Výprava do neznáma cerven 2003

1.6.2003 Nedele	Vse pokracuje v zabehlych kolejich. V nedeli se nedela, ale my do prace presto jdeme. Pokracujeme v dodelavkach, ale jde to dost pomalu. Praci zacalo opet neprijemne stezovat pocasi. Uz to neni dest, jako driv, ale ukrutne vedro. Po poledni s cloveka jen lije a slunce se do nej nemilosrdne opira. Vzhledem k pocasi lze v praci zustat, tak maximalne to tri nebo do ctyr, pak by sice bylo chladnejc, ale to uz jsme uplne zniceny. Zacinat brzo rano zase nefunguje z duvodu Jimovi nedochvilnosti. Nejak se nam zhorsuji potize s nasim korabem. Behem naseho pobytu na Hawaii bylo sice provedeno nekolik oprav, ale hlavni problem zustal a dokonce se zda, ze se i zhorsil. Obcas nam auto zhasne a nechce nastartovat, ale zatim nakonec vzdy naskocilo. Budeme je muset dat opet ke Quintovi na prohlidku, snad zitra. Vecer jsme prozili opet doma. Nastesti je tu docela chladek, takze se da po horkem dni prijemne odpocinout. Navic je tu vybavena lednicka, ktera take prispiva k pohode domova.
2.6.2003 Pondeli	Rano jsme auto u Quinta bohuzel nechat nemohli, protoze Jim jel z prace jiz v poledne a nemohl nas odvezt domu. Pred odjezdem do prace jsme byli opet ve drevarne, kde jsme ztravili pres hodinu. Jim ma hrozne nizkou uspesnost pri vybirani prken. V praci bylo opet ukrutne vedro a v poledne bylo 37stupnu Celsia. Dodelali jsme vsechny detaily podlahy a zitra zacneme budovat steny. Po horkem dni bylo nutne se trosku ochladit. Tom dnes, poprve po zime, vyndal svoji pojzdnou lednicku 4x4 a celou ji naplnil pivem a ledem, takze osvezeni je primo po ruce.
3.6.2003 Utery Petkovi nove boty Karlovi pracovni kalhoty	S temi ilegalnimi turisty v USA je to opravdu tezky. Ano, je to tak. Dnes v noci jsme se prehoupli pres pul roku naseho pobytu a vyprselo nam povoleni, takze nyni jsme tu ilegalne. Nastesti to normalni policiie nemuze kontrolovat, byla by to totiz diskriminace, takze na to tezko nekdo prijde. Buh zehnej Americe. Auto jsme dnes nechali u Quinta a do prace jeli s Jimem. Zacali jsme stavet steny prvniho patra a vypada to, ze se dockame i strechy. Slunicko prazilo opet cely den, ale nastesti zacalo trochu pofukovat. Vecer jsme vyzvedli auto u Quinta a zda se, ze je to spraveno. Rekl, ze vymenil nejaky senzor, ktery to zpusoboval a na ktery si stezoval i nas palubni pocitac. Vecer si jeste zajel Petka koupit nove pracovni boty, protoze u jeho, jiz nekolikrat prelepenych lepenkou, ho po dlouhem louceni opustila podrazka, ktera si jednoduse upadla a nebrala na vedomi jeste poslednich par dni prace.
4.6.2003 Streda	Dnes jsme byli v praci jiz v pul osme, ne ze by tam byl i Jim, ale my jsme meli co delat, takze to nevadilo. Alespon jsme mohli zacit pracovat driv nez zacne prazit slunce. Dnes nastesti prisla, vsemi dlouho ohlasovana mlha (fog), ktera prijemne ochladi podnebi. Vsichni to nazyvaji mlha, ale je to oblacnost od oceanu, ktera vzdy vydrzi tak do druhe hodiny a pak se rozpada. Takze od odpoledniho slunce nas stejne neochrani. Dnes s Jimem do prace prijel i novy pomocnik, cernoch Andre, ktery vypada jako Wesley Snipes. Je mu 26 a je to docela sympatak. Nebude to sice zadny zkuseny truhlar, protoze zatim spise kouka a uci se, ale alespon se snazi a za par dni uz mu to snad pujde alespon z poloviny jako nam. Jim nyni musi shanet a nabirat nove lidi, kdyz mu za par dni odjizdime. Nas vuz jel dnes bez potizi. Zatim to moc neznamena, prtotoze i driv mel svetle chvilky a vydrzel jet cely den bez zaskobrtani. Vsechny kontrolky, co rikaji co je spatne, jsou ovsem nyni zhasnute, takze to alespon lepe vypada. Vecer, kdyz uz jsme si sli temer lehnout, se zastavil Luk na pokec. Mimochodem prisla rec i na nasech noveho spolupracovniko, ktery se s Lukem zna (chodili spolu do skoly). Ovsem Luk nam o nem nerekl nic pozitivniho. Pry je dost problemovy, krade a nekolikrat byl jiz ve vezeni. Druha jeho tvar se ovsem zda velmi kamaradska. Budeme muset Jima na tuto skutecnost upozornit, aby se na stavbe nezacalo ztracet naradi tesne pred nasim odjezdem.
5.6.2003 Ctvrtek I s prvnim patrem Blizsi pohled Jiny pohled	Dnes jsme se kupodivu v praci sesli jiz v pul devate. Opet nas kryla ranni mlha, takze cele dopoledne bylo prijemne a dost se toho udelalo. Uz nam zbyvaji jen dve velke steny prvniho patra, ktere snad zitra sfoukneme, a v pondeli podle planu by meli privezt stresni konstrukci. Andre se dnes jiz nezdal tak snazivy jako vcera a kdyz Jim na chvili odjel pro material, tak by se dalo rici, ze se vylozene flakal. Nase auto zatim jezdi bez potizi, takze se zda ze zavada byla konecne odstranena. Problem je, ze vzhledem k nasi kazdodenni praci nemame prilezitost se videt s Quintem a nemuzeme se tedy s nim domluvit kolik nebo co chce za tu opravu. Rano jsme k nemu alespon hodili karton "Coors", coz je jeho oblibene.
6.6.2003 Patek Schody do pr. patra Prvni patro	Dnes do prace Andre jiz neprisel. Kdyz Jim na nej rano cekal (protoze ho zatim vozi) tak mu volal, ze nemuze, ze musel do nemocnice na Tetanus. Vcera se totiz skrabnul o hrebik, on tedy tvrdi, ze se strelil pistoli na hrebiky, a dnes hned musi do nemocnice na ockovani. To my, aby jsme tam chodili obden. Ted to mozna bude hrat na nejakou nemocenskou nebo bolestny. Jim byl z toho trochu spatny, zvlast kdyz jsme mu rekli, co nam o nem rikal Luk. Vecer jsme se od lidi u Toma dozvedeli, ze je to tak trochu cernosska cesta. Zkousi ruzne finty, aby se dostali k penezum bez prace. Hodne nam to neco pripomina. Vcera jsme konecne zastihli Quinta a tak jsme se s nim domluvili, ze mu za opravu auta pujdem jeste dodelat zbytek plotu. Jeste nevime, jestli zitra nebo v nedeli, az podle toho jak to bude zitra s Jimem.
7.6.2003 Sobota	S Jimem jsme se domluvili, ze pijdeme do prace i v sobotu. On se tam jen zastavi a priveze nejaky material a hlavne rozda instrukce. Delali jsme ruzne dodelavky a kdyz nam zacinalo byt horko, tak jsme se vydali na cestu domu. Od Jima jsme se dozvedeli, ze konstrukci strechy privezou mozna ve ctvrtek, ale neni to jiste. Vecer jsme volali Quintovi kvuli zitrejsi praci. Bohuzel nema zitra cas nebo si to rozmyslel, takze to vypada, ze opravu auta budeme muset zaplatit v hotovosti.
8.6.2003 Nedele	Po dlouhe dobe jsme meli cely den volno a stravili jsme ho pitim pivka a koukanim na nove filmy od Jasona. Jason (Tomuv syn) je ted nas hlavni dodavatel a dokonce prinesl i kultovni film "Pulp fiction", z cehoz jsme meli obrovskou radost.
9.6.2003 Pondeli Jim jako Pasa	Dnes se v praci objevil i Andre, takze z jeho tezkou otravou to nebylo asi moc vazne. Jeho pracovni nasazeni nebylo opet nejvyssi, ale to neni nas problem. Po malych dodelavkach, kterych je vzdy dost, jsme se pustili do terenich uprav. Jim si vypujcil "bobika" (300$ na den bez ridice) a cele odpoledne na nem jezdil jako pasa kolem domu a rozvazel hlinu. My jsme za nim chodili a finisovali jeho hrubou praci. Tom ma u sebe doma noveho nocleznika, nebot Darrell ma nejake rodinne problemy. Darrell je jeden z nejlepsich automechaniku v okoli a pred par lety pracoval u Toma. Odesel za lepsi nabidkou a nyni bere 40$ na hodinu, coz mu Tom nemohl davat. Presto zustali nejlepsi pratele. Nyni Darrell ceka na nas odjezd a mozna se na par dni nastehuje do naseho "apartmentu".
10.6.2003 Utery Petka na bobiku Pohled na stavbu	Dopoledne jsme pokracovali v terenich upravach, protoze Jim mel pujceneho bobika na hrani az do obeda. Andre se dnes obzvlaste flakal, urcite si toho musel vsimnout i Jim. Vecer, kdyz nam volal, tak se take zminil, ze jiz dal nebude zamestnavat nekoho, kdo prestane pracovat pri kazdem jeho otoceni. Tom nas stale tlaci do obnoveni registrace naseho auta, na kterem je jiz na prvni pohled videt, ze ji ma propadlou. Registrace se zde musi obnovovat kazdy rok a nalepky na autech jsou kazdy rok jinak barevne, takze nyni se stavame lehkym cilem pro policii. Nemame ani tak vitr z policie, ale spise se obavame prejezdu do Mexica. Rozhodli jsme se, ze zitra zajdeme na DMV (Department of Motor Vehicle) a zjistime vse potrebne. Je dost zajimave, ze kazdy tady jezdi sice autem, ale kloudne informace nam neni schopny nikdo podat.
11.6.2003 Streda Finalni pohled	Rano Petka odjel do prace s Jimem a Karel vyrazil zarizovat vse potrebne k registraci auta. Prvni krok byl, ze auto po pul roce prehlasili na Karla Hantona. Na prvni pohled se to zda jako uspech, ale neni tomu uplne tak. Nyni jiz vsechny pokuty budou chodit na nase jmeno a ne byvalemu majiteli. Dalsim krokem je ziskani emisniho osvedceni a pak jiz snad dostaneme, za 95$, registraci a modrou znamku s rokem 2004. Bohuzel jsme se zastavili na druhem kroku, protoze nas rozbity katalyzator byl proti. Vyhodili jsme 36$ za "smog check", ale zadny uzitek z toho neplynul. Po neuspesnem dopoledni vyrazil Karel do prace, kde byl pouze Jim s Petkou, takze Andre uz dostal vyhazov. Je az s podivem, ze jsme vydrzeli pracovat u Jima tak dlouho, asi jsme fakt dobry. Pred odjezdem domu se zastavili vikendovy Mechosi, s tim, ze se nepohodli se sefem a jestli tedy muzou nastoupit k Jimovi na plny uvazek. Jim ma proste stesti. Cely den se opet delaly mensi dodelavky. Strechu nakonec privezou az v pondeli, takze je dost casu na finisovani. Cestou z prace jsme se zajeli podivat ke Quintovi, abychom se domluvili na zaplaceni opravy a zeptali se na jeho nazor ohledne nepodarenych emisi. Jelikoz jsme neprosli jen o kousek, tak nam doporucil vymenu oleje, coz pry nekdy pomuze. Uvidime tedy zitra. Navic se musel vytahnout s upravami, ktere zatim provedl na svem pozemku. Vybudoval si zde dokonce hriste na hazeni podkovou, coz jsme si hned museli vyzkouset. To nebude sport pro nas. Jednu hodne starou podkovu jsme od nej dostali pro stesti, takze si ji musime prilepit na auto.
12.6.2003 Ctvrtek Zavodiste Infineon Zavodiste Infineon Zavodiste Infineon Tomovo BMW na draze!	Hned rano jsme vymenili olej a zkusili auto znovu otestovat, bohuzel to nepomohlo. Tom nam rekl, ze se o vse postara a at si vezmeme na cestu do prace jeho BMW 2002 z roku 1975. V praci nas dnes bylo jako much: my, Mechosi a s Jimem opet dorazil Andre, takze tomu vubec nerozumime. Opet se delali ruzne dodelavky a hlavne se dodelaveli balkony a terasa. Cestou z prace jsme se zastavili na draze "Nascar". Cele dny jezdime kolem tohoto arealu, ale nikdy jsme se tam nezajeli podivat. Dnes tam zacina desetidenni zavodni horecka. Behem tydne se sem sjede az na deset tisic divaku, kteri ziji a stanuji na svahu nad zavodistem. Cekaji nekolik dni na par zavodu a pak zase jedou domu. Do arealu slo normalne zajet a vse si prohlednout. Vsude bylo plno kuzelu a zabran, ale vjezd na samotnou drahu byl bez zakazu a oznaceni. Nenapadlo nas tedy nic lepsiho nez si to zkusit. Statecne jsme vyrazili, ale pri druhem okruhu nas odchytilo poradatelske vozidlo. Nejdrive nas strasili policii, ale po zjisteni, ze jsme turisti rekli: "Tady se nesmi jezdit po zavodni draze jako v Evrope". Toho jsme se hned chytli a branili se, ze jsme nikde nevideli zadne napisy a jak to asi muzeme vedet, kdyz v Evrope je to naprosto normalni. Vytykali nam, ze na trati klidne mohl nekdo trenovat ve 200Km rychlosti, ale nejvice jim vadilo, ze jsme absolvovali dve kola v opacnem smeru. To jsme taky nemohli vedet, protoze nikde nebyly zadne sipky. Nakonec vse dobre dopadlo a vse se vyresilo bez policie. Kazdopadne jsme Tomovi privezli fotku jeho BMW na zavodnim okruhu "Infineon", kterou jsme okamzite nechali vytisknout a ktera se stala ihned jeho nejoblibenejsi. Behem vecera ukazal fotku kazdemu nejmene dvakrat a my se dozvedeli, ze projet se po teto draze je snem kazdeho mistniho ridice. Bylo to fakt dobry. Take nam vsichni rikali, ze jsme meli opravdu stesti, ze nas nezavreli. Tom nam behem dne privaril novy katalyzator a nechal udelat emise, kterymi vuz jiz bez problemu prosel. Zitra si muzeme zazadat o novou registraci snad jiz naposledy. Quint nam take predal ucet za opravu, ktery cini 320$. To nam samozrejme neuctoval regulerni ceny za praci, ale jen to, co zaplatil svym mechanikum. Jinak by byla cena pres 600$.
13.6.2003 Patek Stara registrace do 5/2003 Nova registrace do 5/2004 Tom s jidlem Rozluckove BBQ Rozluckove BBQ Rozluckove BBQ Tom Rozluckove BBQ Moc pekny	Rano vyrazil Karel opet na DMV, aby konecne zaregistroval auto a ziskal nalepku pro dalsi rok. Vse probehlo bez problemu a nyni jezdime jiz legalne. Zajimave je, ze nikde nechteli videt kupni smlouvu ani Karluv prukaz totoznosti. Jedinne, co pravdepodobne overovali je, jestli auto neni hlasene jako kradene. Kdyz se Karel vratil zpet, Petka byl porad jeste doma. Neodjel s Jimem do Sonomy, protoze tam jiz neni moc prace a strechu privezou az v pondeli. Jim se zde zastavil, ale domluvili jsme se, ze pred polednem nas vyzvedne a vyuzije nas v jeho nynejsim dome v Mill Valey. Behem dopoledne se Tom rozhodl usporadat rozluckove BBQ. Nakoupil snad 20kg masa a ruznych klobasek. Postupne zacal vse pripravovat a v poledne jiz zacli prichazet prvni nastevnici Tomova BBQ. Byli to hlavne chlapi z okolnich servisu. Kdyz jsme se pustili do jidla i my, tak jako na schval dorazil Jim. Stejne jsme spokojene dojedli a dopili, nez jsme se vydali na cestu k nemu domu. S praci nas moc nepotesil. Mame posledni pracovni den, takze by se hodila nejaka odpocinkova prace, ale on si vymyslel bourani koupelny. Vybourat dlazdicky a obouchat omitku az na drevenou konstrukci. Slo to pomalu a budeme muset jit jeste zitra, pred prijezdem Stani a Katky. Zranice "U Toma" stale pokracovala, takze jsme po praci zasedli do dobre rozjeteho vlaku. Postupne jsme se zacali loucit s lidmi, ktere jiz do naseho odjezdu pravdepodobne neuvidime, takze panovala jakasi melancholie.
14.6.2003 Sobota Uz jsou tady	Hezky jsme si prispali a k Jimovi vyrazili az na desatou hodinu. Vybourali jsme temer celou koupelnu, az na par mensich detailu, ktere si Jim bude muset dodelat jiz sam. Chteli jsme odejit jiz ve dve, aby jsme se pred odjezdem na letiste stihli jeste vysprchovat. Od Jima jsme dostali ocekvanou vyplatu za poslednich 14dni a rozloucili se s jeo rodinou. Na letiste jsme dorazili po pul pate, kdy by holky uz mohli mit za sebou cast prijimaci procedury a blizit se k vychodu. Na informacnich obrazovkach jsme vsak dozvedeli, ze let z Frankfurtu je o dve hodiny opozden. Aby jsme si ukratili volny cas, zajeli jsme do blizkeho mestecka nebo ctvrti, kde jsme se trochu prosli a v hospudce si dali pivko. V 18:30 konecne pristalo ocekavane letadlo a o pul hodiny pozdeji se objevila i devcata (Karlova sestra Stana s kamaradkou Katkou). Meli mensi problemy, protoze nam vezli svickovou s knedlikem, kterou jsme si z domova objednali a pri zemedelske kontrole je vyhmatli. Vse jim bylo zabaveno a vyhozno. Prestoze jim nejdrive vyhrozovali pokutou, tak z toho nakonec vysli bez uhony. Hned jsme vzali holky na nektera zajimava mista San Franciska a pak jsme zastavili na "Vallejo street" (misto naseho prvniho pobytu), kde Lukova sestra Nicol poradala party. Takze se holky hned prvni den dostali na pravou nefalsovanou Americkou party, ktera spociva v mnozstvi jidla a ze se lide navzajem neznaji. Zde jsme se pomerne zdrzeli, protoze kazdy si chce povidat s turisty z Cech. Setkali jsme se tu s lidmi, kteri znaji Prahu a nekteri od tamtud maji nezapomenutelne zazitky. Kdyz se na devcatech objevili zrejme znamky unavy (hlavne z casoveho posunu), vyrazili jsme domu. Cestou jsme se, jak jinak zastavili na vyhlidce na osvetleny Golden Gate a na nocni San Francisko a pak uz jsme jeli primo do nasi garaze. Na zitrek je naplanovana celodeni prohlidka San Franciska a v pondeli rano jiz vyrazime na cesty.
15.6.-1.7.2003 Nedele Nase fotky 1. serie Nase fotky 2. serie Fotky Stana San Francisco Fotky Stana 1. serie Fotky Stana 2. serie Fotky Stana 3. serie	Vazeni ctenari. Toto obdobi bylo velice narocne a proto bylo temer nemozne doplnovat zazitky a fotografie. Pokusime se to v nadchazejicim, vice klidnem, obdobi napravit a prozatim aspon v kostce uvezt co se udalo. Fotografie, na ktere je zde umisten odkaz, jsou neupravene a tudiz dosti objemne. Po navsteve San Franciska jsme ztravili posledni noc u Toma v servisu. Rano jsme se se vsemi rozloucili a vydali jsme se smerem na vychod do Yosemite. Tam jsme prozili tri dni. Pokazde jsme spali v kempu, ale ani jednou neplatili, proste Cesi. V Yosemite jsme navstivili popularni a nam znama mista jako Upper Falls a pridali jsme si tez Half Dome, kde byla zajimava a narocna hlavne posledni etapa vystupu. Z Yosemite jsme se vydali na jih do Narodniho parku Kings Canyon a Sequoia ze zapadni strany. Pak jsme NP Sequoia objeli na vychodni stranu a vyrazili jsme na kus cestu k vrcholu Mont Whitney. Vyhradili jsme si na to pouze pul dne, takze jsme vylezli jen k vyhlidce na nekolik horskych jezer. Na vecer jsme sjeli do Death Valley, kde jsme podle tradice ztravili noc. Rano jsme prohledli nekolik zajimavosti a vyrazili smerem na Las Vegas. Co se tyce pocasi (hlavne teploty), tak jsme na Death Valley meli docela stesti, bylo tam pomerne prijemne. Las Vegas jsme prozili celkem bez uhony. Vyzkouseli jsme si buffet "All you can eat", doporuceny pruvodce a ochutnali tam mnoho nabizenych lahudek. Pote se ovsem vetsina znas nemohla hybata nekteri vypadali az na umreni. Druheho dne jsme vyrazili na okruzni jizdu po Narodnih parcich severne od Grand Canyonu: Zion, Capitol Reef, Bryce Canyon, Arches, Glen Canyon, Mesa Verde and Monument Valley. Parky jsme navstivili v prihodnem rocnim obdobi. Bylo prijemne klima a dlouhe dny, coz cestovani hodne zprijemnovalo. Stale dostatek vody udrzoval svezi zelen a naplnoval vodopady. Po parcich jsme postupne dojeli az na jizni hranu Grand Canyonu. Vzhledem k narocnosti jsme se nerozhodli pro sestup a spokoji jsme se s vhlidkami. Pak jsme jiz mirili opet k zapadnimu pobrezi, tentokrat vsak do San Diega, kde jsme za nehorazny poplatek navstivili prekrasny Sea World. Druhy den v San Diegu jsme vyuzili jako sanitarni den. Prehrali jsme nafocene fotografie na Internet a vymenili jiz dost sjete zadni pneumatiky. Nakoupili jsme tez nekolik veci, o kterych jsme ocekavali ze bude v Mexiku nouze. Pak jsme jiz vyrazili na jih. Na Mexicke hranici se nam stala zajimava udalost. Jeli jsme pres doporuceny, mensi a klidnejsi prechod, kde ovsem neumeli resit povoleni k pobytu a rozhodli se, ze na nepusti. Pro Karla s Petkou to byla dost patova situace, protoze oba jiz maji propadle povoleni k pobytu v USA a jiz jsme byli mimo USA. Nakonec se nas celniku zzelelo a poslali nas Mexikem na jiny prechod, kde si mame povoleni urcite vyridit. Tam jsme opet zazamatkovali, vjeli do spatne fronty a uz stali u Americkeho imigracniho urednika. Komunikace sprvu vazla nez Karlovi doslo, ze je to Americky a tedy Anglicky mluvici urednik. Po vysvetleni situace se urednik zeptal: "A co chcete od nas?". Jen se otocit, aby jsme se vratili zpet do Mexika, ktere jsme omylem opustili. Tak nas urednik poslal se otocit. Takze Karel s propadlym povolenim a Petka jiz z pasu davno vytrzenym se opet bez obtizi ocitli v USA, nikdo je nenutil se na hranici vracet. Hranici jsme ovsem prekrocili zpet, vyridili formality a vyrazili na jih. Nekolik informaci. Pokud opustite USA po vlastni ose nebo autem, tak vas zadny Americky urednik nekotroluje, takze nedokazou zjistit, jestli jste byli v USA pres cas nebo ne? Vsechny potize vznikaji jen v pripadech, ze clovek cestuje letadlem.