a Jim byltak nadsen, ze nam dal tip 10$ na pivko. Pres den zacal Jim zjistovat, kdy ze to vlastne jedeme na Hawaii a kdy vlastne opoustime San Francisko. Zacina mu totiz dochazet, ze bez nas to nikdy a hlavne tak levne nedostavi.
8.5.2003 Ctvrtek	Dnesek se podobal vcerejsku, az na to, ze Jim dorazil ze trihodinovym zpozdenim. Nastesti jsme meli nejakou praci, takze jsme dodelavali verandu a postavili dalsi stenu, kterou nam presne rozmeril jiz vcera vecer. Na opalovani nam moc casu nezbylo. Dalsi praci vsak zdrzoval clovek, ktery Jimovi bude dodavat okna a dvere, takze neustale spolu neco resi a kontroluji. Jim nema cas nam rozmerit dalsi steny, takze vse dost vazne. Stale cekame az se zastavi Josiane z cestovky a konecne nam priveze letenky. Pondelni odlet se dost blizi a my stale nevime nic blizsiho. Domluvili jsme se s Tomem, ze ji zitra rano zavola a zjisti, kde je problem. Vecer se zastavil Luk, protoze jsme mu volali, ze odletame na Hawaii. Chteli jsme se domluvit na odvozu na letiste a na dalsi plany a hlavne cestu do Mexika. Luk mluvil zase nerozhodne a zmatene, takze nevime, jestli s nami chce jet nebo ne. Alexa odjizdi do Mexika 24.kvetna ucit anglictinu, takze se za ni muzeme zajet podivat. Otevreli jsme par budiku a Luk objednal dve pizzy, takze se vecer protahl temer az do rannich hodin. Take jsme Lukovi dali 300$, takze kapitola Iwon a vanocni telefon do Cech, je srovnana a uzavrena. Nyni si podobne veci zarizujeme radsi sami. S telefonni kartou za deset dolaru se dovolame do Cech na 42minut, takze to je asi tricetkrat levnejsi, nez od Luka. Luk ma v planu navstivit pres vikend L.A., takze se nas snazil zlakat. Jeho pritel Nick ma promoci a take jeho bratr Greg slavi narozeniny, takze v L.A. bude pravdepodobne zivo. Greg je nyni v L.A., protoze se vraci zpet domu z Mexika, kde byl se svym otcem.
9.5.2003 Patek Zdi rostou jako z vody Stastny Jim Prozatimni dum	Hned rano zavolal Tomy Josiane domu, ale byl to nejaky zmateny telefonat. Pry neodletame v pondeli, ale az dalsi pondeli a ze zavola Tomovi az dorazi do prace. Rozhodli jsme se radeji pockat a zajet tam osobne. Zavolali jsme Jimovi at se nestrachuje, ze dorazime pozdeji. Nakonec bylo vse v poradku, ty Americani spolu neumi akorat komunikovat. Neni se cemu divit, vzdyt spolu mluvi pouze anglicky. Takze mame letenky, 5 noci v hotelu, 1 snidani (asi na nalakani a prikoupeni) a uvitaci kvetinovy nahrdelnik na letisti. Odletame v pondeli v 11:30am a navrat je planovan na 27.5. v pulnoci. V praci jsme toho udelali hodne. Postavili jsme dalsi tri steny, sice byly nizsi, ale stejne to bylo dost prace. Kdyby nas Jim nezdrzoval, tak jsme toho stihnuli jeste vic. Zdrzoval nas, protoze neustale vysvetloval neco instalaterovi. Zajimave je, ze instalater byl uplne nekdo jinny, nez ten, co nam pomahal stavet jednu ze sten. Pak se v tom ma clovek vyznat. K veceru dorazila Jimova dcera, ktera mela pravdepodobne sekat zahradu. Jelikoz ji to moc neslo, tak si k nam sedla a pozorovala dva sikovne hochy z Cech primo pri dile. V praci jsme se zdrzeli az do pul osme a kdyz jsme dorazili domu, tak byl Tom jiz znacne vesely a vypravel na vsechny strany. Pozdeji zjistil, ze mu nekdo odnesl klice. Musel tedy s nami prespat v jeho servisu. Nabizeli jsme mu horni gauc nebo matraci, ale radeji spal na betonove podlaze. Pry je zvykly z Vietnamu, ale v jeho stavu to bylo stejne jedno.
10.5.2003 Sobota	Do prace jsme sli i v sobotu, ale az na jedenactou. Bylo to spise kvuli tomu, ze nam mel Jim privezt vyplatu. V praci jsme objevili konkurenci. Byli tam dva Mechosi, ti kteri Jimovi jiz jednou pomahali se stavbou bedneni. Maji ovsem jinou praci a Jimovi budou chodit pomahat jen o vikendech. Delali dalsi steny a my zacli tvorit dalsi verandu za domem. Musel to vedet jiz vcera, ale nam se o tom ani nezminil. Kazdopadne nam doplatil zbyvajicich 14 dni a my muzeme s cistym srdcem odletet na Hawaii. Jim se vetsinu dne venoval uklizeni a pripravam na zitrejsi piknik. Zitra je totiz "Mothers Day" a on naplanoval piknik na stavbe, asi se chce pochlubit znamym.
11.5.2003 Nedele Piknik s vyhledem	Po dlouhe dobe volny, a co se tyce pocasi, krasny den. Tak uplne volny nebyl, protoze jsme se museli pripravit na zitrejsi odlet. Zajeli jsme do "Best Buye" a zakoupili si novou pamet do naseho fotaku. Pamet ma 128MB a v nami pouzivane kvalite s ni muzeme vyfotit az 618 fotek. Na tu Hawaii to snad bude stacit. Take jsme zajeli do banky a ulozili prebytecne dolary, protoze nevime co se bude dit v "nasem domove" v dobe nasi nepritomnosti. Sepsali jsme seznam veci pro Qinta, ktere je potreba na nasem aute opravit ci vymenit, aby byl nas korab zase o fous lepsi. Rozhodli jsme nechat auto u Qinta a on se nam ve svem volnem case na nej dukladneji podiva. Doufame, ze se mu to povede a nas korab nas odveze az do "Ohnove zeme". Auto jsme take dukladne vyluxovali a vyprasili, protoze si o to rikalo jiz dost dlouhou dobu. Po obede jsme vyrazili na mensi vylet do okoli East Peaku. Zvolili jsme americky zpusob a vyjeli autem na jednu vyhlidku. Zde jsme si zabalili par budiku do tasky a nasli si krasne mistecko na valeni a relaxovani. Vsude bylo velke mnozstvi lidi, kteri si delali pikniky, coz asi zpusobil "Mothers Day". Doma jsme si zabalili a zitra si jiz muzeme uzivat Hawaie. Tak zase nekdy AHOJ
12.5.2003 Pondeli Fotky z ostrova Oahu	Rano jsme se plni ocekavani prevlekli do Hawaiskych letnich uboru, rozloucili se z okolnimi servisy, predali Qintovi seznam poruch na nasem vozidle a v devet hodin jsme se nechali Tomem odvezt na letistni expres do Corte Madera. Zde jiz zacala nase draha dovolena, jelikoz cena expresu byla 15$ pro kazdeho. Na letisti probihalo vse normalne, az na hodne zvysena bezpecnostni opatreni. Lide se museli dokonce i zouvat a kontrolovalo se uplne vse. Dokonce i zavazadla urcena do zavazadloveho prostoru se nesmela zamykat a namatkove se kontrolovala. Let trval pet hodin, ale catering tomu moc neodpovidal. Probehl pouze mensi obed a za pivko se muselo dokonce platit. Potesitelny byl pouze Hawaisky drink, ktery byl zdarma asi z reklamnich duvodu. Na letisti v Honolulu jsme se zucastnili tradicniho ceremonialu predavani kvetinovych nahrdelniku, ovsem az po patricnem ukazani zaplacene stvrzenky. Zadne Hawaiske krasavice nam ho vsak nepredavali, dalo by se rict, ze byli vice sirsi nez hezci. Po obradu jsme byli jiz odkazani sami na sebe, jelikoz doprava do hotelu nebyla v cene. Kazdy nam ochotne dopurucil letistni transport za 8$ na hlavu. Pozdeji jsme zjistili, ze po celem ostrove funguje autobusova doprava za 1.50$. Waikiki je stredisko mnoha vyskovych hotelu, restauraci a obchodu. Je zde dobre videt fungujici turisticky prumysl. Nas hotel "Ohana Maile Sky Court" je hubeny a vysoky (44 pater), hodne pripomina klasicky panelak. Vse v hotelu funguje na kartu, vytahy i dvere pokoju. Nas pokoj je standartni: dve postele, koupelna, klimatizace, lednicka, televice, telefon, sejf a kavovar. Vse bylo z malym hackem, protoze za pouziti cehokoli se priplacelo. Vybalili jsme veci na koupani a vyrazili na plaz. Waikiki je plne hotelu (primo na plazich), lidi a palem, trochu rozdil od romantickych pohlednic v cestovkach. Z naseho hotelu je to na plaz slabych deset minut, s cimz muzeme byt spokojeni. Plaze jsou pisecne, ale ve vode jsou kameny a skaly. Nejsou to vlastne skaly, ale odumrele koraly. Vsude na Hawaii jsou pasy koralovych utesu, coz nabizi nadherne potapeni. Clovek muze pozorovat stovky ruznobarevnych rybek, vodni zelvy a ostatni podmorskou havet. Pocasi je nadherne a obcas se prezene mensi destik, ktery je vitanym osvezenim. Po navratu z plaze jsme zasli do hoteloveho bazenu a do vyrivky, coz bylo obzvlaste prijemne. Hned vedle je hotelovy bar a tak jsme okamzite zacali testovat Hawaiske drinky "Mai Tai" a "Blue Hawaian". Byli zrovna stastne hodinky a tak vse bylo za rozumnou cenu. Vecer jsme vyrazili na obhlidku nocniho zivota na Waikiki. Vsude jsou spousty turistu, zejmena Japoncu, presto vsude vladne pohodova atmosfera. Take vetsina napisu je dvojjazycne, jelikoz Japonci, jak jsme zjistili, maji docela problemy s anglictinou. Nekdy je dokonce potiz urcit narodnost, protoze Hawaianky se od Japonek az zase tak moc nelisi. Postupne zjistujeme, ze zde neni tak draho, jak nas vsichni strasili. Ceny v obchodech a restauracich jsou podobne jako v Californii a v barech, kdyz clovek sleduje stastne hodinky, se necha pit za dolar, coz v Marine County je nemyslitelne a v pripade nekterych michanych drinku je to nepredstavitelne i v Cechach. Opet se zde ukazuje jista Americka omezenost. Vetsina lidi zde nikdy nebyla, prestoze nase dovolena je pro normalne zamestnaneho Americana otazka par dni prace, ale presto vsichni tvrdi jak je zde draho. Pri nocni prochazce objevil Karel dalsi stranku Waikiki. Vsude je plno krasnych divek nabizejicich sve sluzby za 100$, bohuzel vsak nevypadaji mistne, takze zadna exotika.
13.5.2003 Utery	Rano zacalo snidani. Mame predplacenou jednu snidani ve "Waikiki Shopping Plaza", kam jsme meli dorazit pred pul osmou. Nebyla to ani moc snidane jako spis reklamni akce. Sesel se plny sal turistu a behem jidla do nas nekolik agentu hustilo moznosti ruznych zajezdu. Samotna snidane nebyla moc vydatna a potrebovala by alespon zdvojnasobit. Zadny zajezd jsme nezakoupili, takze akce pro nas moc velky vyznam nemela. Kazdopadne jsme se seznamili s dvema divkama (shodou okolnosti ze stejneho hotelu), s kterymi jsme se domlouvali na spolecne akce a pujceni auta. Byli z Californie, takze krajanky, a ackoliv domluva vypadala nadejne, tak se bohuzel neuskutecnila. Odpoledne jsme s nimi ztravili na plazi a venovali se spolecnemu snorchlovani. Snorchlovalo se daleko v mori az za barierou koralovych utesu, kde je more vice ciste a podmorsky zivot pestrejsi. Je pomerne tezke tam doplavat bez ploutvi, jelikoz utes je velice melko pod hladinou a lamou se pres nej vlny. Vecer jsme opet vyrazili do hotelove vyrivky, kde jsme pusobili jiz mnohem zkuseneji nez vcera a samotne drinky popijeli primo uvnitr vyrivky. Proste Hawai. Pote jsme vyrazili objevovat dalsi zajimavosti nocniho Waikiki. Na ulici nas odchytil Joe, s perfektni nabidkou zabavy na patecni vecer, kdy se navstivi pet baru po Waikiki za jednu noc. Bylo to za pouhych 50$, pro nas samozrejme za 40$. Obshuje to veceri, nejake drinky zdarma, prevoz busem mezi jednotlivymi bary a samozrejme mnozstvi zabavy. Povidal o tom tak dlouho a nadsene az jsme podlehli. Zaplatili jsme 20$ zalohu a ziskali volny vstup do dalsich sedmi baru ve meste. Rozhodli jsme se to okamzite vyzkouset, ale narazili jsme na par mensich problemu. Nakonec jsme skoncili v "De ja Vu", kde jsme skutecne usetrili deset dolaru za vstup. Byl to jedinny striptyzovy bar na Waikiki a mel lakave logo "100 nadhernych a 3 osklive". Posedeli jsme, pokoukali (bylo opravdu na co) a urazili par pivek. Devcata nam neustale nabizela soukrome tance za patricny priplatek, coz jsme si s tezkym srdcem odrekli a vyrazili domu.
14.5.2003 Streda	Dnes rano vyrazil Karel na plaz jiz pred sedmou, aby si uzil chladnejsi pocasi na rozdil od polednich zaru. Nelze rict, ze by tu byla extremni vedra, ale jsme jiz pod obratnikem a kdyz vyleze slunicko, tak je opravdu vykonne. Pocasi neni uplne idealni. Po obloze se honi mraky, casto sprchne a fouka silny vitr, ktery po plazi casto prezene neprijemny oblak pisku. Nikoho to ale netrapi, protoze je neustale okolo 30 stupnu a je jistota, ze slunce zase za chvilku vysvitne. Mozna prave toto je na tropickem pocasi lakave, ze neni jen neustale vedro. Teploty se podobaji i vecer, takze clovek muze klidne ztravit noc na plazi jentak v sortkach. Lide jsou tu velice prijemni a mili, nejen mistni. Zdravi se na ulicich a stale se na sebe usmivaji. Na Americanech je zvlastni, ze dokazi navazat hovor na jakekoliv tema, ale nikoho tim neomezuji. Nejtypictejsi otazka je "Where are you from", protoze kazdy je tady vlastne "from" a Hawaianu je mezi turisty pomalu. Tato osvedcena otazka nejde bohuzel pouzit na Japonske turistky (mimochodem v plavkach prekvapive velice krasne), protoze by nebyla moc smysluplna. Stejne ale prevazne nerozumi. V tomto pripade se osvedcila taktika s focenim, protoze se casto foti navzajem a pojedne. Clovek se jim tedy nabidne, ze je vyfoti najednou. Oni maji velikou radost, a pak na vas pul hodiny mavaji jak zbesile. Take je prijemny pocit, ze clovek muze nechat veci volne na plazi a nemusi se bat, kdo mu co ukradne. Jezdi sem asi trosicku jinni turiste a i policie asi nejedna s kapsarema v rukavickach. Odpoledne jsme zacali uvazovat o zapujceni surfboardu, ale zatim to odkladame. Melky koralovy utes zveda vlny asi 200 metru od brehu, a ty pak jedou pekne ke brehu, coz je idealni pro surfare, kterych je tu opravdu spousty. Vecer jsme si na "International Market Place" zasli do Cinskeho bufetu, kde jsme si dali neco s ryzi a pozoravali jedno z mnoha predstavenich. Musime uznat, ze i zde se Cinane v jidle vyznaji. Pak uz jsme primo vyrazili do "Red Lionu", kde meli stastnou stredu a vsechny drinky zde byli za dolar. Vydrzeli jsme az do povolenych ctyr hodin rannich. Bylo to vlastne prvni misto, kde to opravdu zilo az do rana. Byli jsme take svedky jednoho zasahu mistnich vyhazovacu, coz je sest dvoumetrovych a dvestekilovych chlapu. Dali jasne najevo jednomu neukaznenemu turistovi, ze vystrednosti zde netrpi. Kazdopadne umazali Karlovi sortky od krve, cimz ho moc nepotesili. Cestou domu jsme objevili podnikaveho chlapika, ktery ve ctyri rano prodaval z pojizdneho stanku HotDogy. Prestoze stali $5 tak si koupil kazdej. Jo, kdo chce ten ma, tady v Americe dvojnosb.
15.5.2003 Ctvrtek	Karel opet vyrazil na plaz driv nez Petka, ale dnes skoro v poledne. Chvili se prochazel po plazich az dorazil k mistni marine, kde obhledl zakotvene lode. Z lodi tady cisi jiste kouzlo, protoze vetsina z nich musela prekonat cast Ticheho oceanu, aby tady mohla kotvit. To na kontinente se silnicni dopravou neni vzdycky podminkou. Pak se usadil na nasem starem dobrem miste pod palmou, kde je temer cely den stin, a tak nemusi clovek vynakladat prilis energie na uhybani pred doternym sluncem. S Petkou se nekde minuli, takze kazdy travil solo den. Odpoledne se Karel seznamil s Lauren, ktera ho zaujala (nejen) pruvodcem Lonely Planet po Usa. Pozdeji zjistil, ze Lauren je Australanka, ktera zacala svoji cestu kolem svete a ze zitra, bohuzel, odleta do San Franciska. Bude cestovat po Usa a pozdeji vyrazi na cestu do Mexica. Jelikoz se jeji program dosti shoduje s nasim, tak ji nabidl pripojeni k nam, coz vypada dost realne. Vecer jsme zasli do Cinske restaurace, kde meli vecere "All you can eat" a trosicku jsme se jim tam na to podivali. Po dobre veceri vyrazil Karel na rande s Lauren a Petka zasel do stareho dobreho "Red Lionu".
16.5.2003 Patek	Posledni den v hotelu probihal opet plazove. Rano jsme se vydali na nase stare dobre misto na plazi a uvazovali o zapujceni prkna, jelikoz dnes byly vlny opravdu lakave. Kdyz uz jsme se rozhodli prkno zapujcit, stejne to nevyslo. Vyuzil nas totiz jeden Hawaiec z pujcovny s tim, ze potrebuje nekoho na padlovani do kanoe a tak jsme sli. Byla to typicka kanoe s plovakem na jedne strane pro sest lidi. Principem bylo odpadlovat kus na more a pak se na jedne vlne svezt ke brehu, takze vlastne jako vetsi surf. Slo to dobre a jelo se prekvapive rychle a dlouho. Na jedne vlne jsme vydrzeli nejmene 200 metru. Po teto atrakci jsme na surf uplne zapomneli. Odpoledne jsme zjistovali ceny zajezdu na dalsi ostrovy a rozdily mezi ruznymi cestovkami. Hawaiske souostrovi tvori osm ostrovu : Oahu(zde prave jsme), Kauai, Maui, Lanai, Molokai, Big Island, Nihau a Kahoolawe. Posledni dva jsou opravdu male a jsou vesmes neobydlene. Zaujala nas nabidka tri ostrovy za sest dni s autem a ubytovanim pomerne za slusnou cenu 750$ pro oba. Kdyz jsme to vse zaridili a vypustili hotely, o ktere jsme nemeli zajem, protoze chceme jezdit z mista na misto, dostali jsme se na cenu 850$, coz bylo vyrazne drazsi nez tvrdil letacek z cestovky. Zakoupili jsme tedy dva dny na Kauai a po trech dnech na Maui a Big Islandu, vse samozrejme s autem, protoze autobusovou dopravu ma pouze Oahu. Budeme tedy mit ctyri prelety, pricemz na posledni prelet mezi Big Islandem a Honolulu nam navazuje nas let zpet do San Franciska. Pri pravidelne vecerni obhlidce Waikiki jsme objevili v mistnim Fort De Russy parku obrovsky raut. Pravdepodobne ho poradala nejaka vetsi firma tak zhruba pro 2000 svych zamestnancu. Nikde zadna kontrola a tak jsme nepozorovane splynuli z davem. Bylo to opravdu velkolepe. Vsude chodili usmevavi cisnici a stale neco nabizeli, ba nutili, vsude preplnene stoly jidlem a pitim, az se uplne prohybaly. Vsude byla spousta ruznych atrakci a vsichni si hrali jako male deti. Uvazovali jsme, ze tam vlastne nejsme ani nacerno, protoze firma si musi byt vedoma, ze neco zbyde. Takze to vlastne funguje jako reklamni akce, ktera ovsem u nas nefungovala, jelikoz jsme za celou dobu nezjistili jake to firme mame podekovat za skvelou party. Po teto akci jsme jiz vyrazili do viru, Joem slibovane, zabavy. Zasli jsme na misto domluveneho srazu, kde se mela podavat vecere a doplacet penize. Jelikoz jsme byli nasyceni a meli dostatek informaci o teto jizde, nic jsme nedoplaceli a vyrazili napred. Zavitali jsme do Red Lionu, kde se uz zabava zacinala pomalu rozjizdet a zanedlouho dorazil i hlavni peleton.
17.5.2003 Sobota	Dnes musime do dvanacti hodin opustit pokoj. Rano jsme si zabalili a sli jeste navstivit nas hotelovy bazen a samozrejme bar. V baru byla nase oblibena barmanka, ktera nenalije dokud clovek nema vsechny dokumenty v poradku. Zde na Hawaii maji trosku absurdni zakon, ze pokud vypada clovek mladsi 30 let, musi prokazat, ze mu je alespon 21 let. Berou to zde opravdu vazne (zvlaste v nasem hotelu), ale vetsinou jsme prochazeli na cesky ridicak nebo Karel na propadlou Teachers kartu. U nasi barmanky jsme vzdy museli dojit na pokoj pro pas nebo znechucene odejit. Po poslednim drinku jsme se odhlasili a vyrazili na cestu kolem ostrova. Oahu je hlavni ostrov Hawaiskeho souostrovi s hlavnim mestem Honolulu, mezinarodnim letistem, mnozstvim aut a dalnic a s nejvyhlasenejsim turistickym strediskem Tichomori WAIKIKI, kde jsme i my travili prvni cast nasi dovolene. Kolem ostrova jsme vyrazili v protismeru hodinovych rucicek a za prvni zastavku jsme zvolili krater "Diamond head", z ktereho je nadherny vyhled na jihovychodni cip ostrova. Krater slouzil pro vojenske ucely a dodnes je uvnitr vojenska posadka. Ve stene krateru jsou zbudovane pozorovatelny a strilny, ktere dnes slouzi jen jako turisticke atrakce. Do krateru se vchazi tunelem a na nejvyssi bod se musi pekne vyslapnout. Vstup byl za symbolicky dolar a tak jsme pekne s krosnami na zadech vyrazili. Dalsim bodem nasi cesty byla "Hanauma Bay Beach Park", coz je vyhlasene stredisko vsech potapecu a snorchlistu. Tam jsme vyrazili jiz autobusem a nechali trosku odpocinout nase nohy. S Hanauma Bay je udelana trosicku atrakce s muzeem koralovych ryb a bohuzel za vstup na plaz se plati tri dolary. Potapeni nas az zase tak neoslnilo. Zivot pod hladinou tu byl sice pestrejsi nez na Waikiki, ale zaberum z instruktazniho filmu, se to podobalo jen pramalo. Plaz byla ovsem prijemna, a tak jsme se rozhodli prenocovat zde. Vsude bylo sice napsano, ze parkoviste i plaz se v osm hodin zaviraji, ale meli jsme zkusenosti z predeslych let. Podle prislovi :"Se slusnosti nejdal dojdes" jsme se sli pro jistotu zeptat, prece tu nemuzeme nikomu vadit. Opak byl pravdou, takze opet s krosnama a se stmivanim v zadech jsme vyrazili do neblizsi vesnicky hledat neco vhodneho k prespani a neco k jidlu. Jidlo nebyl problem, protoze jsme nasli samoobsluhu "Foodland" a zakoupili nase oblibene grilovane kuratko, tenkokrat na Hawaisky zpusob. S prespanim to bylo horsi. U more jsme zadne misto nenasli, nebot vsude byly vily a jejich pozemky sahaly az k mori. Zili tam asi nejaci chudaci. Spokojili jsme se tedy s mistnim skolnim parkem, kde byly zachody i pitna voda, takze to bylo super. Bohuzel na nas nejaky dobrak asi zavolal policii, ktera park neustale prosvecovala hledackama a krouzila kolem parku. Museli jsme notnou chvili pockat nez se vse uklidni, ale pak byl park nas.
18.5.2003 Nedele	Rano jsme vstali s rannim rozbreskem, jak je pri spani na divoko zvykem, a vyrazili na bus. Cekali jsme na nej skoro dve hodiny, ale kdyz konecne dorazil, tak bylo vse v poradku. Cestovani busem po ostrove Oahu je prijemna, pohodlna a pomerne jednoducha zalezitost. Silnic zde neni az zase tak moc a busy je skoro vsechny obsahnou. Vyplati se poridit mapku tras jednotlivych busu, aby mel clovek trochu prehled. Ziskani planku neni vsak jednoduche, vsude se nabizeji cele zajezdy, ktere se znacne lisi cenou od verejne dopravy. Daji se sehnat i jizdni rady, ale ty se ukazaly dost bezvyznamne. Jednoduche pravidlo rika, ze busy jezdi, v pracovni den, kazdych tricet minut, coz je pravda. Museli jsme udelat dva prestupy, nez jsme se dostali na bus cislo 55, ktery jede kolem celeho ostrova. Vlastne jede jen na nejsevernejsi vybezek, kde se zmeni na 52 a pokracuje zpet do Honolulu. Listek stoji 1.50$, ale cestujici dostane "transfer ticket", ktery mu umoznuje cestovat jeste dalsi dve hodiny jinnym spojem. Vse funguje trosicku jinak, protoze ridici ve sve dobrosrdecnosti davaji tyto listky na pozadani kdykoliv. Pri trose stesti a mirne drzosti muze clovek cestovat s dvouhodinovymi prastavkami za 1.50$ cely den. Ridici jsou zde velice prijemni a ochotne podavaji potrebne informace. Autobusy jsou klimatizovane, ciste, nepreplnene a cestou je opravdu co pozorovat. Takto jsme dojeli, s nekolika zastavkami, treba na nejsevernejsim cipu "Turtle Bay Resort", az na "Waimea Bay Beach Park", kde jsme se rozhodli prenocovat. Waimea je vyhlasena velkymi vlnami a tudiz je rajem surfistu. Bylo videt, ze z oceanu prichazi dlouhe mrtve vlny, jinne nez na Waikiki, ale vlny byly docela nizke, takze zadne vzruseni. Naopak zde z vody trcela skala, ktera slouzila jako skokansky mustek, coz byla velka zabava. Plaz byla prijemna s hrubsim piskem, takze ho clovek nemel vsude. Prespani bude opet plne ocekavani nejakych problemu, i zde jsou cedule "no camping". Nakonec jedinnym problemem byl dest, ktery nam zneprijemnoval celou noc. Karel se nakonec schoval pod pristresek sprch, zatimco Petka duveroval prirode a schoval se pod strom. Ne, ze by zde dest znamenal neco neprijemneho, ale mokry spacak neni nejidealnejsi.
19.5.2003 Pondeli Fotky z ostrova Kauai	Rano jsme vstali stale za deste. Zbalili mokre spacaky a vyrazili na bus. Nastesti je pondeli a busy jezdi jiz od pate ranni, takze cekame sotva deset minut. Po nekolika ne zcela jasnych prestupech bychom meli dorazit na letiste, doufejme, ze vcas. Opet nam pomohl ridic, ktery nam napsal nejidealnejsi trasu na papirek. Na letiste jsme dorazili vcas, takze zbyl jeste cas k oprave jmena "Petera Gelineka" primo na "Check Inu". Nas let trva sotva tricet minut, ale kontroly jsou velice prisne. Namatkove se kontrolovala i zavazadla do zavazadloveho prostoru a lide prochazeli prisnou kontrolou do letistniho prostoru. Operace na letisti zabraly vice casu nez samotny let. Jen se letadlo odlepilo a roznesli nam juice, uz jsme zase sedali. Kauai je ostrov s nejvetsim mnozstvim plazi. Jsou tu vsak i vysoke, zelene porostle hory, ktere se svazuji az do more. Je zde take velke mnozstvi vodopadu, coz z Kauai dela vdecne pozadi do mnoha filmu, mimo jinne i "Jursky park". Kauai je zname obrovskym kanonem "Waimea Canyon", kteremu se rika Grand kanon tichomori. Hned po priletu jsme vyrazili do pujcovny, kde jsme vyridili vsechny nalezitosti. Pak jiz nas zavezel Thrifty bus do jejich garazi, kde na nas cekal Nissan Sentra. Byl temer zanovni a mel najeto pouhych 8000mil. Na Kauai nevede silnice dokola kolem celho ostrova, protoze na severo-zapade je hornaty masiv, ktery ji prerusuje, a tak jsme vyrazili na jeji severni konec. Ostrov je mnohem mene turisticky navstevovan, coz je videt hlavne na silnicich. Uzke silnicky se prodiraji pres mnozstvi mustku neproniknutelnou zeleni a castokrat jsou prilis uzke pro dve auta. Ridici zde musi jezdit velice opatrne a byt navzajem ohleduplni. Na severni konec silnice jsme dojeli asi po hodine jizdy z letiste, takze je videt, ze ostrov je opravdu maly. Zde byla pekna plaz a zacatek nekolika treku do okolnich kopcu a hor. Karel vyrazil na cestu k vodopadum a Petka prozkoumaval podmorskou faunu na teto zastrcene plazi. Cesta k vodopadum byla opravdu zajimava a narocna, misty velice bahnita a kluzka. Lide vracejici se jiz zpet, byli do pasu od bahna a vypadali dost zkrousene. V kazdem zarezu hor vedla cesta pres praminek nebo potok tekouci po kamenech a tvorici tak male vodopady. Vsude do cesty sahaji listy a vetve stromu, ktere jsou k videni jen v botanickych zahradach, takze si clovek pripadal, jak v dobrodruznem filmu. Asi po dvou milich se objevilo velke udoli a plaz vytvorene o poznani vetsim potokem. Prave proti proudu tohoto potoka je zminovany vodopad. Tato cesta je jiz o poznani prijemnejsi, nebot clovek nekolikrat prechazi pres vodu a muze se libovolne obcerstvovat a osvezovat. K vodopadu dorazil zrovna kdyz se schovalo slunce za skalu, ale to ho v zadnem pripade neodradilo od mensi koupele v jezere pod nim. Cesta zpet byla rychla a jiz mene bahnita, nebot slunce temer vse vysusilo. Petka zatim objevil, ze "Ke'e Beach" je daleko prihodnejsim mistem ke snorchlovani, nez vsemi vyhlasovana "Hanauma Bay". More je zde velice ciste a je zde malo lidi. V mori jsou tisice ruznobarevnych a vsemozne pestrych ryb a snad stovky zelv. Je zvlastni, ze zelvy, ktere ziji v priboji cely zivot se s tim nedokazi lepe vyrovnat. Vypadaji dost zmatene, kdyz narazi sami do sebe a obcas i do jejich pozorovatelu. Pritom to nejsou zadni drobecci a maji zhruba metr. Plaz jsme opustili pred setmenim. Jeste pred odjezdem se dostal Karel do debaty s jednim parem ohledne plavani se zelvami. Kdyz pani zjistila, ze jsme z Cech, rekla ze by potrebovala s necim pomoci. Babicka ji delala neco jako "vazila zibicka" a ona si nemuze vzpomenout. Karel ji trikrat ukazal "varila mysicka kasicku", za nejisteho dohlizeni jejiho manzela, z cehoz mela pani ohromnou radost. Pak jsme jiz prejeli na jih ostrova, kde jsme slozili kosti na jedne rozlehle plazi "Kekaha Beach Park".
20.5.2003 Utery	Hned rano jsme vyrazili na prohlidku vyhlaseneho "Waimea Canyonu". Nejdrive jsme mysleli, ze to provedeme po americku, tudiz ze projdeme vsechny vyhlidky autem. Bohuzel nam selhal fotak (baterie), a tak jsme vyrazili na puvodne dvou hodinovou turu a baterii si zatim nechali dobit v prodejne suvenyru. Zvolili jsme "Nuatolo trail", ktery vedl na vyhlidku stejneho jmena. Po pomerne narocnem pochodu bez tekutin jsme dorazili na konec skalnateho hrebenu nad morem, kde se nam otevrel pohled do celeho udoli. Nepristupne udoli, temer ze vsech stran obklopene svislymi, tmavozelene porostlymi skalami. Udoli, v kterem byl natacen "King Kong" a spousta dalsich filmu. Zadne vodopady zde bohuzel nebyly, ale podle stop na skalach bylo zrejme, ze po desti se voda do udoli riti vsemoznymi zpusoby. Po navratu a nezbytnem doplneni tekutin jsme vyrazili na dalsi vyhlidky tohoto kanonu, z kterych jiz mame fotky. Pak jsme se vydali na zbytek okruzni cesty ostrovem a dojeli na jiho-zapadni konec silnice, kde jsme objevili "Polihale Beach". Tato plaz nelezi na normalni ceste, clovek se k ni musi probojovat rozbitou pisecnou "cestou". Po dvacetiminutovem houpani a nadskakovani jsme dorazili na ohromnou pisecnou plaz. Vetsina plaze nemela koralovou barieru, takze obrovske vlny (10 stop) dorazeli primo na plaz. Nejlepsi bylo, ze na cele plazi bylo asi sest lidi. Kdyz jsme se dosti vyblbnuli ve vlnach, coz bylo opravdu fyzicky narocne, sli jsme si odpocinout do male laguny. Tato laguna bylo jedinne misto chranene koralovou barierou, takze zde nebyli zadne vlny a mohli jsme opet pozorovat ryby. Pri odjezdu z plaze jsme se ukazali jako zkuseni zavodnici Paris-Dakar. Nejake dve slecny (spise pani) zapadli se svym vozem do pisku. Skupinka lidi se je pokousela vytlacit, ale bezuspesne. Po obhlednuti situace jsme navrhli, ze je potreba auto spis prizvednout nez vytlacit. Uplatnili jsme zkusenosti v praxi a temer ve dvou jsme auto vysvobodili. Takze az nekdo z te skupinky lidi uslysi Cechy, tak bude vedet o co bezi. Ziji tam chytri a silni lide. Posledni vecer na Kauai jsme zajeli do mestecka Poipu, kde je mnoho hotelu, a tak jsme ocekavali zivejsi atmosferu. Tu jsme sice nenasli, ale v "Sheraton Kauai resortu" jsme objevili bezprizorni hotelovy bazen. Podle cedulky byl sice jiz zavren, ale nikdo to nekontroloval. Pri prochazeni hotelem jsme objevili dalsi vyhodu a tou byl neplaceny pristup na internet. Sheraton patri jiz mezi lepsi hotely a noc pro dva zde vyjde na 680$. Nas hotel na Waikiki byl normalne za 150$ a zdaleka nebyl nejlevnejsi. Cenove rozdily jsou tu obrovske a nektere hotely maji treba noc pro dva za 4800$, coz je rocni plat, nekterych lidi v Cechach. Vseobecne jsou zde ceny vetsi nez na Oahu, ale radove jen o deset procent. Na noc jsme zajeli do blizkeho plazoveho parku a tam jsme si ustlali. Pozdeji jsme zjistili, ze tyto parky jsou na nocovani nejlepsi. Vesmes jsou travnate (parkrat jsme zapomneli na sprinklery) a plaze maji jemny pisek. Jsou v nich zachody, sprchy a pitna voda. Jedinny problem je parkoviste, kde se nesmi pres noc parkovat, ale vzdy se da zaparkovat nekde pobliz. V tomto parku jsme se dokonce zeptali stojicich policistu, jak velky problem je zde prespat. Naprosto rozumne odpovedeli, ze nam to nemuzou dovolit, ale ze nas za to nemuze ani nikdo potrestat.
21.5.2003 Streda Fotky z ostrova Maui	Rano jsme vstali a vratili se zpet do Sheratonu, kde jsme vyuzivali mistni pohody a internetoveho pripojeni. Pak jsme jiz vyrazili na letiste, s mensi zastavkou na doplneni nadrze a vraceni auta. Na letisti jsme byli o tri hodiny drive, protoze jsme museli na cas vratit auto. Meli jsme stesti a nase letenky sli bezplatne posunout na drivejsi let. Tento let byl primo na Maui a nemuselo se presedat v Honolulu. Kontroly na letisti probihaly jeste o poznani prisneji nez pri predchozim letu. Nyni se jiz kontrolovalo kazde zavazdlo a navic rucne, takze vse trvalo jeste dele. Samotny let byl stejny jako minuly, takze pouze maly juicik. Cestou na Maui jsme preleteli nad dalsimi ostrovy Molokai a Kahoolawe. Ostrov Maui tvori dve sopecne hory spojene nizkym udolim. Mensi hora je na severozapade a vetsi na jihovychode. Cely ostrov pripomina zelvu s hlavou a rika se, ze je to nejkrasnejsi ostrov sveta. Z hlavniho mesta Kahului jsme vyrazili na sever. Cesta je podle mapy jen pro auta 4x4, takze jsme na naseho dalsiho Nissana Almeru dost zvedavi. Jelo se po uplne normalni asfaltce, ktera byla jen na nekolika mistech znacne zuzena. Pobrezi je skalnatejsi nez na Kauai. Tvori jej prevazne strme skaly padajici az do more, ktere jsou zakonceny nepristupnymi cerne-kamenitymi brehy, o ktere se rozbiji vlny. Cinnost more zde vytvorila spousty bazenu, kde si uzivaji zkusenejsi turiste a spousty "blow hole", coz je dira, z ktere se pri narazu vln chrli voda. Jsou zde take videt ruzne tunely a mosty. Prvni cast cesty jsme jeli po americkem zpusobu a vecer zakotvili na zapadnim pobrezi, kde je jedna z mala velkych plazi a tudiz spousty hotelu. Nasli jsme opet mestsky park na plazi, zaparkovali auto tak, aby neporusovalo mistni predpisy a ustlali si kousek od more. Noc ovsem nebyla pohodlna, nebot nas vyrusil zavlazovaci system, ktery nas vykazal do sameho rohu parku. Zde jsme take nebyli v suchu, protoze ka ranu zacalo prset.
22.5.2003 Ctvrtek	Rano jsme dokoncili prohlidku mensi, vychodni casti ostrova a vyrazili na druhou stranu ostrova, pro zmenu po smeru hodinovych rucicek. To by mela pravdepodobne byt vsemi vyhlasovana nejkrasnejsi cast ostrova. Je to cesta do Hany. Jsou na ni prudke svahy se stovkami zarezu utopenych v hluboke zeleni, nescetne mnozstvi vodopadu, ktere cestou vytvareji ruzne bazeny a jezirka. Tato jezirka jsou vhodna nejen pro obdivovani, ale take pro koupani a romanticke chvilky, nesmi byt na ceste ovsem dva chlapi. Prvni vetsi zastavku jsme udelali u vodopadu "Twin Falls", ke kteremu se prochazi farmou bananu, kokosu, cukrove trtiny a podobne. Vse se podoba vetsi botanicke zahrade. U vychodu jsme si zakoupili "smoothies", coz je napoj z cukrove trtiny s ruznymi prichutemi : lemon, kokos, banan, mango.... Vse je original domaci produkce a maly kelimek vyjde na 4$, takze je to slusny vydelek. Kazdopadne je smoothies velice lahodny a osvezujici napoj, jenom by se do nej hodil klasicky cesky tuzemak. Pak jsme pokracovali dal po severnim pobrezi s mnozstvim zastavek v jednotlivych udolich, kde jsme delali kratke vychazky k vodopadum padajicim pod prikrovem dzungle. Cestou jsme potkavali mnohem vice turistu nez na Kauai. Cesta severnim pobrezim nam zabrala vetsinu dne a k veceru jsme dorazili do "Wainapanapa State parku". Je to park se stejnym pobrezim jako je zde vsude. Tedy cerne skaly, ve kterych priboj vyhlodal stovky tunelu, mostu a der. Pri prochazce po okolnich skalach je citit duneni dorazejicich vln. Vznikla zde cerna plaz s cernymi kameny, oblazky i jemnym piskem, coz vypada dost bizardne. Zajeli jsme jeste do Hany, pro nejake obcerstveni a vratili se zpet. Rozhodli jsme se zde prenocovat, prestoze zde v kempu byla samozrejmne spousta omezenich, ktere nam ovsem nejak vyrazne navadili. Jeste pred ulozenim pod hvezdnou oblohu jsme v kempu odpojili lednici (jedinna zasuvka v kempu) a dobili baterii do fotaku, aby jsme nedopadli jako na Kauai.
23.5.2003 Patek	Hned za nadherneho svitani jsme pokracovali v objizdce ostrova po jeho jiznim pobrezi. Jiz v sedm hodin jsme zastavili v "Kipohalu Pools". Jezirka, ktera vytvorila voda tekouci z hor jdou az primo k mori a vybizeji k vykoupani, cemuz jsme samozrejme nemohli odolat. Vybrali jsme si az nejspodnejsi, o jehoz hranu se rozbijely vlny prichazejici z more a nektere dokonce cakaly az dovnitr. Take jsme si dali ranni vodopadovou masaz a vyrazili na dalsi cestu. Bylo to opravdu nadherne a velice prijemne koupani jiz za casnych rannich hodin. Clovek nema ani potrebu se utirat, jelikoz teplota vzduchu je proste idealni a clovek se citi akorat at mokry nebo suchy. Proste Hawai. Na dalsi ceste nebylo mnoho moznosti nakupu a tak jsme si nasbirali snidani primo vedle silnice. Vsude se valeli manga a kokosove orechy, se kterymi jsme meli ovsem trosicku problemy. Jsou totiz jeste ve svem houzevnatem obalu, ze ktereho se jim, ale vubec nechce ven. Nejdrive jsme se ho pokouseli otevrit nozem, coz skoro vubec neslo. Nakonec jsme se preorientovali na dobu kamenou. Jeden az dva zasahy tricetikilovym kusem lavy nam ukazaly spravnou cestu. Dokonce i mleko se dalo pochytat. Po prirodni snidani se mohlo pokracovat dal. Kontrast. Vsude bylo sucho, vyprahlo a temer nikde zadna vegetace. Ostrov Maui je pod vlivem monzunovych vetru, ktere k nemu ze severo-vychodu prinaseji vlahu. Hory dosahuji az do vyse 3055m zastavi veskerou vlhkost, proto jsou zde neuveritelne klimaticke rozdily. Narodni park "Halekala", kolem hlavniho krateru, zaujima velkou cast ostrova a turista v nem nalezne hned sedm klimatickych pasem. Od destneho pralesa az po poust. Stezejni cast parku je Halekala krater, jehoz dno ma rozlohu 25 ctverecnich mil a vesel by se do nej cely Manhatten. Na sever a na jihu z nej vedou dve obrovska koryta, kterymi kdysi tekla lava a jeho dno je poseto nekolika mensimi kratery. Cesta na vrchol je dost zdlouhava, ale nas vuz ji zvladl bez vetsich problemu. Tento krater je tez vyhledavan sjezdovymi cyklisty a mnoha cestovkami nabizejici vyvezeni nahoru, zapujceni kola a pohodlny sjezd dolu, ktery trva pres tri hodiny. Na vrcholu je jedna ze znamych observatori "Halekala observatory". Pocasi nebylo nejidealnejsi, takze ostrov pod nami nebyl moc videt, ale zahledli jsme vrcholky ostrova Hawai, nasi dalsi zastavky. Pohledy do krateru jsou velkolepe. Povrch je prevazne sterkovity a nabira rozmanitych barev. Je zde velice sucho a temer nic tu neroste, vyjimku tvori vzacna rostlina "Ahinahina" (Silversword). Z vysin jsme vyrazili opet k mori. Zvolili jsme si jizni cast udoli, ktere je mezi obemi castmi ostrova. Zde jsou podle mapy krasne plaze s mnozstvim hotelu. Doufali jsme v nalezeni prihodneho hotelu a bezplatne vyuziti nekterych jeho sluzeb. Nehledali jsme dlouho a nalezli hotelovy komplex "Mariot" s prekrasnym systemem bazenu, skluzavek, vodopadu a jeskyni. V jedne jeskyni byl dokonce bar, ve kterem sedeli lide ve vode. Trochu jsme se vyblbnuli a vyrazili na konec ostrova. Zde jsme objevili velkou plaz. Zaujalo nas, spousty lidi prelezaji pres krkolomny skalni vybezek nekam do neznama. Petka tedy vyrazil na vyzvedy. Kdyz se dlouho nevracel, tak za nim vyrazil i Karel. Neni divu, ze se nevracel, Petka totiz objevil nuda plaz. Bylo to dost zajimave, protoze v USA je nudismus zakazan a ani samotni Americane nahote moc neholduji. Normalne neexistuje ani, ze by divky chodili nahore bez. Samozrejme jsme neodolali a jen tak na Adama se take vykoupali. Po osvezeni jsme vyrzili do blizkeho mestecka a k prespani opet vyuzili mistni plazovy park.
24.5.2003 Sobota Fotky z ostrova Hawai'i	Noc byla klidna bez zbytecnych sprch, akorat si k nam v noci prilehl podobny pobuda jako my. Dnes odpoledne preletame na posledni ostrov Hawai-Big Island. Dopoledne jsme jeste vyuzili vcera objeveneho hotelu, kde jsme si v recepci nechali dobit baterii a v klidu vyuzivali hotelovou plaz a komplex bazenu. Pak jsme se jeste zajeli podivat na severni cast stejneho udoli do stareho mestecka "Poia" a hura na letiste. Kontroly jsou porad na maximalni urovni, ale uz jim nastesti funguje radar, takze jsme si usetrili rucni kontrolu. Prelety probehli bez obtizi. Nejdrive zpet do Honolulu, vystoupit a nastoupit do stejneho letadla, a pokracovat do Hila. Tam jsme dorazili uz v podvecer. Auto jsme tentokrat dostali Chrysler Sebring a vyrazili na jih, k mistu lavovych poli. Cestou jsme zastavili v Pizza Hutu na veceri, kde jsme narazili na nepruznost systemu zavedeneho v techto typech restauracich. Zasedli jsme ke stolecku a kdyz dlouho nikdo neprichazel, tak jsme si sli objednat k pokladne. Chyba, podle radu jsme meli pockat na lavicce u vchodu nez nas uvedou ke stolku. K prekvapeni lidi na teto lavicce cekajicich jsme si sli rovnou sednout. Druhou chybou bylo, ze ke kase si chodi objednavat pouze ti, co si berou pizzu sebou, ostatni se maji dockat cisnika. Prestoze se vse vysvetlilo a slecna u pokladny nakonec pochopila, ze si pizzu chceme snist zde, tka jsme ji dostali nakonec v krabici, ktera byla jen o kousek vetsi nez byl nas stolek. Pokracovali jsme dal na jih, ale bohuzel se nam nepodarilo dojet az k lave. Znaceni na tomto ostrove neni moc idealni a orientace za tmy je o to narocnejsi. Dojeli jsme az k vode do maleho pristavu a parku "Isaac Hale Beach Park", kde jsme prihodne misto na spani neobjevili. Chteli jsme prejet k termalnimu bazenu a kempu, ktery jsme bohuzel nenasli. Takze jsme skoncili az u majaku "Kamuhaki" na vychodnim vybezku. Zde sice podminky na spani nebyly take idealni, ale nikam jinam se nam uz nechtelo.
25.5.2003 Nedele	Hned po ranu jsme si zajeli do termalniho jezirka, ktere jsme jiz bez obtizi nasli. Byl to z kamenu vybudovany bazen, do ktereho pritekala ohrata voda z nitra zeme. Ranni koupel, nyni pro zmenu v teple vode, byla opet uzasna a prijemna. Cedule upozornuje: Nekrmte ryby v bazenu, budou agresivni. Bazen je totiz propojen, uzkym kanalem, primo s morem, takze se sem chodi ohrivat i nektere morske rybky. Prestoze jsme je nekrmili, tak nektere opravdu agresivni byli a okusovali nas a stipali. Do nitra bazenu si ovsem netroufli, bud prilis horka voda nebo malo slana, takze se tam slo pred utocniky ukryt. V ceste jsme pokracovali dale k mistu, kde jsme podle mapy ocekavali tekouci lavu, az jsme dorazili do vesnicky Kaimu, kde silnice koncila. Zde jsme potkali divku, ktera nocovala na lave a ta nam podala nekolik informaci. K tekouci lave se da odsud dostat, ale kdyz se autem prejede na jinou silnici a pojede se kus po lavove silnici, tak se usetri asi dve mile chuze. Divka byla odnekud z okoli New Yorku, ale ted pry jiz zije tady. Mela vse co potrebuje, deku a nepojizdny auto. Nez jsme vyrazili, tak jsme se zde prosli poprve po lavovem poli a dosli jsme az k mori na plaz, jak jinak nez cernou. Cele okoli vypada jako zkamenela cerna kase. Strnule lavove vlny se kupi do neuveritelnych sousosi a cerna barva jen podtrhuje jejich neobycejnost. Nidke nic neroste, jen kousek od plaze si nekdo na male policku zasadil kokosove palmy. Spis to vypadalo, jako nahodne rozhazenych nekolik kokosovych orechu, ktere ovsem jiz zapustili koreny a z kazdeho vyrustala mala palma. Cestou na popsane misto jsme vzali stopare, ktery mel evidentne stejnou cestu, nikam jinam se totiz tudy nedalo dojit. Markovi je 38 a je to architekt, ktery ma v Seatlu malou disainerskou firmu. Jako jeden z mala lidi ma zivot zarizeny tak, ze vzdy chvili pracuje a chvili cestuje. Moc narocny na penize nebude, i zde jezdi stopem nebo na kole. Mluvil sice hodne, ale mel opravdu prehled, vyznal se v Evrope a znal i Prahu a Cechy. Mel dokonce i nekolik ceskych znamych. Dojeli jsme az na konec lavove cesty a vyrazili pesmo po lave. Toto pole je mladsi nez predchozi. Tahne se na vsechny strany temer az k obzoru a skrouceny cerny skraloup je posety malymi i velkymi prasklinami. Pri chuzi to pod nohama az neprijemne praska. Cedulky upozornuji: nevstupovat, uvnitr lavy jsou tunely a hrozi zriceni, ale my jsme meli stesti. Zvalstnost teto vychazky lze jen tezko popsat, mozna fotografie ji trochu naznaci. Mark nam rekl, ze nam ukaze to misto, kde lava vteka do more, ze tu byl pred nekolika lety se svym otcem. Asi po trimilovem neuspesnem pochodu jsme se rozhodli vratit. Ani v dalce jsme nevideli zadny kour, ktery by naznacoval nejakou cinnost. Mark prohlasil, ze se to muselo zmenit, protoze tak daleko by jeho otec urcite nedosel. Rozhodli jsme se, ze se zajedme kouknout do "Narodniho parku Hawaii Vulcanos", kde se zeptame na detaily a kdyztak prijedeme k lavovemu poli ze zapadni (povolene) strany. Silnice drive vedla skrz, ale nyni je nenavratne ztracena pod cernym prikrovem, takze se musi jezdit okolo. Cestou do parku jsme se zastavili v male vesnicce Pahoa, kde nam Mark za svezeni koupil male Budikovske (0.7l v plechu) osvezeni, takze v aute bylo hned veseleji. Centralni cast parku "Hawaii Vulcanos" tvori krater "Kilauea Caldera", ktery je puvodcem veskere teto parady. Nyni ovsem lava netece primo z krateru, ale vyteka z nekolika otvoru, ktere jsou od krateru jiz znacne vzdaleny. V navstevnim centru jsme se dozvedeli, ze se k tekouci lave da dosta, ze staci nasledovat silnicni znaceni nebo davy turistu. Cestou dolu jsme jeste zkoukli krater z vyhlidkove silnice a pak opet hura k mori. Opet jsme vyrazili na asi dvoumilovou turku lavovym polem, ale tentokrat jsme byli uspesnejsi. Kour nas jiz z dalky upozornoval, ze se pred nami neco deje. Nevideli jsme zadny do vzduchu tryskajici lavovy gejzir ani neco podobneho. Ovsem videli jsme, jak dole u more z ruznych prasklin v jiz ztuhle lave vyteka jeste cervena kase a pridava vlnu za vlnou do okolni cernoty. Ze vsech prasklin pod nohama na nas val horky vitr a spolu s plnym sluncem vytvarel minimalne 60 stupnove teploty. Tady jsme se s Markem rozloucili. On sel jeste dal k mori, primo k tekouci lave a my jsme potrebovali vyrazit dal, nebot jiz bylo odpoledne predposledniho dne na Hawaii. Pred rozloucenim nam dal jeste nekolik tipu, co zde videt, a samozrejmne kontakt. Nase dalsi cesta jiz zacinala smerovat k hledani nejakeho noclehu. Zajeli jsme na jizni vybezek ostrova, ktery, na rozdil od "Key Westu", je opravdu nejiznejsim bodem USA, ale zda se, ze to moc turistu nevi (nastesti). Zde se nam to na prespani moc nezdalo, ani v mape vyznacena zelena plaz nas prilis nezaujala. A tak jsme pokracovali po zapadnim pobrezi na sever. Zde jsme zakotvili na jedne plazi plne ohnu a skupin lidi, kteri zde stanovali nebo zili. Velky ostrov Hawai'i je zvlastni nejen svoji lavovou krajinou, ale i lidmi. Zije zde stale duch 60-tych let a kvetinovych lidi spise neoblecenych nez oblecenych, stopujicich auta, pohybujicich se po okoli a spicich na plazich nebo na lave. Zvlastni kontrast oproti turisty preplnemu Waikiki. Mark na rekl, ze Velky ostrov je jedno z utocist lidi, kteri jsou na stiru s americkymi zakony. Ze je dost velky na to, aby se zde mohli pred zakonem skryvat a zit bezproblemovy zivot. Jak by klasik rekl: "Takove stredisko dekadence." Noc na plazi byla prijemna s vyhledem na nocni oblohu, ktery nekazilo blikajici svetlo majaku. Navic k nam od ohnu dolehala docela prijemna muzika. Pocasi se nam polepsilo, jiz nekolik dni neprselo a obloha byla temer bez mraku.
26.5.2003 Pondeli	Hned rano jsme z plaze prejeli do narodniho pamatniku "Puuhonua Honaunau", kde je zrekonstruovana stara hawaiska vesnice a lze si udelat obrazek o drivejsim zivote zde. Vesnicka je v male zatoce, kterou nam take Mark vcera doporucil jako idealni misto na potapeni a snorchlovani. Bylo to naprosto uzasne, daleko lepsi nez vsechny vyhlasovana strediska (nektra i placena) na Oahu. Nebyl zde pisek, jen skaly, takze more bylo uplne ciste a nezkalene. Mnozstvi barevnych rybek i ryb proplouvacich koralovym bludistem bylo perfektne videt, i kdyz plavali nekolik metru pod nami. Jako tresnicka na dortu byla skupinka petadvaceti delfinu i s mladatama, ktera jen tak krouzila po zatoce neustale nasledovana nekolika potapeci. Cela skupina delfinu se cas od casu bezestrachu pohromade vynorila, aby se nadechla, cimz se dostavala do bezprostredni blizkosti udivenych pozorovatelu. Nic naplat, na zbytek dne nam zustava temer cely sever ostrova, musime jet. Hned v dalsi zatoce jsme se zastavili u "Monumentu Jamese Cooka". Pamatnik, ktery ukazuje misto, kde roku 1778 poprve zakotvil James Cook na Hawaiskych ostrovech a tim zahajil velke zmeny pro mistni obyvatelstvo. Zatoky plne ryb, male vesnicky s kokosovymi palmami, vsude spousty ovoce a divky jen tak v listi: neni divu, ze se namornikum odsud nechtelo odplouvat a vracet se treba do Anglie. Vyrazili jsme na objizdku zbytku ostrova, coz bude spise ridicska nez turisticka zalezitost. Projeli jsme podel celeho zapadniho pobrezi Kona a Kohola a dojeli na nejsevernejsi vyspu ostrova "Upolu Point". Pak jsme vyrazili opet do nitra ostrova cestou, kterou nam Mark take doporucil jako zajimavou. Krajina byla pekna, ale hodne se podobala evropske, takze zadna exotika. Nakonec jsme se rozhodli, ze vyrazime na nejvyssi vrchol Hawaiiskych ostrovu na "Mauna Kea" (13 796 stop), ta spolu s "Mauna Loa" (13 679 stop) tvori ostrov Hawaii. Mauna Loa je nevyssi hora na svete, pokud by se jeji vyska merila od morskeho dna z ktereho vyrusta. V polovine cesty nahoru je navstevni centrum, od ktereho vede jiz jen prasna cesta, na kterou je jiz doporuceno mit vuz 4x4. Od strazce jsme se ovsem dozvedeli, ze tam jezdi i auta z nahonem na dve kola a ze jim to nezakazuji. Nakonec se ukazalo, ze prasna cesta je asi pouhe 3 mile a dale pokracuje normalni asfaltka. Vyjeli jsme az nahoru k bile zaricim budovam mistni svetozname observatore. Autu se sice moc nechtelo v ridsim vzduchu stoupat do kopcu, ale nakonec nas vyvezlo. Aby jsme ale nekrivdili jen autu, ani maly vystup na opravdu nejvyssi bod nebyl pro telo v teto nadmorske vysce zadny bonbonek. Prestoze pod nami byli opet mraky byli vyhledy po okoli velkolepe. Sucha, sterkovita, uhlazena krajina byla ozdobena stribrnymi budovami observatore zaricimi v silnem slunci. Trochu pripominali zminovanou rostlinu "Silversword", ale to urcite nebyl zamer nebot jejich tvar je ciste ucelovy. Ani cesta z vysin nebyla pro nase auto zadna prochazka ruzovou zahradou. Motorem moc nebrzdilo, a tak zdolavat veskere prevyseni zustavalo na brzdach. Asi behem hodiny jsme byli opet u more u mesta Hilo. Jelikoz nam jeste pred setmenim zbyval cas, zajeli jsme na nejvyssi vodopady: "Akaka Falls" a "Kahuna Falls" (470 stop). "Akaka Falls Park" je ovsem koncipovan prevazne pro americkou turistiku. Vodopady jsme si tedy prohledli jen zdalky z asi pul mile dlouhe presne vyznacene cesty. Zadnou cestu blize nebo pod vodopady jsme neobjevili a ani se nebylo koho zeptat. Vratili jsme se tedy ke mestu Hilo do stejnojmene zatoky, kde jsme chteli prenocovat, jak jinak nez v plazovem parku. V parku bylo nekolik kanoistickych klubu, kde meli pod pristresky ulozene zavodni lode (klasicke hawaiske s jednim plovakem). Pred setmenim jsme pozorovali nekolik kanoistickych druzstev, jak na klidne hladine zatoky trenovali a zavodili. Kdyz vecer vsichni opustili park, tak jsme si sli taky lehnout. Byli jsme kousek od letiste, taky nam nad hlavami celou noc pristavali letadla. Zitra musime jiz kolem sedme vratit auto a po osme odletame zpet do Honolulu a z Honolulu pozdeji do San Franciska.
27.5.2003 Utery Fotky z ostrova Oahu a navrat	Vse rano probehlo bez zbytecnych zadrhelu, jak predani auta, tak i let a kolem devate jsme byli jiz opet v Honolulu. Do odletu zpet do San Franciska nam zbyvalo sest hodin, takze jsme se rozhodli jeste naposledy navstivit Waikiki. Zavazadla jsme meli odbavena primo do SF, takze jsme nemuseli zbytecne nic vlacet sebou, akorat plavky v malem batohu.Na Waikiki jsme zasli na plaz, do cinskeho bufetu na "lunch all you can eat" a do naseho byvaleho hoteloveho baru na par poslednich hawaiskych drinku. Pak uz jsme se s Waikiki rozloucili a autobusem vyrazili zpet na letiste. Tam jsme ani moc dlouho necekali, nasedli do letadla a s hukotem pod zadkem opustili Hawai. Hawai, nadherne misto na nasi planete uprostred Ticheho oceanu, vzdalene tisice mil od nejblizsiho kontinentu. Misto, ktere stoji za to videt pro jeho zvlastnost, kontrasty a krasu. Neda se rici, jestli je lepsi nebo horsi, nez evropske turisticke oblasti, je proste uplne jinna. Hawai neni rozhodne misto, nad kterym lze mavnout rukou a rici, ze je to jen dalsi turisticka atrakce. Hawai se od jinych mist lissi prirodou, krajinou, pocasim, ale hlavne atmosferou. Atmosfera je tady velice prijemna a pratelska, nedeji se tu zadne vytrznosti a clovek ma proste dobry pocit. Pro Evropana by to slo popsat jednoduse. Nejezdi jsem nevychovani Nemecti turiste, kteri by si tu stejne nemohli moc vyskakovat. Prestoze piseme, ze zde neni moc draho, je tu preci jen o trosku draz, nez v nejbohatsim statu USA, coz je Calofirnie. Lide se zde nezavazne bavi a jsou otevreni, kontakty se zde navazuji jak v baru ci na plazi, tak stejne i v obchodech, autobusech a na ulici. Je proste naprosto normalni, ze kdyz vedle nekoho sedite, tak se ho zeptate: odkud je, proc tu je, co videl, jak se mu zde libi a podobne. Clovek si rekne, ze jsou to zbytecne reci, ale prave ty tady vytvari jedinecnou atmosferu. Lide se vsude zdravi, at uz rano na ulici nebo nekde na nejakem treku. Celkove shrnuto je Hawai misto, kam se clovek urcite rad vraci a my doufame, ze se nam to take povede. Do SF jsme prileteli pred pulnoci. Po dlouhem cekani na zavazdla (letecke spolecnost ATA neni zrovna nejrychlejsi) nas vyzvedl Luk a jeli jsme domu do servisu. Cestou jsme se jeste zastavili V SF na pivku, abychom Lukovi zdelili nase nejcerstvejsi zazitky a dojmy.
28.5.2003 Streda	Dnes byl sanitarni den. Dospavali jsme resty z Hawaie a casovy posun. Kazdemu jsme museli vypravet jak bylo a ukazovat fotky, kterych jsme poridili pres 350. Samozrejme jsme se zkontaktovali s Jimem, abychom zjistili jak to vypada s dalsi praci. Byl rad, ze jsme se uz vratili a zitra jdeme zase do prace. Pro nas je to perfektni, ze s nami dale pocita, a ze tudiz doplnime penizky, kterych jsme na Hawai dost zanechali. Zasli jsme take za Qintem, abychom zjistili, co se udalo s nasim korabem. Udelali nekolik veci jako geometrii, vycistili benzinovy filtr, vymenili vodni pumpu a podobne. Bohuzel, hlavni problem s obcasnym zhasinam motoru vsak nevyresili. Jinak vse zustalo pri starem, akorat u Toma na zdi pribyli dva nove pohledy z Hawaie. Pres den bylo dost velke vedro. Slunce svitilo jako na Hawaii, ale horko je tu vetsi a neni tak prijemne.
29.5.2003 Ctvrtek Stavba po navratu Jiny pohled Schody do nikam	Temer po dvaceti dnech jsme zase v praci. Jim se vubec nezmenil a dorazil opet s velkym zpozdenim, tentokrat asi s dvouhodinovym. Ma hotove temer vsechny steny spodniho patra, a tak jsme pomalu zacali tvorit dalsi podlahu. Vecer vyrazil Petka za Lukem do 2a.m., nebot byl ctvrtek a hral Dj Bootleg. Jelikoz to vypadalo na zabavny vecer, tak zajel i pro Karla a zustali az do zaviracich hodin.
30.5.2003 Patek	Do prace jsme dorazili az po devate, oproti domluvene osme, ale presto jsme asi pulhodinku opet cekali na velitele. V praci jsme se zdrzeli jen do pul treti, nebot jsme se rozhodli zaridit potrebne ockovani, kde jsou jen v utery a patek od 12:00 do 16:00. Meli zde dost velky prehled a doporucili nam Hepatitidu A i B, Tyfus, zlutou horecku a Karel si dal jeste pro jistotu Tetanus. Hepatitidu si musime jeste zopakovat, abychom byli definitivne imunni. Celkove nas ockovani vyslo na 410$, coz jsme necekali ani v nejhorsim snu. Nic naplat, byla to nutnost. Dostali jsme i mezinarodni ockovaci prukaz, takze bychom nemeli mit problemy pri vstupu do nekterych zemi. Jeste bychom potrebovali neco proti Malarii, ale leky jsou hrozne drahe, takze to nechame az do zemi, kde leky podobneho typu jsou levnejsi. Volne odpoledne jsme take vyuzili k navsteve obchodu s kempingovym zbozim a zjistovali vyhody ruznych typu varicu. Dale jsme take resili jak velky stan budeme kupovat, ale jeste nepadlo konecne rozhodnuti a vyber je zde opravdu obrovsky a ceny prijatelne. K veceru nas zacala bolet ockovana ramena a tak jsme zvedavi na zitrek, kdy to ma byt nejhorsi. Vecer prijel do servisu nejaky clovek, ze by potreboval s necim pomoci. Petka myslel, ze jde o auto a rekl, ze je jiz zavreno. Muzik na to, ze potrebuje vysvetlit cestu do Berkleey a s tim, ze mu snad muzeme pomoci. Petka na to, ze neni zdejsi a ze musi zavolat Karla, ktery se v techto mistech jiz pohyboval. Muzik se tedy zeptal: where are you from, nacez cesky povida: "ja jsem si to myslel". Byl to Cech, ktery zije jiz pres tricet let v L.A., a pak ze ten svet neni malinky. Zrovna sjede u Tomova servisu a najde tam dva Cechy. Omluvil se, ze se nemuze zdrzet a popit pivko, protoze spechal za jinnym Cechem zijicim v S.F.
31.5.2003 Sobota	Posledmi dva dny bylo prijemne zamracene pocasi, skoro se zda, ze jsme jej do Californie privezli z Hawaie. Dnes ovsem bylo nebe bez mraku a pekne vedro. Ramena nas trochu, po vcerejsim ockovani, boleli. Tezko se zvedali veci nad hlavu, pot z nas jen lil, ale jinak to byl prijemny pracovni den. Dnes tu s nama byli i vikendovi pracovni Mechosi, takze prace se udelalo dost. Uz je z poloviny hotova podlaha prvniho patra a dodelava se obkladani sten prizemi preklizkou. Po praci jsme se zastavili v Terra Linde za Lukem, ale nebyl doma. Zastihli jsme tam alespon Ann a poprve jsme se setkali s Lukovou a Gregovou sestrou Nikol.